9°C
Pro film už jste se obnažila, kam dál byste ještě dokázala pro roli zajít?
„Ta svlékací scéna měla být mnohem intenzivnější, nakonec se ale režisér rozhodl pro variantu, kdy se budu jen oblékat, aby bylo evidentní, že neskončilo jen u líbání. Nevím, co všechno, záleželo by na tom, zda je to pro film smysluplné.“
Natáčela jste tři týdny v romantickém prostředí Provence se třemi pohlednými kluky, proběhlo mezi vámi něco?
„Měla jsem v době natáčení přítele, a navíc mě ani jeden z kluků nějak více nezaujal. V minulosti, když holky šílely po Vojtovi, v době Snowboarďáků, mě to nechávalo chladnou. Ani jeden z nich nebyl nikdy mým idolem z plakátu nad postelí. Jsou to moc fajn a pohlední kluci, byla s nimi sranda, ale nic nebylo.“
A jak se vám s nimi natáčelo?
„S klukama jsme si na natáčení povídali, jak si tak lidi v našem věku povídají, na place jsme se respektovali, bylo to v pohodě. Ale nejlepší kamarádi se z nás úplně nestali, po skončení natáčení jsme se vlastně už nepotkali. Oni měli takový svůj specifický klučičí humor a i to natáčení vzali naprosto jinak než ostatní.“
Jak to myslíte, jinak?
„Hodně improvizovali a dělali si tam svoje vtípky, které vůbec nebyly ve scénáři. Režiséru Michálkovi se to líbilo, takže spoustu těch jejich »výjevů« dokonce použil. My ostatní jsme prostě přišli s tím, co jsme se naučili, a to jsme natočili. Dost jsem se v té době improvizace bála, že budu trapná, nudná. Takže jsem se držela scénáře víc než oni.“
Jaký máte názor na hotový film Prázdniny v Provence?
„Měl být původně podle trošku jiného scénáře, dějová linka byla jiná, více romantická. Vyzdvižené byly vztahy postav, kontrast hektického života v Čechách a pohodového klidu v Provence, nakonec se toho hodně vystříhalo. Čekala jsem zkrátka, že z toho vyleze něco jiného.“
Jak jste se k herectví vůbec dostala?
„Už máma mi říkala, že jsem ve školce hrála dětem loutkové divadlo. Ale v osobním životě jsem spíš introvert, stydím se o cokoli si říct. Každý mi vždycky říká, jsi herečka, tak tam běž a udělej to. Ale ono je to něco jiného. Herectvím si kompenzuji ten svůj osobní stydlivý svět. Když jsem ale ve svém prostředí s kamarádama, to se zas umím rozjet, až to není hezký.“ (smích)
Myslíte to tak, že vás role omlouvá?
„Přesně tak, ráda se předvádím, ale pouze za tváří někoho jiného, nějaké role. V osobním životě jste sama za sebe, na nikoho své chování nemůžete svést. A já strašně řeším to, co si o mně lidi myslí. Že je to špatně, ale samozřejmě vím.“
A herečkou jste chtěla být tedy již od dětství?
„Chtěla jsem být módní návrhářka, novinářka nebo třeba veterinářka, nemohla jsem se ale rozhodnout, takže jsem šla v patnácti na gympl. Tady jsem pak navštěvovala dramatický kroužek a paní učitelka mi řekla, že bych to měla zkusit na DAMU, no a vyšlo to hned napoprvé. Nicméně po roce mě vyhodili.“
Proč?
„Bylo mi řečeno, že bych na té škole nebyla šťastná. Doteď vlastně nevím, co tím mysleli, protože říkali, že talent mám, jen to studium na DAMU mi spíš škodí. Nakonec jsem ho tedy dokončila na Vyšší odborné škole herecké. O to víc se teď snažím, abych dokázala, hlavně sama sobě, že na to mám.“
Máte talent k herectví po rodičích?
„Moji rodiče i můj o pět let starší bratr jsou ekonomové a o nikom z rodiny nevím, že by byl umělec. Táta ale říká, že to mám po jeho mamince, která hrála a celý život ochotničila.“
Říkala jste, že při natáčení Prázdnin jste měla přítele, už nemáte?
„Mám, ale jiného. Je z branže, dělá v produkci.“
A plánujete v brzké době založení rodiny?
„Můj bratr má půlroční dceru Sofii, takže své mateřské pudy si chodím ukájet tam. Ale jako maminka se ještě necítím, chci si ještě užívat volnosti. Mám jen své dvě kočky, na které jsem alergická.“ (smích)
Nakonec by mě zajímalo vaše příjmení, máte nějaké předky v zahraničí?
„Je to německé příjmení a v překladu pfaus znamená pávi, takže pfauser je asi člověk, co se o ně stará. Ale o žádných předcích jiné národnosti nevím. Nejhorší je představování se někomu, většinou ho poprskáte.“
