*Paní Veroniko, po operaci jste na několikatýdenní neschopence. Pomohla vám s přípravami Vánoc rodina?

„Vidíte za mnou nějakou svitu příbuzných? (smích) Je pravda, že Agáta se o mě postarala, když mě pustili, udělala mi řízky s bramborovou kaší a vzala Kordulku na vánoční trhy a do divadla. Dárky i pečení cukroví a vánoček jsem zvládla během adventu, a aby to předčasně nesnědli, přiděluji vánočku po plátcích! (smích)“

*Kdo se postaral o stromeček?

„Martin ho nosí každý rok z jednoho zahradnictví tady kousek, měl ho zamluvený dopředu.“

*Jak u vás bude probíhat Štědrý den a večer?

„Štědrý večer máme natřikrát. Jeden bude s mojí třiadevadesátiletou maminou, bratrem, a dětmi, které tu budou, Kordulkou a Vincentem. Jiné děti mají další povinnosti. Agáta s manželem Kubou Prachařem a jejich Kryšpínem budou u Batulkových, a syn Cyril bude s druhou babičkou, která zůstala po jeho tatínkovi.“

*Tohle jsou první Vánoce po smrti Marka Navrátila, který nečekaně podlehl mrtvici, jak moc to atmosféru ovlivní?

„Když odejde někdo, s kým byla legrace, a koho jste měl rád, tak ty vzpomínky jsou hezký. Uvědomila jsem si, jak zbytečně jsem byla na děti přísná a trvala na určitých pravidlech. Protože můj tehdejší manžel žil úplně bez pravidel, a vzpomínáme na něj se smíchem. Je to jako když si pustíte grotesku. Někdy to sice bylo na oběšení, když třeba několik dní nepřišel domů, ale ty vzpomínky všechno nadlehčí. Vím, že na něj budeme vzpomínat, co veselýho jsme s ním zažili. I ty vánoční dárky jsem pro děti připravila v tom duchu. Je to jeho korespondence, kterou jsem od něj dostávala jako mladá. Sbírka pohlednic půllitrů. (smích)“

*S Agátou a Cyrilem tedy budete kdy?

„Cyril, protože má za přítelkyni Francouzku, a tam se dárky dávají dárky až 25. ráno, tak bude na Štědrý večer u babičky, a spolu si dáme doma snídani až toho pětadvacátého. Budeme čekat, co nám spadne komínem, podle francouzského zvyku. A pak máme v poledne ještě třetí kolo, to bude s Martinovými dětmi.“

*A to bude i dodatečná oslava jeho narozenin?

„Ano, to bude i jeho oslava s rodinou, protože se sejde všech devět dětí. To bude jeho, myslím, nejlepší oslava, když se někdo v šedesáti podívá okolo sebe a vidí svou živou matku, živou tchyni, devět dětí. I když nejsou všechny jeho vlastní, on se ke všem jako vlastní chová. Musím ho velmi pochválit, je to odvážný muž, když si mě bral jako rozvedenou paní s pěti dětmi.  

*Jaké byly Vánoce u vás doma, když jste byla malá?  

„Hodně kostelový. Tatínek s námi vždycky něco nacvičil a my pak hráli na mších, takže si na to pamatuji jako na hroznou zimu. Štědrý den byl vlastně to nejmenší. U nás se prožívalo hraní koled, chodili jsme na Rybovku, táta tam hrál a sestra zpívala. Takže hodně hudební a hodně církevní. Já se teď doma snažím o větší pohodu. Být v místnosti, kde je teplo. (smích)“

*Máte nějaký nesplněný vánoční sen, dárek, který jste nikdy nedostala?

„S dárkama je to tak, že můj tatínek si vždycky přál něco, co se nedá koupit, třeba abych mu zahrála nějakou skladbu zpaměti. Takže pod stromečkem jsem vždycky měla trauma. On se už při večeři těšil, že mu zahraju třeba druhou větu Mozarta zpaměti, a já už celou tu dobu měla strach. Pak jsem začala hrát, on poklepával do rytmu, a pak mi to začalo ujíždět, a on začal křičet: Tam mělo být fis! Takže to končilo slzama… Já po svých dětech chci, aby mi něco koupili, nechci je traumatizovat nějakými skutky. Pro mě je důležité, že i když mi koupí sebemenší blbost, tak je to o tom, že si na mě vzpomněli. Člověk musí ocenit, že i když je to blbost, což je většinou, tak na něj ten někdo myslel.“

*Máte nějaký příklad?

„Třeba ten můj bývalý manžel Marek mi vždycky kupoval bundy XL. Já mám S. Za těch 35 let, co jsme se znali, si nevšiml, že mám S. A já byla hloupá, zlobila jsem se, že je to špatná velikost, místo abych byla vděčná, že si vzpomněl. Milé dámy, děkujte svým manželům za sebevětší kravinu!“