Na konci války byl Petr Pithart čtyřletý capart, který s rodiči bydlel v malé vesnici u Kladna. Tehdy k nim přijely tanky a jejich velitel, sotva 21letý kluk, vzal malého Péťu do náručí. Sovětský důstojník byl po strastiplné cestě plné bitev a krve tak nadšen z malého kluka, že mu nabídl přátelství. „Nakonec umluvil mámu, abych s nima mohl spát v tanku,“ vzpomíná po letech Pithart. Válka skončila, ale příběh tohoto zvláštního kamarádství z konce nejhoršího krveprolití v dějinách lidstva nikoliv.

Po válce se vrátil

Dotyčný voják se totiž do Československa po válce ještě dvakrát vrátil – už jako generál. Poprvé prý vystoupil z letadla, jen ukázala fotku malého Petra a řekl, ať mu ho najdou. Tehdy se setkal s Pithartovými a ty z něj přepadl smutek. Z mladého muže se totiž věčnými vojenskými taženími stal unavený a ustaraný muž.

Pak přišel srpen 1968 a Sověti společně s dalšími armádami vtrhli do Československa. V září 1968 se pak přes prostředníky generál potají Pithartovi znovu ozval a požádal ho o schůzku, byť věděl, že zklamaní Češi pro Sověty mnoho přátelských myšlenek po jejich zradě nemají. Pithart nicméně souhlasil a na schůzku vyrazil. Jenže svému příteli už ruku nepodal. Z jakého důvodu? Vysvětlení vám podá sám Petr Pithart ve videu, které bylo vystřiženo z pořadu GEN, který poběží na obrazovce ČT tuto neděli.

Hrabě Zdeněk Sternberg: Má důchod 11 200 Kč, včetně příplatku za utrpení!