Tento talentovaný „všeuměl“ byl mimo jiné autorem řady filmových námětů a scénářů, po srpnu 1968 ale emigroval do Kanady, kde působil hlavně jako herec, vydával české exilové noviny, spolupracoval s manžely Škvoreckými a kanadským filmovým úřadem.

Vladimír Valenta se narodil 28. května 1923 v Praze, začínal na Barrandově v 19 letech jako asistent režie a produkce, v 50. letech byl za protikomunistickou činnost vězněn, v další dekádě pak vedl barrandovskou tvůrčí skupinu podporující talenty a nové myšlenky.

 Náměty a scénáře napsal například ke Krejčíkovu Svědomí, Jasného Touze nebo Kadárovu a Klosovu Obžalovanému. Jako herec se uplatnil hlavně v Menzelově slavném filmu. Podle režisérových slov měl Valenta v sobě bezelstnost a zranitelnost českého měšťáka, jakým přednosta stanice měl být, a také ztělesňoval typického českého „ouřadu“.