Jste více po mámě, nebo po tátovi?
Anička: „Po tátovi.“
V čem?
Anička: „Vzhledově, ale i co se povahových rysů týká. My jsme oba takoví workoholici, jednáme s lidmi hodně na rovinu a řekla bych, že je na nás docela spoleh.“
Dcery většinou chtějí partnera, jako je jejich táta. Měla jste to taky tak?
Anička: „No jasně. Já si s ním rozumím.“
Takže hledáte podobný typ?
Anička: „Je pravda, že když nad tím tak přemýšlím, měli moji partneři sem tam stejné vlastnosti co táta.“
Tak to si s nimi asi rozumíte, Felixi…
Felix: „Nerozumím, protože je neznám. Nepředstavujeme si navzájem svoje protějšky.“
Jak to?
Anička: „Není důvod, když budu chtít, tak někoho tátovi představím, ale nyní ani není koho.“
Jste sama?
Anička: „Jsem sama a zůstávám při tom. Chci být v klidu a nic neřešit. Láska je krásná, ale často bolí. Když si budu chtít ublížit, tak skočím ze schodů a nemusím se zamilovávat.“
Jak se díváte na takový názor?
Felix: „To je moderní přístup k životu. Myslím, že nemá cenu si dělat v jednadvaceti starosti. Až to přijde, tak to bude příjemné a hezké. Nevím, proč by Anička měla mít hned partnera, svatbu a děti.“
Anička: „Raději budu mít dítě v pětatřiceti s někým, o kom vím, že se na něj nevykašle, než abych si našla nějakého idiota z Horní Dolní, který mě po tom, co se potomek narodí, opustí.“
Jste šťastní?
Felix: „Já jo.“
Anička: „Já taky.“
Co vám dělá radost?
Anička: „Spánek, moje práce a s tátou si největší radost děláme v supermarketu, kde kupujeme saponáty a podobně. Ne, dělám si legraci. Nejraději utrácím za jídlo.“
Felix: „Já si taky dělám radost dobrým jídlem. Mám rád meruňkové knedlíky s tvarohem, miluji zelí na všechny způsoby, vrabce, svíčkovou... Kamarád má vietnamskou restauraci a tam vaří takové dobroty, že tam jezdím každou chvíli. Taky miluji víno.“
Zažili jste někdy něco, co by se dalo označit za zázrak?
Anička: „Když jsem se narodila, to byl zázrak.“
Felix: „To jsem chtěl zrovna říct.“
Jaká byla Anička jako malá?
Felix: „Bezproblémové dítě. Byla krásná, baculatá. Teďka je hubená, pomalu podvyživená.
Anička: „No to určitě.“
Jaká jste byla studentka?
Anička: „Dobrá. Matika mi nešla, ale co se týká střední školy, měla jsem vždycky dobré známky. Bavila mě čeština, biologie, zeměpis.“
Vaši rodiče byli velmi vytížení, měli na vás čas?
Anička: „Já jsem měla vždycky chůvy, které se o mě staraly…“
To musí být težké, najít pro své děti dobrou chůvu…
Felix: „My jsme měli příjemnou paní.“
Anička: „Tři úžasné paní, které se měnily po určitém období.“
A vídáte se s nimi pořád?
Anička: „Ano, s tou první jsem se viděla nedávno. S tou poslední jsem stále v kontaktu. Obě mi posílají recepty na pečení, ale co se týká hudební výuky, s ní mi pomáhal vždycky táta.“
Felix: „Zatímco synovi Felixovi jsem moc nepomáhal.“
Anička: „Tomu pomáhal děda.“
Felix: „Na to jsem neměl nervy. Asi mi vadilo, že vše chápal pomaleji, než jsem chtěl. Pak jsem byl nervózní a byl jsem raději, když mu to vysvětloval někdo cizí.“
Vašemu synovi se narodilo nedávno dítě. Je to pro vás velká změna?
