8°C
Vrtá mi hlavou, čím byla nabídka na natáčení filmu Decibely lásky tak výjimečná, že jste přiletěla až z Kanady…
„Byla spíš přátelská. Slíbila jsem účast Michalu Davidovi, který k filmu složil hudbu, už před třemi lety. Navíc se mi líbil scénář, tak jsem slib ráda dodržela.“
No jo, ale mohla jste být doma a spokojeně se starat o novorozeného Adama, ne?
„Ale já se o Andyho spokojeně starala i na place, kde byl celou dobu se mnou. Nic mu nechybělo.“
Váš manžel, hokejista Tomáš Plekanec, nenaznačil, že by byl rád, kdybyste raději zůstala v Kanadě?
„Tomáš věděl, že si bere pracovitou holku. A navíc, mohu se na něj stoprocentně spolehnout, nejsem ve stresu z toho, co se zrovna děje doma. On všechno zvládá skvěle.“
Vše o životě Lucie Vondráčkové čtěte ZDE>>
Adama jste měla celou dobu u sebe? Jde se vůbec s tak malým dítětem věnovat i práci?
„Byly mu tři měsíce a moc mi s ním na natáčení pomáhala má kamarádka Zdenka. Když jsem točila, byla s ním. Ale i tak jsem k němu pořád lítala, to je jasná věc. Když jsem ovšem zjistila, že je spokojený a nic mu neschází, uklidnila jsem se a šla zase v pohodě na plac.“
Takže vám v zákulisí nedělal žádné výstupy?
„Ozvat se umí, to zas jo! Ale je to spíš takový smajlík. Neustále se směje.“
Ve filmu se i hodně tančí. Vy jste se přece jen spíš místo tréninku v poslední době věnovala dětem, nezaskočilo vás to?
„Ne, ty choreografie jsem dostala hrozně rychle pod kůži. Vypadají hodně složitě, ale učily se úplně krásně. Ale možná, že jsem se i hodně těšila – máte pravdu, taneční boty jsem neměla celé těhotenství a tři měsíce po něm na sobě. Během té dlouhé doby jsem ale tanec vyměnila za plavání a dlouhé procházky.“
Jaká je vůbec ta vaše Lenka, kterou hrajete?
„Je to lékařka, jinak takový strážný anděl Rudy Hrušínského – jeho bývalá láska, která mu pomáhá urovnat komplikovaný vztah s dcerou.“
Stihla jste na natáčení i Karla Gotta, který se ve filmu také objeví?
„Stihla. Respektive jsem se jela na plac podívat, když točil s paní Janžurovou. To jsem si nemohla nechat ujít, mám je oba moc ráda.“
O čem jste si povídali v pauzách mezi natáčením?
„Samozřejmě o dětech. V Decibelech hraje Charlottka a já měla na place Adama. To pak v konverzaci přebije všechno. Je málo tak galantních, vtipných a sečtělých lidí. To je pak radost pracovat. V té době také hráli v rádiích náš vánoční duet Čas vánoční, takže jsme se bavili i o tom, jak jsem šťastná, že se lidem líbí.“
Jak moc jste disciplinovaná herečka? Poslouchala jste režiséra na slovo, nebo se projevila i trochu ta vaše pověstná tvrdohlavost?
„Když hraju roli, tak poslouchám. Jsem jen jeden článek obřího řetězu. Pokud ale dělám klipy a něco, co se týká zpěvu, tak poslouchají spíš ostatní mě. Jsou to dva naprosto rozdílné světy. Ten herecký je mi bližší, ale v tom hudebním mám věci víc ve svých rukou.“
Neřekla jste si ani na okamžik během natáčení: Co já tady vlastně dělám, mohla jsem se nehonit a klidně zůstat Kanadě?
„Ne, to ani jednou. Filmování mě vždycky baví. Navíc, budete se asi divit, ale když přijedu, už si nedomlouvám tolik práce jako dřív. Teď mi k natáčení přibylo jen pár focení. Byly doby, kdy jsem jela z placu do divadla a pak ještě na koncert, na dabing a tak podobně. Dneska, když vezmu práci, tak jen jednu. Už nechci žádné rozptylování kolem.“
To omezení práce přišlo s tím, že máte doma dva malé kluky, nebo že jste prostě zestárla, lépe řečeno, zmoudřela?
„Spíš s větším soustředěním, a hlavně proto, že nechci pořád někam spěchat. Když točím a je mi na place fajn, tak tam chci trávit co nejvíc času s lidmi, kterých si vážím.“
Mateřství vám svědčí – mám pocit, že nejen dobře vypadáte před kamerou, ale že vám to i líp zpívá…
„Zpívá se mi náramně. Nikdy jsem neměla obří hlasový rozsah, ale to příběhům a emocím v muzice nevadí. Nyní přichází do rádií nová písnička Solnej sloup, tak uvidíte, jak mateřské hormony zapracovaly.“ (směje se)
Právě teď jste v Montrealu – stihla jste před odletem Decibely lásky vidět, nebo vás to teprve čeká, až se vrátíte do Čech?
„Už jsem ho viděla a líbil se mi. Je to hezký lidský příběh.“
Schválně jsem řekla do Čech, a ne domů. Kde je teď vlastně váš domov?
„V Čechách, to je jasný. Nebojte, v Kanadě jsme jen na návštěvě.“
