9°C
Jak to obvykle bývá, vše začalo dětskými sny. Simona si už jako malá holčička vysnila pohádkovou kariéru modelky a měla kvůli tomu prý dokonce i problémy ve škole. „Když na mě v hodině promluvil nějaký učitel, zjistil akorát to, že jsem ponořená hluboko ve svých myšlenkách a nic jiného nevnímám. Říkala jsem tomu můj fantasyland. Kolikrát na mě i křičeli, a já si jich stejně vůbec nevšimla,“ popsala v rozhovoru pro Blesk TV Magazín dobu, kdy byla ještě školou povinná.
„Byla jsem schopná si hodiny kreslit nějaké nesmysly do sešitu, a když mě někdo vyrušil, nechápavě jsem koukala ve stylu: Co jako chcete?! A dál si představovala, jak budu jednou slavná modelka,“ přiznává dnes Krainová a vzpomíná na katalogy s oblečením, které jí vozila teta. „Já si v nich zasněně listovala a říkala si, že takhle budu jednou taky vypadat. Některé fotky jsem si dokonce vystřihovala a lepila na lednici. Máma mě u toho všeho sledovala a asi už tehdy vypozorovala, že se jednou vydám trochu jiným směrem než ostatní děti od nás z ulice.“
Její maminka navíc sehrála v její životní dráze velkou roli. Když kontrolovala dceři úkoly a místo matematiky našla jen obrázky šatů a halenek, správně odhadla budoucí Simoninu dráhu. „A tak když našla někde v novinách pozvánku na nějaký modelingový casting, tak tam prostě zkusila poslat mou fotku a doufala. No a oni se jí obratem ozvali, že mají zájem,“ vypráví Krainová.
V necelých šestnácti letech pak Simona navíc utekla z prvního ročníku elektrotechnické průmyslovky, sbalila si kufr a vyrazila do Paříže za štěstím. „Když jsem do té Paříže přijela, záhy mi došlo, že to asi nebude tak jednoduché, jak jsem si představovala. Naštěstí jsem byla vždycky velký optimista, takže mě nezlomilo téměř nic, ani kapesné, které bylo na poměry Paříže opravdu malé. Rychle jsem si našla spoustu přátel, kteří něco uměli, byli schopní a pomohli mi. Mám asi poměrně rozvinutou sociální inteligenci a rychle nasávám věci kolem sebe,“ domnívá se dnes již velmi slavná a uznávaná modelka.
„Pozorovala jsem úspěšné lidi a nacucávala jejich know-how jako houba. V agentuře jsem pak vždycky posedávala a sledovala slavné modelky – jak se češou, jak se líčí, jak se oblékají, jak se pohybují… A prostě jsem si řekla, že taková budu taky!“ Začátky byly však pro Krainovou prý velmi krušné. Právě kvůli zmíněné agentuře si totiž mohla na modelingu začít vydělávat až asi za čtyři roky. Jak je to možné?
„Když za vámi stojí agentura, je to v začátku super v tom, že s vámi jde do toho dluhu – udělá vám fotky, dává vám nějaké kapesné a podobně. Jenže pak začnete pracovat, makáte od rána do večera a jenom koukáte, jak vám veškeré výdělky strhává. Tudíž na účtu pořád nic není, což vám logicky náladu moc nezlepší. Takže ano, minimálně čtyři roky to bylo opravdu těžké,“ dodává Simona, která už je dnes za vodou a navíc se nespoléhá jen na focení, ale objevuje se i na filmovém plátně.
V minulosti si zahrála již ve filmu Kamarád do deště II a filmové sérii Byl jednou jeden polda, ovšem ve všech těchto snímcích jí hlas propůjčila herečka Ljuba Krbová (57). Teprve ve filmech Vybíjená a Dvojníci, který měl nedávno premiéru, už Krainová promlouvá vlastním hlasem.
.
.
