9°C
Proč jste se dosud neoženil?
„Celý život jsem si ženy vybíral, až jsem přebral. A teď je ze mě starý dědek. Asi jsem si vzal vzor v Karlu Gottovi. Ten taky miloval ženy celý život a ženil se dost pozdě, až v 68 letech. Já se teda po pěkných holkách ohlížím pořád.“
No vidíte. Karel do toho ale nakonec přece praštil. A vám jednou nikdo ani vodu nepodá.
„To je možná jediná věc, která mě trochu trápí. Kdo mi udělá čajíček, až jednou nebudu moct ráno vstát z postele. Jenže tuhle starost umím rychle zahnat. Někdo se samoty bojí, ale mně prostě vyhovuje. Když máme třídní sraz, jsou ostatní spolužáci už rozvedení, někteří i víckrát, a já jediný svobodný.“
Prý jste býval proutník.
„To možná zamlada. Na ostatní v Banjo Bandu Ivana Mládka jsem ale neměl. Holky za námi chodily do šatny, nedalo se tomu ubránit. Úplně ctný teď nejsem, ale stárnutím to přece jen trochu utichá.“
Jenom jestli to není tak, že vás žádná nechtěla?
„To byste koukala. Dodnes po mně jedou. Ale bohužel hlavně rozvedené nebo vdovy. Ale já opravdu nechci měnit svůj stav. Takhle je to skvělé. Jsem rád sám. Ono je to tak, že napřed jsem měl spoustu času, a teď už mi to zase nestojí za to.“
To si i sám uklízíte?
„Jistě. Když mi zemřela maminka, nechal jsem si na čas její uklízečku. Pak jsem si ale řekl, že když jsem si roky luxoval a vytíral sám, můžu v tom klidně ještě nějaký čas pokračovat. Právě jsem si umyl okna a udělal předvánoční úklid.“
A proč nepokračujete v hraní?
„Před dvěma lety jsem si řekl, že už nechci dělat žádné umění. Chci mít klid. Pět let jsem hrál s Ivanem Mládkem, pět let jsem díky tomu vlastně vůbec nebyl doma. Stačilo. Nechci někde v rohu vzpomínat na zašlou slávu. Banjo Band měl padesát let, slavil před pár dny v Divadle Broadway. Nebyl jsem tam, i když mě zvali. Co bych tam dělal?“
To tedy každý nedokáže, takhle se zčistajasna odpojit.
„Mně to nedělá problém. Proto jsem se i přestěhoval z Prahy do Karlových Varů, kde jsem se před sedmdesáti lety narodil. Vrátil jsem se ke kořenům. Je ze mě konečně zase normální občan, který mluví pouze do občanských záležitostí. Ty mě zajímají.“
Kromě Mládka jste taky působil v Ypsilonce.
„Jistě, jak se říká, odehrál jsem tam mnoho, tedy asi deset, zapomenutelných rolí. Ale na lidi pořád vzpomínám. Jenom jsem rád, že jsem odešel.“
A co Malý televizní kabaret?
„Prosím vás, vždyť to skončilo před čtyřiadvaceti lety. Jen jsem tam jednou narychlo zaskakoval za Jirku Lábuse, který z nějakého důvodu nemohl přijít, a zůstal jsem asi čtyři roky.“
Jste čerstvý sedmdesátník, co zdravíčko?
„Děkuju, slouží. Představte si, že jsem čtyřicet let nebyl u lékaře a teď jsem tam musel a on mi dal pilulky na tlak. Až je doberu, musím tam znovu a bojím se, že mi při té příležitosti zase něco najde. Doktoři by vám pořád brali krev a zkoumali vás dopodrobna.“
Vy jste tu sedmdesátku prý moc nevítal.
„Ale jděte, jak říká klasik, to už nejsou narozeniny, to je jubileum. Den před, 15. prosince, jsem si říkal, že kdybych umřel, napsali by na parte ještě 69. A sedmdesátku jsem v pátek uznal až v půl šesté večer. Já totiž přišel na svět takhle vpodvečer.“
To jsou trochu pohřební řeči. Z čeho máte naopak radost?
„Mám ve Varech dobrý byt, v němž mi je moc dobře, a i jinak jsem spokojený se svým životem.“
