Osmidílná pouť seriálu Pustina se na HBO (a HBO GO) ocitá téměř v polovině. Strhla na sebe zasloužený zájem diváků, šokuje drsným tématem i živočišným ztvárněním bez pozlátek. Každá filmová profese, každý jeden člen štábu i hereckého obsazení jel při natáčení na plný plyn a je to znát. „Třeba v mých úvodních scénách, kdy běžím na autobus, mě Ivan Zachariáš (jeden ze dvou režisérů Pustiny) nechal běžet kilometr lesem, než byl spokojený s tím, jak reálně záběr vypadá,“ prozradil Blesku Oskar Hes, syn tanečnice Marcely Karleszové (53) a choreografa Richarda Hese (†50). V exkluzivním rozhovoru otevřel bolavá místa svého života i plány do budoucna.
Role v seriálu Pustina byla tvojí první velkou hereckou příležitostí, procházel jsi na ni klasickým castingem?
„Procházel jsem uplně normálním castingem. Jen ten den, kdy jsem tam byl já, spolu se mnou šlo na casting asi třicet dalších kluků.“
Studuješ konzervatoř, neměl jsi ve škole problém s natáčením?
„Zprvu se jim to úplně nelíbilo, protože zákaz natáčení na škole máme, ale jelikož produkce HBO vynaložila úsilí na to, abych to mohl dělat, po různých domluvách se povedlo dostat výjimku.“
Jak dlouho jsi točil?
„Když mluvím o celkovém čase, tak deset měsíců.“
Seriál Pustina se vymyká všemu, nač jsou diváci u českých seriálů zvyklí. Premiéru má 30. října 2016. HBO
Bylo těžké se na každou z těch scén připravovat?
„Ty přípravy probíhaly různě. Když jsem viděl, že tam toho je hodně textově, tak to zabralo samozřejmě více času. Když jsem ve scénáři viděl jen nějaké výkřiky, nadávky, tak jsem potřeboval méně času. Ale na druhou stranu jsem si to musel projít víc pocitově, po smyslu.“
Jak náročné bylo ztvárnit komplikovaného kluka, který to nemá v životě právě jednoduché?
„Samozřejmě představa toho, jak ten kluk žije a existuje - člověk na tom musel zapracovat. To znamená, že to nešlo zahrát jen tak ‚z paty‘. Musel jsem nad tím přemýšlet, o tom, co se bude dít. Bylo to těžké.“
Pocházíš z rodiny, kde máma je vynikající tanečnice, tvůj táta byl jeden z nejlepších choreografů v téhle zemi... Myslíš, že ten původ ti pomohl při rozhodování o tvé profesi?
„Když pocházíte z takové rodiny, táhne vás to k tomu. Vidíte, že to dělal jeden i druhý váš rodič, takže to asi nebude náhoda, že jste s tím spojeni. Doufám, že je dobře, že dělám to, co dělám.“
Setkal ses s tím, že by na tebe měli lidé větší nároky právě kvůli tomu, kdo jsou tví rodiče?
„Setkal. Na jednu stranu mě to mrzí, že lidé posuzují podle toho, z jaké rodiny pocházíš. Čekají, že když jsi syn toho a toho, musíš to a to. Je to nesmysl. Člověk je tím, čím je sám, nezáleží na původu. Samozřejmě, že rodiče člověka ovlivňují, ale ne stoprocentně.“
Tvůj bratr Oliver (17) v uměleckých šlépějích nejde, podporuje tvoji kariéru?
„Brácha má rád moji práci a podporuje mě. On sám je ‚vnitřní‘ umělec. Je hrozně šikovný na ruce. Krásně modeluje věci z keramiky, pracuje s dřevem a podle mě je uvnitř umělec.“
Je to pár let, co odešel tvůj otec Richard. Bylo to období pro vás jako rodinu hodně těžké?
„Pro každou rodinu, kde odejde nějaký její člen, je to samozřejmě těžké. Ale člověk se s tím musí nějakým způsobem vyrovnat a jít dál. Není úniku, život pokračuje, i když někdo odejde.“
Jak jste prožívali ty poslední okamžiky, když byl táta ještě naživu a věděl, že ten konec přijde?
