Ale s přehledem zvládá i vážné a náročné party. Na prahu pětasedmdesátin, které oslaví ve čtvrtek 19. května, září mimo jiné ve dvou velkých rolích na pražských divadelních scénách. V roli britské královny Alžběty II. ve Stavovském divadle dvě a půl hodiny nesejde z jeviště a zvládne deset převleků a věkových proměn, neboť představuje Alžbětu v různých fázích života. Říká, že si připadá trochu jako jezdec formule 1.

A v představení Božská Sarah v divadle Kalich je zase ženou z plakátů Alfonse Muchy, stárnoucí Sarah Bernhardtovou, a dokonale rozumí úpadku těla a smrtelnosti celebrity. Celkem natočila víc než 350 filmů, televizních inscenací a seriálů. Mezi nejslavnější patří Penzion pro svobodné pány nebo Svatba jako řemen Jiřího Krejčíka, Petrolejové lampy a Morgiana Juraje Herze, Kočár do Vídně Karla Kachyni, Pane, vy jste vdova Václava Vorlíčka a filmy Alice Nellis Ene bene a Výlet.

Gesta a mluva Ivy Janžurové jsou tak výrazné a typické, že někdy není poznat, kdy hraje a kdy mluví normálně. „Jiří Krejčík říkal, že mám třicetkrát víc mimických svalů v obličeji než normální člověk," podotýká k tomu.

Navzdory svému expresivnímu projevu „na place" je v soukromí bytostí spíše tichou a introvertní. Říká, že po představení sedí a trápí se chybami, které udělala.

„Ty filmovat nebudeš," říkali jí při studiích na pražské DAMU. Slýchávala, že není dost fotogenická na film, že by se měla zaměřit na divadlo, ale počítat s tím, že v něm uspěje až někdy po čtyřicítce. Že je dobrá, ukázala rodačka ze Žirovnice již za pár let.

Po škole nastoupila v Liberci a odtud se záhy vrátila do Prahy na Vinohrady, kde hned první sezonu dostala roli Jany z Arku a začalo se mluvit o velkém talentu. Krátce poté jí Kachyňa svěřil hlavní roli v dramatu Kočár do Vídně.

V roce 1968 si poněkud zavařila tím, že spolu s Martou Kubišovou vítaly Alexandra Dubčeka, a následovaly sankce. „Byla jsem z těch různých zákazů zcepenělá, ulítaly mi včely," vzpomíná. „Měla jsem i období, kdy jsem na jevišti ztrácela text. Stávalo se, že jsem najednou trčela na jevišti, nevěděla jsem, co hraju a kde jsem."

V té době se jí moc nedařilo ani v soukromí. Vzala si kameramana Jana Eisnera, ale zanedlouho se rozvedli a jejím celoživotním partnerem se později stal herec a režisér Stanislav Remunda, s nímž má dvě dcery, Sabinu a Theodoru, rovněž herečky.

Mezi nejoblíbenější komičky ji zařadila nesmrtelná komedie Světáci Zdeňka Podskalského z roku 1969, kde po boku Jiřiny Bohdalové a Jiřiny Jiráskové hrála jedno ze tří lehkých děvčat.

Sedmdesátá léta pro ni znamenala spoustu příležitostí ve filmu: Marečku, podejte mi pero, Pane, vy jste vdova, Zítra to roztočíme, drahoušku, Což takhle dát si špenát, Hodíme se k sobě, miláčku?, Já to tedy beru, šéfe.

Také seriál Nemocnice na kraji města, kde hrála nezapomenutelnou sestru Huňkovou, hubatou, trochu naivní, ale diváky milovanou.

Do Národního divadla, kde hraje dodnes, nastoupila v roce 1987. Za tu dobu dostala Cenu Thálie a Cenu Alfréda Radoka. Má také České lvy za hlavní role ve filmech Co chytneš v žitě a Výlet. A medaili Za zásluhy o stát. Vloni dostala na festivalu v Karlových Varech cenu za mimořádný přínos českému filmu. Byla uvedena do Dvorany slávy TýTý.

Role se herečka, které všichni její známí včetně dcer říkají zásadně Ivuška, nejčastěji učí při práci na zahradě, když pleje a okopává. Je členkou spolku Dámy vína, má ráda ruční práce a je značně technicky zdatná.

Popularita jí nedělá problémy, prostě si na ni zvykla. Zároveň je ale ráda sama: „Raději bych teď žila tak nějak sama se sebou. Jsem v podstatě samotářka a tomu, abych mohla být sama se sebou, obětuju spoustu nočních hodin," prozrazuje.

VŠE O IVĚ JANŽUROVÉ NA BLESK.CZ ČTĚTE >>> ZDE!!!

Fotogalerie
10 fotografií

Video
délka: 02:36.07
720p 480p 360p 240p

Herečka Iva Janžurová Kristýna Léblová, Lukáš Červený