Jste známým nepřítelem castingů. Ani na seriál Rodinná pouta, který vás proslavil, jste ho nedělal?

„Kdepak, scenáristky sestry Bártovy mě viděly u Miloslava Šimka, se kterým jsem vystupoval šest let. A zavolaly mi, že by mě chtěly jako Viktora Švarce v seriálu Rodinná pouta. Žádný kamerovky a konkurzy, dělat ze sebe blbce, takhle se to dělá! Párkrát jsem absolvoval nějaký takový casting, čekal tam pak na výsledek na lavičce, a připadal jsem si vždycky jako magor. To už nikdy nechci.“

Seriál asi tehdy nebyl splněním nějakého vašeho hereckého snu…

„To ne, ale byla to dobrá práce, něco nového, bavilo mě to. Byl jsem rád, že mi roli nabídli, ale nikdy jsem vlastně neměl ambici být herec. Já chtěl být hlavně pianista, který dokáže zapálit piano a rozžhavit svým sólem třeba deset tisíc lidí!“

V show Tvoje tvář má známý hlas jste nedávno potvrdil, že byste mohl mít i rockerské ambice!

„Jo, myslíte, jak jsem byl za Lennyho Kravitze!? Tak to byla velká paráda. Namaskovali mě, nalepili mi tetování, nastříkali mě na hnědo, že trochu vynikly i nějaké ty svaly. Chodil jsem takhle po maskérně, a ženy, které mě znaly, z toho byly hotový! Je vidět, jak to funguje. Když ženy vidí takové v uvozovkách zvíře, tak je to láká daleko víc, než když se dívají na nějakého ulízaného Kena s modrýma očima…“

VŠE O SHOW TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS ZDE>>

Ten už vyšel z módy?

„Bohužel! Vyšel jsem z módy, co se dá dělat, kdybych byl v šedesátých letech, tak dobrý, ale teď ne.“

Vždycky jste byl takovýhle uhlazený Ken, nikdy jste třeba nenosil háro?

„Ne, nikdy, vždycky jsem vypadal spíš jako Old Shatterhand od Karla Maye. Pořád stejný, žádné experimenty třeba náušnice, nic takového.“

Ani tetování?

„Kdyby to příroda chtěla, tak bychom se asi už rodili potetovaní. Na druhou stranu se takhle zdobili třeba indiáni, takže takové zdobení asi člověka prostě napadne. Bylo by ale fajn se ozdobit, a když by mě to už nebavilo, tak bych to smazal. Což je u tetování dost obtížně. A když se třeba do někoho zamilujete, vytetujete si jeho jméno na tělo a po roce se rozejdete… a co s tím. Tenhle přístup je daný hlavně tím, že mě tak fascinuje král rokenrolu Elvis Presley. Kdybych obdivoval například Prince, třeba bych se také česal a oblékal úplně jinak..."

Stylizujete se do Elvise?

„To ne, ale do jeho přístupu k životu ano. Byl to slušný chlap, žádný velký rebel. Myslím, že jsem ho do sebe nasál přes život, jaký vedl. A jak ho třeba pak opustila Priscilla s trenérem karate…Dodnes jí to nemohu odpustit.“

Ken sice vyšel z módy, ale neříkejte, že jste vždycky nebýval miláčkem žen a neměl hodně fanynek…

„Pravda je, že jistý typ žen na mě letí. A aniž bych to specifikoval, tak to funguje. Co se týče fanynek, tak jak jsem měl takovou tu zpátečnickou vizáž, tak na mě letěly ty starší. Některé babičky mi třeba psaly, že vypadám jako jejich manžel, když se v roce 1920 brali. To mi fakt udělalo radost.“ (usmívá se)

Jedna žena, Bára Janatková, na vás určitě letěla, když s ní máte dítě. Kdy jste se seznámili?

„Poznali jsme se v roce 2004, a máme spolu sedmiletou krásnou dcerku Aničku, která je teď v první třídě.“

Chtěl byste ještě jedno dítě, uvažujete o tom?

„O tom jsem nepřemýšlel ani tenkrát, když jsem ještě neměl Aničku. (směje se) Ani teď o tom nepřemýšlím. Někdy se prostě stane, že události předběhnou myšlení.“

Nemohu se nezeptat: S Bárou prý už ale nejste, je to pravda?

„Nechci o tom mluvit, nějak to je, ale jak, to vám říkat nebudu. Myslím si, že každý má v této disciplíně svých starostí dost.“

To samozřejmě respektuji, řekněte mi jen, bez ohledu na předchozí dotaz: myslíte si, že se jednou oženíte?

„Myslím si, že ne. Je to možná škoda, jako se v českém národě úplně ztratila víra, tak i svatba se stala přežitkem. Bývala to krásná věc, ale nepatří to do téhle globalizované internetové doby. Teď se v něčem lidi chovají jako zvířata. Vždycky se říkalo, že metlou lidstva je alkohol. To už neplatí, je to internet. Na něj dojíždějí vztahy, Facebook, internetové seznamky, to je sodomagomora.“

Vraťme se raději ještě k vašim nehereckým začátkům. Po maturitě na gymnáziu jste šel na vysokou školu ekonomickou…

„A nedodělal ji, protože jsem raději chodil na pivo a do kaváren, hrál jsem si na intelektuála… a pak přišel Miloslav Šimek a už to bylo jasný, že ze mě ekonom nebude, šel jsem k němu.“

Už jste zmínil, že nesnášíte castingy, to znamená, že musíte čekat na nabídky. Dá se takhle uživit?

