Na první pohled vypadáte trochu jinak než ostatní Češi. Jak vám trvalo dlouho, než jste se s tím sžil?

„Dá se říct, že se s tím musím vyrovnávat dnes a denně. Ale už mě to netrápí jako v dětství. Když jsem byl malý, tak jsem podstoupil operaci očí, ale nyní už se nehodlám kvůli někomu kosmeticky vylepšovat. Dokud mi oči slouží, jak mají, nebudu to řešit.“

Předurčuje vás váš vzhled k rolím lidí, kteří i vnitřně vybočují z normálu?

„Je to možné. Samozřejmě vzhled vás zařadí. Když si někdo bude myslet, že tak jako já vypadá kluk ze sídliště, tak dobrý. Když si bude myslet, že tak vypadá lídr kapely, tak proč ne, a pokud si řekne, že takhle vypadá chladnokrevný vrah, tak budu hrát chladnokrevného vraha. Stejně jako kohokoliv jiného.“

Vraha jste hrál ve filmu Příběh kmotra. Bylo pro vás těžké vžít se do role takové zrůdy?

„Bylo. Ale mě ta role bavila. Všiml jsem si, že kriminalista, který se skutečně účastnil vyšetřování případu Františka Mrázka a byl na natáčení jako poradce, se mi vyhýbá. Myslel jsem si, že se mu asi nelíbí, jak to hraji, ale pak jsem se dozvěděl, že postava, kterou jsem ztvárňoval, ho ve skutečnosti dostala za úkol zabít. Odvezla ho v kufru auta do lesa, ale kriminalista se nakonec zachránil. A moje hraní v něm opět vyvolalo nepěkné vzpomínky a kvůli tomu si držel ode mě odstup.“

To jste ho hrál asi hodně přesvědčivě…

„Asi ano, nevím. V hospodě, když jsou lidi v ráži, tak mi říkají, že mají strašnou tchyni a jestli bych ji jako nájemný vrah za nějaké peníze mohl odstranit.“

Podobnou pozornost jste vzbudil i v americkém filmu Serena, kde hlavní role ztvárnili Jennifer Lawrence a Bradley Cooper…

„Je pravda, že i když jsem byl ve filmu jen pár minut, tak mě několik cizinců v Praze poznalo. Nejspíš to bude tím, že jsem tam britskému herci Rhys Ifansovi usekl ruku.“

V Případech 1. oddělení jste byl zase zprostředkovatel vraždy, v divadelních Grázlech od Schillera jste hrál psychopata. Tak mě napadá – nepřenáší se vám z těchto postav něco do soukromého života?

„Snažím se, aby se to nestávalo. Když zkouším takovou roli, jsem nevrlý, neustále nad ní přemýšlím, blbě se mi spí, ale po premiéře je už ta práce z půle hotová a dokážu si od role udržet odstup. Pedagogové na DAMU nás naučili vystupovat z rolí. Ale ne vždy hraju zlé postavy. V Konci masopustu od Josefa Topola jsem ztvárnil retardovaného chlapce Jindřicha, který je totálně čistá duše.“

Jak jste se na to připravoval?

„No musel jsem diváky přesvědčit o té naprosté čistotě a dětskosti, ale zároveň jsem měl mít v sobě určitou prudkost a agresi. Jako syn sedláka jsem se staral o zvířata na statku. Pro všechny role ale vycházím nakonec stejně hlavně ze sebe. Je to taková alchymie.“

Projevoval se u vás sklon k herectví už od dětství?

„Asi trochu jo. V patnácti letech jsme na školní besídku nazkoušeli hru divadla Járy Cimrmana, Záskok, kde jsem hrál Vlastu. Díky tomu jsem k herectví přičichl, ale bral jsem to jen jako zábavu. Věnoval jsem se klavíru. Myslel jsem si, že se budu živit hlavně muzikou. Studoval jsem na Státní konzervatoři, ale vyhodili mě ve třeťáku pro neshody s pedagogy a špatnou docházku.“

Měl jste problém s autoritou?

