9°C
Pawlowská napsala pro Blesk.cz sloupek, v němž na kamarádku a kolegyni vzpomíná:
Pět holek na krku byla má nejoblíbenější knížka, když jsem byla v pubertě. Když mi bylo čtyřicet, potkala jsem spisovatelku Ivu Hercíkovou osobně. Iva byla plná ženského šarmu, měla ale i mužsky analytický mozek, který jí usnadňoval psát příběhy s tajemstvím, které se odhalovalo podle přesných zákonů logiky. I dnes mám husí kůži, když si vzpomenu, jak mi Iva do časopisu, kde jsem byla šéfredaktorkou, poslala povídku, která se jmenovala „Proč jsem se neoběsila?“ Hned jsem tehdy Ivě zavolala: „Takhle se ta povídka nemůže jmenovat,“ řekla jsem podrážděně. „Tak se přece jmenuje už jedna moje povídka!“
Iva se zasmála. „Pojmenovala jsem to tak schválně a ty určitě pochopíš proč!“
Pochopila jsem to za několik měsíců. Iva byla už nějaký čas nemocná a to byl asi i důvod, proč se rozhodla odejít dobrovolně z tohoto světa. A udělala to přesně stejným způsobem, který popsala ve své povídce Proč jsem se neoběsila, kterou mi poslala.
Iva prostě svou smrt naplánovala, jako kdyby psala tajuplný román. Je to deset let, co zemřela, ale mně se po ní pořád stýská. Iva byla výborná česká spisovatelka, jejích Pět holek na krku by si měla přečíst každá puberťačka a její knihu Hester aneb o čem ženy sní by si měly přečíst všechny ženy, které touží po lásce.
, tak se zviditelní aspoň tímto způsobem 
. Začala s tím Patrasová 
