„A to se mi vážně už dlouho nestalo,“ komentoval František Nedvěd, když jsme ho v den, kdy se vrátil z nemocnice domů, navštívili doma v Lukách pod Medníkem.

Ta cukrovka vám musí pěkně sužovat život.

„Ale ne. To, že jsem teď zkolaboval, bylo naprosto výjimečné. To se mi nestává. Na cukrovku jsem si už zvykl. Píchám si inzulin a snažím se asi tak třicet procent ubrat z toho, co jsem byl dřív zvyklý jíst. Třeba k sladkému dortu se už neodvážím popíjet oslazenou kávu cukrem, ale dám si ji s cukerínem. Nebo místo pěti knedlíků mám jenom dva. Dietu rozhodně nedržím a žiju.“

A alkohol?

„Mám rád dobré moravské víno té prvotřídní kvality. To si dopřeju. Ale třeba tady těch vín, která jsem dostal, se ani netknu.“

Jak jste se vůbec dostal do Luk pod Medníkem?

„Manželka tu vyrůstala, chodil jsem k nim krást jablka. Maruška mi je házela přes plot. Její rodiče tady v zahradě kdysi měli dřevěnou chatu. Tatínek pěstoval včely, bylo to tu kdysi samý úl a asi dvě stě jabloní.“

A kde je ta chata a ty jabloně?

„Pryč. Místo toho se tu postavil jeden dům a potom tenhle druhý, ve kterém s Maruškou žijem. V tom menším bydlí můj syn Vojtěch s rodinou. Místo jabloní je bazén a tenisový kurt.“

Jak dlouho jste s manželkou spolu?

„S Maruškou jsem to vydržel už 45 let. Určitě je to ale i tím, že mi dává svobodu. Pracuje pro seniory, tak dva dny v týdnu bydlí v našem pražském bytě.“

Jste zanícený tenista, koukám ale, že kurt máte pěkně zanedbaný.

„Protože už na něm nikdo nehraje. Musel jsem s tím skončit.“

Proč?

„Dvakrát jsem si zlomil krk a potom dostal osteoporózu do nohy, kvůli které jsem jezdil i na vozíku.“

Aha. A jak se dá zlomit krk?

„Jednoduše. Poprvé to bylo před dvaceti lety. Hrál jsem tenis, padl zády na dlažbu a bylo to. Museli mě operovat. To bylo někdy v lednu, potom jsem měsíce rehabilitoval a v červnu hned první koncert po úrazu byl ten slavný Strahov s bráchou. A přesně za deset let jsem si krk zlomil znovu. Uklouzl jsem a upadl na beton. Zase se operovalo, potom jsem chodil v krunýři a rok jsem byl úplně mimo provoz.“

Kde vás operovali?

„V Nemocnici Na Homolce a pod kudlou mě měl ten největší mistr světa, špičkový neurochirurg doktor Jiří Chrobok. Nikdy mu nepřestanu být vděčen. Málem jsem tehdy už nebyl. No, abych to zkrátil… kvůli všem těm zdravotním problémům jsem zlenivěl a nějak už mi nejde do toho sportu naskočit.“

Takže kromě cukrovky jste už ok?

„Jak se to vezme. Ještě mě hodně trápí lupénka. Na čas vždycky zmizí, teď ale třeba je to k po…“

Vraťme se k tomu Strahovu. S bratrem Janem jste na stadion dokázali dostat stejné davy jako Rolling Stones nebo Pink Floyd. Musíte se pořádně naparovat…

„Ale kdepak. Bylo to a zase zmizelo. I když koukat se na 70 tisíc lidí z pódia, je krásný pocit a pro muzikanta obrovská odměna. Faktem je, že od toho Strahova se začalo o nás mluvit jako »před Strahovem« a »po Strahovu«.“

Rok po Strahovu jste se s Janem pracovně rozešli, potom jste se zase sešli a zase rozešli. Vídáte se alespoň?

„Ne. Odešel do důchodu, žije si svým životem úplně jinde a já zase svým životem tady.“

A nemrzí vás to, když si vzpomenete na tu dobu před Strahovem?

„Ne. Už to není on, ale někdo jiný.“

Zahrajete mi na kytaru kousek mé nejoblíbenější Růže z papíru nebo Stánky?

„Tady máte cédéčko a přijďte na koncert, 20. září jsme v Divadle u hasičů. Rád vás tam uvidím.“

A necháte se alespoň vyfotit s kytarou?

„Ne. Já nerad dělám věci jako… Přijďte na koncert a splním vám obě přání.“

VŠE O FRANTIŠKU NEDVĚDOVI NA BLESK.CZ NAJDETE>>>ZDE

Fotogalerie
38 fotografií