„Ale jo, dá se s tím vyžít, mám toho docela dost. Divadelně jsem teď byl sice pět let pasivní, ale teď se to sešlo. Jsem rád, že si na mě vzpomněli v Divadle Kalich, když chystali nový muzikál Srdcový král s písničkami Elvise Presleyho. Toho mám velice rád, jak už jsme o tom mluvili, a myslím si, že toho o něm i docela dost vím.“

Jak se vám muzikál líbí?

„Je to dost zajímavé spojení Shakespearova Večera tříkrálového s rokenrolem Elvise. Je to zábavné, veselé a hravé, jak se říká. Kdybych ale na tohle představení přišel jako nějaký echtovní fanda krále rokenrolu, tak bych asi čuměl!“ (směje se)

To má být pochvala, nebo kritika?

„Jasně že pochvala, je to materiál velmi dobře zpracovaný pro muzikálového diváka. A vidíte, jaký má úspěch.“

Přestože patříte k mediálně nejznámějším tvářím tohoto muzikálu, máte spíše méně hlavní roli…

„To jste řekl hezky. Je to taková ta středně velká role, nebo také středně malá role Jima, takového mrzutého stárnoucího vdovce. Pro tuhle roli je dobrý, že jsem takovej spíš starší, unavený chlápek…“

Unaveně ale moc nepůsobíte, jak jste se třeba bleskově převlékl z monterek do frajerského ohozu!

„Stihnul jsem to za dvě minuty, a ještě jsem se stačil za čtyři minuty oholit, aby byla moje proměna ve frajera dokonalá. Akorát, že si toho nikdo z diváků na premiéře nevšiml, tak třeba na dalších představeních. I když to nemůžu dělat pokaždé, uvidíme.“

V jakých divadlech ještě vystupujete?

„Na Broadwayi v obnoveném muzikálu Adéla ještě nevečeřela, v Divadle Palace hraju na piano v komedii Miluju tě, ale… a začnu také zkoušet jednu hru v plzeňském divadle. Z dalších věcí dělám na Impulsu takové hudební omáčky a věnuji se také moderování.“

Máte tedy divadelní období, to ale není zrovna lukrativní obor…

„Jsou i lépe placené práce, ale muzikály v tomto směru ještě ujdou. Nejlepší je moderování, nevím, kdo to tak nastavil, ale někteří moderátoři si za akci řeknou o desetitisíce, někteří i statisíce korun… a dostanou je. To ale samozřejmě není můj případ.“

A co reklamy? Vám by určitě seděl třeba takový Ken od jisté firmy, co vyrábí barbie… (směje se)

„To by bylo fajn! Něco už jsem, co se týče reklamy, dělal, ale bylo toho málo a za málo. I tak bych ale do některých věcí určitě nešel, třeba bych nedal reklamu na vaginální krémy, toaletní papír nebo prací prášky. A na jogurty, to by mi lidi nevěřili. Naproti tomu by se mi moc líbila reklama na nějakou dobrou whisky, tu mám rád.“

Prý byly časy, kdy jste dokázal denně ztrestat flašku skotské…

„Nebyla to pravda, nejsem sice abstinent, ale je to někde uprostřed, můj vztah k alkoholu je stejný jakou u každého jiného Čecha, tedy rozumně pozitivní. A jestli vypije Čech v průměru denně pět piv, tak jsem dokonce podprůměrný.“

Figuru si prý udržujete sportem, nicméně jak se někdy říká: sportem k trvalé invaliditě…

(směje se) „To, jo, loni v červenci sem se dost zrakvil při fotbale, odnesl to šeredně kotník. Držel to jen jeden vaz, jinak se urvalo úplně všechno! Dostal jsem tam v Jičíně šrouby, teď už jsou zase venku, ale třeba při golfu mě kotník pořád bolí. Fotbalu už se bojím, takže teď spíš kolo a plavání, což je nuda, ale je to zdravý.“

Jako sport je prý vynikající úklid, co říkáte?

„No, občas mě to hned ráno popadne, vlítnu na úklid a večer je to hotový.“

To jste tak pořádkumilovný?

„To vůbec, ale když už ten nepořádek v bytě přeteče, tak nic jiného nezbývá. A pak je vidět ta změna, když naproti tomu každý třetí den šúrujete a utíráte prach, není takový úklid vůbec vidět.“

Očima autora

Petr Vondráček je vskutku zábavný společník, člověk se s ním nenudí. S nadsázkou se dívá na svůj »kenovský« vzhled, dokáže humorem střílet i do vlastních řad, jak se říká. A o Elvisovi toho ví opravdu hodně.

Fotogalerie
35 fotografií