Jano, jaké jste měla vůbec dětství?

„Dětství jsem měla krásné, s bratrem jsme si na Pankráci, kde jsme bydleli, užili spoustu legrace. Hráli jsme loutkové divadlo. Tatínek byl velmi přísný a paradoxně jsme si k sobě našli cestu až v jeho nemoci. O to víc mě jeho smrt zaskočila a sebrala.“

Měla jste tehdy nějaký oblíbený film?

„Jednoznačně Sedm statečných – milovala jsem Steva McQueena.“

Kdy jste v sobě našla sklony k herectví?

„Nenašla jsem je nikde a nikdy. Prostě jsem to zkusila na DAMU a vyšlo to.“

Byla jste krásná žena. Myslíte, že to nějak ovlivnilo hlavně vaše začátky?

„Myslím, že určitě. Nechci ale říkat, že to byla jen výhoda. Prostě to tak bylo, neřešila jsem to.“

Jeden z prvních vašich filmů byl Spalovač mrtvol s Rudolfem Hrušínským, Vlastou Chramostovou, Vladimírem Menšíkem. Nebála jste se těch velkých jmen?

„Potkávala jsem je tou dobou už druhým rokem na DAMU. Mými profesory byli Vlasta Fabiánová, Bohoušek Záhorský, Miloš Nedbal. Moje velká přítelkyně byla Dana Medřická. Takže jsem si na velké osobnosti zvykala už na škole.“

Na začátku 70. let jste natáčela skvělou detektivku Smrt si vybírá s režisérem Václavem Vorlíčkem. Jak na to vzpomínáte?

„Velmi emotivně. Byla jsem tehdy už těhotná se svou první dcerou Terezkou. Chtěla jsem tehdy, aby se jmenovala Klára jako má postava v tomto filmu. Pak se ale stalo, že mě 12. srpna na Kláru uštkla zmije. Tak jsem dceři z pověrčivosti dala jméno Tereza a jsem za to dnes moc ráda. Jinak práce byla krásná, partneřila jsem tam s Vaškem Postráneckým a s Jardou Drbohlavem, který byl mým spolužákem v ročníku na DAMU. Skvělý herec, bohužel zemřel velmi brzy.“

Vzpomenete si na vaše první setkání s režisérkou Marií Poledňákovou? Zřejmě pro vás bylo osudné…

„Bylo. Zavolala mi, že pro mě má roli ve filmu Kotva u přívozu a že chce abych v tom hrála. Je to dodnes jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Tam jsme se skamarádily a od toho se odvíjela naše další spolupráce.“

Kotva u přívozu byl jedním z nejlepších filmů, jaké kdy v tehdejší Československé televizi vznikly.

„Ano. Moje postava byla hrdinka. Žena, která v nelehké době zvládá kariéru, rodinu, stavbu domu a  je známá. A přitom se pak ukáže jako citlivá žena, která to leckdy taky nezvládá. Bylo to lidem blízké, prostě skvěle napsaný scénář. To je teď, myslím, kámen úrazu spousty filmů – scénář.“

No a pak přišel film S tebou mě baví svět. Bavil vás tehdy?

„Moc. Byla tam skvělá parta lidí, na to nikdy nezapomenu! A pak samozřejmě můj milovaný Jula Satinský. I když, natáčení to lehké nebylo, podmínky v exteriérech a práce s dětmi… to bylo náročné!“

Jaký byl Július Satinský filmový manžel?

„Skvělý. Nikdy jsem neviděla, aby byl třeba nevrlý či rozčílený. Byl obrovsky noblesní. Měla jsem ho moc ráda. Když Jula zemřel a novináři ze Slovenska se mě ptali, co to pro mne znamená, odpověděla jsem: Je to to samé, jako kdyby mi řekli, že už není Karlův most.“

A filmové děti? Zlobily?

„To víte, že ano. Nebylo to vůbec pro mne lehké. Měla jsem tehdy dvě malé dcery, byla jsem nonstop v zápřahu práce. To víte, děti, a tak jsem si chodila do práce od dětí odpočinout. Děti samozřejmě občas zlobily. Ale pamatuji si, že právě Jula si s nimi stále hrál, něco pro ně vymýšlel – sám tehdy ještě děti neměl. Když zlobily, řešil to Jula. Ale asi jsem nebyla k nim tak strašná, když na mě dodnes hezky vzpomínají a stále se rádi vidíme.“

A jak to zlobení Satinský řešil?

„Po svém. Jednou děti strašně zlobily a i Jula, který je miloval, se na ně hrozně naštval a řekl: Tak, děti, a budete ticho a ty, Dášenko, zmlkneš vůbec, protože v roce 2011 si tě vezmu za ženu! Ona se zarazila a odpověděla mu, že ho nechce, že je starej a tlustej, on na ni ale: Mlč, já pro tebe přiletím soukromým letadlem a budu v balíku. Dášenka chvíli přemýšlela a pak spustila: Julo, nechceš donést kafe? Nepotřebuješ pro něco skočit do šatny? Jula se na mě podíval, dal si ruce v bok a pronesl: Víš, Jano, teď jsem pochopil, že žena je vyvinuta už v pěti letech. Právě tolik bylo Dášence.“

Jak se točila nejslavnější scéna filmu, kde sjíždíte po haldě uhlí do sklepa?

„Ani se mě neptejte, jaké to je padat z výšky na hromadu uhlí. Řeknu vám, že hrozné. Ta scéna se točila tři dny na různých místech. Začalo se ve skutečné filmové chatě, kde opravdu propadlo bylo, a skončilo se v kotelně v Lánově, kde jsem vyjela. A i když jsem se snažila být opatrná, tak jasné je, že jsem se pořádně pomlátila. Možná i proto, že mě překvapilo, jaký to byl opravdu sešup.“

A byl alespoň za film slušný honorář?

