7°C
Lída Baarová se narodila 7. září 1914 v pražských Nuslích jako Babková, dcera spolumajitele známé obchodní společnosti Brouk a Babka. Odmalička byla velmi dobře finančně zajištěná, ostatně stejně jako celá rodina. Otec Karel byl kromě obchodnické činnosti úředníkem pražského magistrátu, matka Ludmila zpívala ve sboru a toužila po kariéře operní pěvkyně. Oba rodiče u svých dvou dcer, Lídy i mladší Zorky (*1921 – †1946), podporovali umělecké vlohy, které obě měly.
Lída už na gymnáziu brala hodiny tance u profesorů Rudolfa Deyla st. a Anny Suchánkové. Díky otcovým známostem měla cestu k filmu snadnější než ostatní dívky jejího věku, a tak poměrně brzy začala statovat ve Vinohradských ateliérech. Jako první ji do své komedie Kariéra Pavla Čamrdy obsadil režisér Martin Jiří Krňanský. Lída Babková v roli naivní, ale roztomile nevinné Viktorky zaujala diváky i odborníky. Po prvním filmu si změnila příjmení. Baarovou se stala podle rodinného přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara, kterému od dětství říkala strýčku.
Baarová se stala novou hvězdou českého filmu. Svůj atraktivní vzhled dokázala uplatnit na plátně i mimo něj. Okouzlila prý dokonce i Vlastu Buriana. Tak či onak, i díky tomu, že se na plátně objevovala po boku oblíbených herců, její popularita i sláva stoupaly.
Jen s Hugo Haasem natočila do roku 1934 velmi úspěšné filmy, například Zapadlé vlastence, Okénko, Madlu z cihelny a další. Přelomem v kariéře i životní dráze Lídy Baarové se stalo jaro 1934. Pražská pobočka německé Ufy vyhlásila konkurz na obsazení hlavní ženské role do filmu Barkarola a Baarová ho vyhrála.
Film Barkarola by dnes mnoho lidí označilo za »přeslazený cajdák«. V té době ale příběh mladého hraběte, který se o benátském karnevalu vsadil, že získá přízeň i lásku ženy bohatého Mexičana, zaujal i dojal obrovskou spoustu lidí. Úspěch populárního německého milovníka, herce Gustava Fröhlicha v roli hraběte, se očekával. Ale po jeho boku zazářila Lída Baarová, tajemná kráska z Čech. Ti dva se stali milenci, prý už v průběhu natáčení, a jejich vztah trval téměř tři roky. Byl mnohdy mimořádně dramatický, zejména proto, že se do něho vložil sám říšský ministr propagandy nacistického Německa Joseph Goebbels.
Lída Baarová natáčela v Německu v letech 1935–1939 a podle skromných počtů má na svém kontě z té doby nejméně dvacítku filmů. Hrála to, co jí předepisovali, a protože za film odpovídal Hitlerovi ministr Goebbels, bylo jen otázkou času, kdy se s Baarovou setká. Česká herečka totiž ztvárnila velmi věrohodně a přesvědčivě to, o co nacisté stáli nejvíc – postavy vlasteneckých žen, buď mařících intriky nepřátel, nebo poskytujících zázemí i lásku hrdinným bojovníkům za Německo. Taková byla i role Baarové například ve filmu Zrádce, který je fakticky přehlídkou vojenské síly Hitlerovy říše. Baarová tak přispívala – byť podprahově a nevědomky – k vymývání mozků německé veřejnosti, k přípravě na budoucí válečné konflikty tak, jak to ostatně dělala veškerá německá propaganda, řízená Goebbelsem.
V německém olympijském roce 1936 bylo Baarové dvaadvacet let a žila se svým milencem Frölichem v jeho vile u jezera Wannsee nedaleko Postupimi. Opodál měl své rekreační stavení i Goebbels, tehdy devětatřicetiletý, ale ti dva se zatím přímo nesetkali. Došlo k tomu až na Olympijském stadionu, kde Goebbels pozval Fröhlicha do své lóže a on s sebou přivedl i svoji milenku Baarovou. Nejmocnějšímu muži německého filmu, tisku i rozhlasu česká herečka učarovala. Novináři Stanislavu Motlovi, který ji po roce 1987 v Salcburku opakovaně navštívil, řekla, že i ona jemu úplně podlehla.