„Autorita je dost ošemetná věc. Nemůžete čekat, že vás bude někdo respektovat, následovat a poslouchat jen proto, že jste starší. Musíte se umět chovat, něco umět a být osobnost, držet slovo a pro studenty být taky člověkem, který je chápe jako své budoucí kolegy. Tam je potřeba vzájemný respekt. Ale já měl problémy s docházkou a necítil jsem se tam dobře z více důvodů a bylo dobře, že mě vyhodili. Rok jsem manuálně pracoval a v té pauze jsem natočil svůj první film s Petrem Nikolaevem … a bude hůř. Pak jsem studoval Ježkovu konzervatoř, následně DAMU.“

Vy jste se dostal na DAMU napoprvé. Myslíte, že vám pomohl vzhled?

„Porota hledá většinou různé typy. Já jsem byl jiný než ostatní mužští uchazeči a vyšlo to. Bylo by ale naivní si myslet, že mě vzali na základě mojí odlišnosti. Asi jsem musel projevit i trochu talentu.“

Cítil jste jako větší zodpovědnost hrát hned ve zlaté kapličce?

„Já nevím, jaká by to byla odpovědnost, kdybych hrál pět let v oblastním divadle a teprve potom přišel do Národního divadla, ale když jdu na představení, které mě moc nebaví, tak si připomenu, jak velké mám štěstí, že pracuju na místě, které je plné vzpomínek a historicky důležité pro národ. Cítím za to obrovskou zodpovědnost.“

Jak je postaráno o herce v Národním divadle? Máte třeba kantýnu?

„Nemáme. Já jsem měl možnost hrát v mnoha divadlech a snad jenom Národní divadlo nemá ani svůj divadelní klub. Podle mě je to pro divadlo dost důležité místo pro setkávání. A my ho momentálně nemáme.“

Když hrajete v místech, kde klub je, stává se vám, že vás lidi po představení oslovují?

„Ano, to se děje a je to milé. Herci mají vyčleněný v divadelních klubech nějaký stůl a tam za nimi chodí lidé.“

Jak by měla vypadat dívka vašich snů?

„To se nedá přesně říct. Já miluji ženskou energii všeobecně. Je pravda, že se mi více líbí tmavší dívky, ale hlavně jde o to, co z těch dívek vyzařuje.“

Dříve jste chodil s Kristýnou Leichtovou, hledáte si vždycky partnerku ze své branže?

„Já přicházím do kontaktu s různými skupinami lidí, ale většinu svého času prožívám v divadle. Ono to tak vyplyne. Určitě nemůžu říct: Co je v domě, není pro mě.“

Hrajete někdy milostné scény?

„Ano, občas.“

A přitom vzniká chemie. Tam může přeskočit jiskra, ne?

„Výhoda je, pokud už s někým děláte milostnou scénu, že se vám nelíbí. Pokud se vám líbí, potom může vzniknout problém. Nebo se váš vztah promění.“

Jste nyní zamilovaný?

„Zamilovaný člověk musí být pořád.“

A máte nějaký vztah?

„Nyní jsem sám, ale platonicky jsem zamilovaný neustále.“

Chtěl byste založit rodinu?

„Určitě, ale zatím to nechávám otevřené. Zatím se chci divadlu věnovat naplno. Dokud budu mít sílu a dokud o mě bude zájem.“

Co byste dělal, kdyby zájem opadl?

„Netuším. Muzikou jsem se živit odmítl.“

Vaše kapela je přece úspěšná. Vyhrála Anděla…

„Je pravda, že jsme s Green Småtroll měli před léty možnost vystupovat společně s celou řadou zahraničních kapel. Pak přišla asi pětiletá, dost hubená éra. Lepší časy se však možná vrátí. Mladí lidé se zase vrací ke ska a reggae a moje kapela teď měla možnost na začátku srpna doprovázet velkou jamajskou legendu. Na festivalu Dance Dance Prčice vystoupil Roy Ellis aka Mr. Symarip a my byli jeho kapela. Pokud lidem řeknou něco jména jako Bob Marley nebo Peter Tosh, tak Roy je jejich současník a spoluzakladatel early reggae. Teď domlouváme další koncerty.“

Co vás nejvíce živí? Spousta herců říká, že se divadlem nedá uživit.

„Mě divadlo živí. Peníze, které díky němu vydělám, pokryjí většinu mých potřeb.“

Fotogalerie
12 fotografií