Felix: „Vůbec. Tím, že bydlí ve svém, tak se moc nevídáme, i když bych se s nimi vídat měl, protože jsem dědeček. No uvidím všechny na Štědrý den.“
Vaše žena Dáda říkala, že teď pracujete na 200 procent a že má trochu obavy, aby vás to zdravotně neohrozilo. Jak to vnímáte vy?
Felix: „Nedá se říct, že bych se cítil úplně fit. Fyzicky jsem sice na tom velmi dobře, chodím hrát dvakrát týdně tenis, ale ta psychika a nervy ze života mě trochu trápí.“
Vaše rodinná situace je známá, že vy máte partnerku, vaše žena má partnera. Měli jste s manželkou tendenci dětem něco vysvětlovat?
Felix: „Ani ne.“
Anička: „Táta nás nikdy nenutil, abychom řešili jejich problémy.“
Takže jste si to vyřešili sami v sobě…
Anička: „Tady není co řešit. My máme svůj život a rodiče zase svůj.“
Rozchod partnerů se ale řeší v muzikálu Alenka v kraji zázraků, kde se rodiče Alenky na začátku představení rozcházejí. Jak se to seběhlo, že v muzikálu hrají skoro všichni členové vaší rodiny?
Felix: „To se seběhlo tak, že jsme dělali muzikál Sněhová královna a po třech letech jsme přemýšleli, co dál. Jakmile jsme se rozhodli pro Alenku v kraji zázraků, protagonisti, kteří hráli ve Sněhové královně, sice prošli konkurzem, ale byli automaticky přijati, protože jsme věděli, že jsou dobří. Syn Felix, manželka Dáda i dcera Anička tímto způsobem získali role. Tato pohádka má hodně co říci i v dnešní době.“
Jaké to je pro vás, když máte na pódiu skoro všechny členy rodiny?
Anička: „My už jsme spolu hráli v předešlých muzikálech, ale tohle je první, kde moje rodina hraje moji rodinu. Máma mi hraje mámu, bratr Felix hraje mého bratrance a táta jako spoluproducent dělá dozor. Všechny ty role jsou nám napsány tak na tělo, že nemusíme skoro ani hrát.“
VŠE O POŘADU TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS ZDE>>
Otcové jsou většinou skeptičtí vůči talentu svých dětí. Jak se vy díváte na talent své dcery?
Anička: „No tak teď si dávej pozor, co řekneš.“
Felix: „Jsem příjemně překvapený tím, co Anička dokázala a co všechno předvedla v soutěži Tvoje tvář má známý hlas. Ne že bych tomu nevěřil, ale když jsem to viděl, byl jsem ohromen. Myslím, že jí to umělecky i společensky moc pomohlo.“
Anička: „Souhlasím. Já sama jsem byla překvapovaná, že jsem některé písničky zvládla.“
Co vám dalo nejvíce zabrat?
Anička: „Nejhorší výběr pro mě bylo The Prodigy, slovenština Katky Knechtové a Eminem.“
Felix: „To jsem vůbec nechápal, jak si to byla schopná zapamatovat.“
Anička: „A dodnes bych to byla schopna zazpívat snad i pozpátku.“
Vy, Felixi, pořád koncertujete, nebo se živíte jako producent?
Felix: „Producentství je pro mě jenom okrajová záležitost. Jako muzikant nevím, kam dřív skočit. Mám koncerty, vystupuji na plesech, večírcích a tak dále. Stále více přemýšlím o práci, co je a co bude. Jsou věci, které by mohly fungovat lépe a nefungují. Vše se nechává takovému divnému samospádu. Lidi, kteří ani nevědí, co je to sexakord, píšou muzikály. A to nemluvím o textech. Dneska, když v písničce není nějaký vulgarismus, tak to snad nikoho ani nezajímá. Kde jsou ty doby, kdy byli textaři básníci?“
Anička: „Lidi už nad texty nechtějí přemýšlet. Když slyším, jak si povídají v tramvaji, tak se mi chce zvracet.“ (smích)