„Když jsem slyšela jeho hlas, měla jsem pocit, že je určen jen a jen pro mě. Jako by mnou prostupoval a celou mě hladil…“ Goebbels krásou nevynikal, měl tzv. »koňskou nohu«, viditelně kulhal a o panictví přišel v třiatřiceti letech. Úspěchy u žen přišly až s jeho postavením, předtím žádnou nezískal. Svědectví o jejich vztahu přinesla ve své knize Dneska už se tomu směju i herecká kolegyně Baarové Adina Mandlová. „Svěřila se mi, že se do Goebbelse zamilovala. Začala jsem jí to rozmlouvat, protože to byl nacista, a i když jsem toho o nacistech tenkrát ještě moc nevěděla, tušila jsem, že tohle Lídě neprospěje. Ale ona jen vzdychla a prohlásila, že to všechno ví, jenže si nemůže pomoci.“ V roce 1938 už Goebbels chodil do společnosti i na stranické akce NSDAP společně s Baarovou jako se svojí oficiální milenkou.
Goebbelsův poměr s Baarovou měl od počátku skandální příchuť. Ministrův tajemník Karl Hanke, který mimochodem udržoval intimní vztah s jeho manželkou Magdou, dokonce roztrušoval, že dřívější milenec Baarové Fröhlich prý Goebbelse na ulici zpolíčkoval. V berlínských kabaretech se zpíval posměšný kuplet s refrénem „…všichni bychom chtěli být někdy fröhlich“ (tj. spokojení, pozn. aut.). V té době Hitler začal znovu slovně útočit na Československo. Po anexi českého pohraničí kvůli údajnému útlaku a pronásledování »sudetoněmeckých krajanů« hledal záminku k obsazení zbytku naší země.
Ministr propagandy s českou milenkou byl nepřijatelný a Hitler, vědom si Goebbelsových schopností, se rozhodl k radikálnímu řezu. 22. října 1938, po návratu z inspekční cesty po obsazeném českém pohraničí, si k sobě do Berchtesgadenu pozval na žádost jeho ženy Magdy Goebbelse. Přikázal mu, aby se s manželkou usmířil, obnovil jako »správný árijec a říšský Němec « rodinné vztahy a Baarovou vyhnal. Česká herečka musela v ateliérech Ufy přerušit natáčení filmu Miláček a vrátila se domů.
Sen o velké filmové hvězdě přinejmenším evropského rozměru pod německou kuratelou, který Baarová snila, se rozplynul. „Po odstoupení Sudet jsem odjela do Prahy a víckrát se s Goebbelsem nesešla,“ napsala ve svých vzpomínkách Života sladké hořkosti. Doma dál natáčela filmy, bavila se, snažila se žít každý den naplno. Střídala milence, dostávala darem kožešiny, drahocennosti, šperky... Konec války ji zastihl na útěku. Připojila se k rodině svých známých pražských Němců a dostala se s nimi až do Bavorska. Tam ji zatkli Američané a po několika výsleších zjistili, o koho jde.
Jako milenku Goebbelse a ženu obžalovanou z vlastizrady ji vydali do Prahy. Šestnáctiměsíční věznění v Bartolomějské ulici a na Pankráci Baarovou kupodivu nezlomilo. Přišla v té době o matku, která zemřela na infarkt při výslechu na policii, i o sestru Zorku. Ta spáchala sebevraždu skokem z okna poté, co ji herec Václav Vydra ml. vykázal z divadla se slovy: „Pro sestru Lídy Baarové není v našem divadle místo.“ Baarovou, drženou ve vazbě bez soudu, propustili po intervenci ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny na Štědrý den 1946. Krátce poté se provdala za synovce komunistického ministra kultury Kopeckého a emigrovala s ním do Rakouska.
Nežili spolu dlouho, necelý rok a půl poté se rozvedli, protože Lída Baarová se přes odpor jeho rodiny zamilovala do německého gynekologa původem z Opavy a vzala si ho. Odstěhovali se do Salcburku, odkud herečka vyjížděla na angažmá do Itálie a Španělska, k natáčení filmů s Fellinim i de Sicou, hrála i v divadlech. Po smrti manžela ale na svět zanevřela. Žila osamoceně, začala pít a nakonec byla zbavena svéprávnosti. Po své smrti byla pochována v rodinném hrobě ve Strašnicích. „Protrpěla se k smrti,“ zaznělo na jejím pohřbu…
