8°C
Veroniko, je pravda, že květnovému útoku na váš dům předcházely výhrůžné anonymní dopisy, které váš manžel dostával na ministerstvo obrany?
„Bohužel ano. Já o tom ale nevěděla. Manžel to přede mnou tajil. Nechtěl mě a celou naši rodinu vylekat. Řekl mi to až před pár dny. Asi proto, že se blíží ten soud. Měla bych o všem vědět, protože v případu figuruju jako poškozený vlastník domu.“
A po onom útoku zápalnými lahvemi anonymy přestaly chodit?
„Bohužel ne. Chodí dodnes. A jsou velmi útočné a stresující a tuzemského původu.“
Co v nich stojí? Čím a komu vyhrožují?
„Vyhrožují všem. Manželovi, dokonce i jednotlivě dětem. A nejde o žádné malicherné výhrůžky. Vyhrožují likvidací rodiny. Nabodnou nás na kůl, děti oběsí… Došli až tak daleko, že posílají fotky dětí a názorně vysvětlují, co s nimi udělají. Až z toho mrazí.“
A proti čemu jsou ty jejich útoky podle vás namířeny?
„Je to paradoxní, ale naší rodině prostě vyhrožují za zahraničněpolitickou orientaci České republiky!“
Na základě expertiz Policie ČR se zjistilo, že zápalné láhve nebyly žádnou výstrahou, ale byly funkční. Kdyby se je útočníkovi, kterého zřejmě někdo vyrušil, podařilo hodit dobře, došlo by k tragédii…
„Ano. Shořel by dům a mnoho lidí v něm. Martin doma nebyl, byly tam děti a moje dvaadevadesátiletá maminka. Strašné pomyšlení, že nás chtěl a chce opravdu někdo zlikvidovat.“
A nebylo by pro vás lepší přestěhovat se někam na nějaké bezpečnější místo?
„Ministerstvo obrany nám to nabízelo. Vlastní své vojenské objekty, kde bychom měli mnohem větší bezpečnost. Bohužel ty objekty nejsou bezbariérové, takže by se tam nemohla s námi odstěhovat moje maminka, o kterou se musím denně starat. A dovedete si představit ty řeči? Kdekdo by nás napadal za to, že si bydlíme ve státním chráněném objektu. V zahraničí je to ale například u ministrů obrany běžná praxe.“
A nepomohlo by, kdyby se odstěhoval alespoň manžel?
„Bavili jsme se o tom. On má ale pravdu v tom, že by to nepomohlo. Ty útoky nejsou mířeny jen na manžela, ale na celou rodinu.“
Tím, že zůstáváte doma, jste ale ztratili veškeré soukromí.
„Náš život se díky různým opatřením změnil a soukromí opravdu nemáme žádné. Když se Cyril vrátí domů z Francie, nemá kde spát. Nevejde se do domu, protože některé místnosti kvůli celé situaci slouží pro jiné účely. Jde tedy bydlet ke kamarádům nebo ke svému otci.“
Jak tomu všemu tedy čelit?
„Nenechat se zastrašit. Extremismus v Paříži a jinde, včetně toho útoku na nás, má společný cíl: od výhrůžek přes útok až po likvidaci civilních bezbranných občanů. Je dobré si uvědomit a vědět, že nejen v zahraničí, ale i v české společnosti roste záliba v nebezpečném radikalismu, který může ohrozit na životě kohokoliv z nás.“