„Víte, tehdy nebyly za filmy žádné závratné honoráře. Všichni jsme se museli otáčet a brát takřka kde co. No a Jula, aby na poměrně dlouhém natáčení filmu S tebou mě baví svět třeba i trochu neprodělal, tak po nocích na hotelu překládal z maďarštiny. Prostě si takhle přivydělával. Vím, že byla jiná doba, ale já za tenhle skvělý film dostala tehdy prakticky tolik jako dneska za pár natáčecích dnů v televizi. Ale to, co jsme při něm tenkrát prožili, se asi nedá penězi vůbec vyvážit.“

Čím to vlastně je, že se sexsymbol stane takřka profesionální filmovou maminkou? S tebou mě baví svět, Tajemství proutěného košíku, Kotva u přívozu, My všichni školou povinní…

„A víte, že nevím... Možná je to proto, že jsem taková byla v životě. Moje dvě dcery byly u mne vždy na prvním místě. Leckdy jsem kvůli nim nevzala velkou roli, třeba o prázdninách, protože jsem chtěla být s nimi.“

Kdo byl vlastně vaším nejoblíbenějším filmovým dítětem?

„Mirek Vladyka v Kotvě u přívozu, už byl ale větší... Nicméně s láskou vzpomínám na všechny.“

Když se řekne ve spojitosti s vámi jméno Jiřího Bartošky, mnohé napadne vedle vašeho společného účinkování v seriálu i vaše snad nejslavnější odhalená role. Jak na ni vzpomínáte?

„Oldřich a Božena... Režisér Otakar Vávra mi zavolal a řekl: Pokud tu roli nevezmeš, musím zajet pro herečku do Německa. Víc než moje nahá scéna mi během natáčení ale vadily drastické scény se zvířaty. Nahota patří k herectví, a pokud je scéna natočena vkusně, nemám nic proti.“

Nerada o tom hovoříte, ale přesto… Jaký byl život s Oldřichem Víznerem?

„Myslím, že už se o tom psalo víc než dost, takže jen stručně: krásně to začalo, skvěle to probíhalo a blbě skončilo…“

Děti vám ale všechno vynahradily…

„Ano. Dvě dcery a teď už i tři vnuci jsou pro mě vším!“

Kdybyste měla hodnotit svoji kariéru, na co jste nejvíc pyšná?

„Že jsem stihla být i mámou, to vám žádná kariéra nevynahradí!“

Rozvod s Oldřichem Víznerem vás zasáhl nesmírně těžce. Měla jste špatné životní období, přesto jste se dokázala vrátit na výsluní. Co bylo nejtěžší překonat?

„Sebe samu.“

A jaký je ten návrat? Není to tak trochu jako poprvé?

„Jen chvilku, pak do toho vplujete jako nic. Plavaní ani jízda na kole se taky nezapomíná.“

Spousta lidí, když má trable, má místo, kam se schová. Máte nějaké takové?

„Můj dům.“

Ve vašem zatím posledním filmu Kobry a užovky jste si zahrála matku alkoholičku. Jak se vám ta role hrála?

„Krásně, neschovávala jsem se za krásu či make-up. Navíc s Háďaty to bylo za odměnu a vůbec s celým štábem. Režisér Prušinovský je velká osobnost. Krásná práce…“

Váš nejoblíbenější TV seriál a chystáte něco teď pro televizi?

„Byl jednou jeden dům. Ano, chystám. Nemám ale ještě podepsanou smlouvu, tak o tom nemohu hovořit.“

A vaše nejoblíbenější divadelní role?

„Olívie v představení Velký holky nepláčou, které vyprodukoval náš rodinný divadelní spolek Family, který před čtyřmi lety založila dcera Rozálie.“

Čím je vám Olívie tak blízká? Tím, že si prošla podobným peklem jako vy? Co byste vlastně poradila ženám, které opustí muž?

„Každé ženě bych řekla, že nejlepší lékař je čas, i když vím, že v té chvíli je každá rada drahá. Dnes vím, že není hanba padnout, ale zůstat ležet. Všechno chce čas a musíte si to odžít. To za vás nikdo neudělá, ale podepíšu krví, že to přejde. Je to stejné jako porod nebo návštěva zubaře, to si také musíte protrpět a nejde to přeskočit. A také vím, že slabé ženy muži neopouštějí. Dnes se na všechno už dívám úplně jinak a jsem ještě stokrát silnější, než jsem byla předtím. Rozpad rodiny je bolestivá věc. A pro ženu, která je v tom vztahu většinou ta opuštěná, obzvlášť. Muž se vznáší na perutích nové lásky a žena musí každý den mobilizovat sílu a chuť žít. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli dětem. Všem ženám držím palce.“

A co říká Olívie ve hře?

„Říká: Když mě opustil, čtyři dny a pět nocí jsem se opíjela, nemohla jsem spát ani pracovat. Každou noc jsem snědla půl kila čokolády, přibrala jsem osm kilo, na každým boku po čtyřech, ale dostala jsem se z toho. Ty to taky zvládneš.“

S kým a proč vás nejvíc bavil a baví svět?

„S mojí rodinou, mými zvířaty, přáteli a divadlem.“

Jana Šulcová byla velmi ostražitá, ale sdílná. Jen už nechtěla otázky na téma Oldřich Vízner, alkohol, štítná žláza, operované oko. Nikoli ale proto, že by se za minulost styděla. „Já už tohle tolikrát všechno řekla, každý už to četl, každý o tom všechno ví. Mám už husí kůži z těchto stejných otázek,“ vysvětlila.

Fotogalerie
15 fotografií