„To nedokážu úplně popsat. Když víte, že ten člověk odejde a nemůžete s tím nic dělat, je to pocit zoufalství. Není to nic dobrého, pochopí to ten, kdo takové chvíle prožil.“
Dal ti táta do života nějakou radu ohledně umělecké branže pro tvoji budoucnost?
„Stihl mi toho říct docela hodně, jedna z těch věcí byla: dávej si bacha! Protože v té branži, do které se dostáváš, ti hodně lidí přát bude, ale hodně taky ne.“
Zpět k veselejším tématům - jak se tvářila máma, když se dozvěděla, že chceš jít na konzervatoř?
„Máma to trochu tušila, protože už od mala jsem byl komediant. Když ostatní děti blbly, já jsem blbnul ještě o trochu víc. Na druhou stranu byla překvapená, protože ona sama nečekala, že zvolím obor muzikál. Myslela, že půjdu na taneční konzervatoř, ale nejsem na klasiku.“
Když muzikál - líbil se ti Dracula?
„O Draculovi můžu říct, že to byl jeden z mých prvních muzikálů, které jsem viděl, a je výjimečný. Spolupracovali na něm výjimeční lidé, klasici, ať už mluvím o Zdeňkovi Borovcovi, Karlu Svobodovi nebo tátovi. Pro mě je to srdcový muzikál, jedna z nejlepších věcí, co tu kdy byla.“
Když přijde další nabídka na natáčení, přijmeš ji? Bavilo tě být před kamerou?
„Byla to pro mě úplná novinka. Bylo to pro mě krásné, protože ti lidé, kteří se na tom podíleli, pro mě znamenali i rodinu. Bylo vidět, že to chtějí dělat, chtějí to dělat dobře a chtějí uspět. Kdybych měl možnost vzít další roli a spolupracovat s tak dobrými lidmi, tak to určitě vezmu. Nejde až tolik o to ‚co‘, ale ‚s kým‘ točíte. Tím se tvoří ta kvalita.“
Teď jsou za diváky první tři čtyři díly, který ten okamžik tvého příběhu byl pro tebe nejtěžší?
„Asi část, která se odehrává v Polsku, kam jsem utíkal za svým seriálovým tátou. Bylo to pro mě hodně těžké citově, protože jsem znovu prožíval jakési spojení s otcem. Vžívání se do role syna, povídání s ‚tátou‘ pro mě bylo zvláštní. Ale jinak mě to celé bavilo, krásná věc.“
Znovu k tátovi - byl ohromně kreativní, byl to pedant... Myslel jsi při natáčení někdy na to, co by tomu táta řekl?
„Myslím, že by se mu to líbilo. On měl rád věci typu Pustina, protože je kvalitní a všechno kvalitní se mu líbilo. Měl by radost.“
Oskar Hes Ivan Hladík, Lukáš Červený
Co se týká tance, připravuješ už třeba nějaký vlastní projekt?
„Projekt vysloveně ne, ale co se týká choreografie, poslední dobou se jí docela zabývám. Koukám se na videa po tátovi i na internetu, ze světa. Hodně věcí mě inspiruje a sám se snažím vytvářet choreografie, takové trošku představení. Mám spoustu nápadů, někdy nevím, co dřív, ale vysloveně projekt to ještě není. Snad bude...“
A ještě k Pustině. Kdo z hereckých kolegů tě tam nejvíc okouzlil?
„Třeba s Jardou Duškem spolu žádnou scénu nemáme, ale potkali jsme se v karavanu. Moc jsem ho neznal, ale tam jsme prohodili pár slov, a to ve mně něco zanechalo. Ten člověk je moc zajímavý, hodně zvláštní, něčím výjimečný. Když jsem se pak dozvídal, co je to za velkého člověka, uvědomil jsem si to štěstí, že jsem měl možnost s takovými lidmi spolupracovat.“
Pustina je tedy v běhu, má své diváky, proč by si ji neměli nechat ujít i další?
„Pustina je něco, co v Česku ještě nevzniklo, něco výjimečného, kvalitního, krásného i přes to hlavní téma. Je to od scénáře až po kameru jedna z nejlepších věcí. Podívejte se na to, uvidíte sami.“