7°C
Kolik lidí se během těch čtyřiceti let v představení vystřídalo?
„Přes tři sta. Hráli u mě největší hvězdy. Roli Vlasty jsem psal původně pro Helenu Růžičkovou, která ji i zpočátku hrála, a postupem času se u mě střídaly další osobnosti. Jiří Langmajer, Sagvan Tofi, Jan Rosák, Ota Jirák nebo Michal Suchánek. Ten dostal na konzervatoři dokonce dvojku z mravů za to, že se mnou hrál. Nemohu zapomenout zmínit také Janu Švandovou, Báru Štěpánovou, Uršulu Klukovou, Kateřinu Kornovou či Ivu Kubelkovou.“
Kateřina Kornová a Iva Kubelková u vás hrály roli sexy panny Šárky. Jaký byl váš požadavek na tuto postavu?
„Že když přijde na jeviště, musí chlapi v hledišti vzrušeně vydechnout touhou. To představitelky Šárky vždycky splňovaly a muži se už určitě po představení těšili domů, aby si mohli honit pindíky.“
Teď už u vás tyto herečky nehrají. Hlásí se vám nové adeptky na tuto roli?
„Hlásí se jen ty nepoužitelné. Najít schopnou, hezkou dívku je dneska těžké. Za komunistů to takový problém nebyl. Holky chtěly pracovat, ale dneska? Hezká dívka sbalí bohatého chlápka někde v baru a nemá důvod vydělávat si peníze sama.“
Podle čeho si vybíráte herečky do souboru?
„Stačí trocha talentu, a hlavně hodně krásy a sex-appealu.“
Jak vypadá podle vás krásná ženská?
„Claudia Schiffer je pro mě symbol krásné ženské. Dlouhé nohy, štíhlý pas, velký kozy, zelené oči a základní herecké schopnosti. Když tohle žena z větší části splňuje, přijmu ji.“
Jak probíhají přijímací pohovory? Hodně se v souvislosti s vámi mluvilo o takzvané »ústní zkoušce«, kterou jste od adeptek vyžadoval…
„Často říkám věci, jenom aby se lidé smáli, ale nejsou pravda, takže ústní zkoušky jsou nesmysl. Všechny holky, které říkají, že ode mě odešly kvůli ústní zkoušce, lžou. Co mají říct, když jsem jich polovinu vyházel, protože nedokázaly odříkat bez chyby holou větu. Nepřiznají, že jsem je vyhodil pro neschopnost. Raději si stěžují, že jsem po nich vyžadoval nějaké sexuální praktiky.“
Takže to jsou všechno fámy?
„No jistě. Já přece nechci riskovat odmítnutí. Pokud nedostanu od ženy vyloženě jasný signál, ale stoprocentně jasný, tak nějaké intimnosti ani nenavrhnu. Odmítnutí je pro chlapa obrovská potupa. Když jsem se s ním dříve setkal, pak jsem tu ženu nenáviděl. Husa blbá neviděla ve mně svoje štěstí...“
Vy jste měl to štěstí pokaždé hrát partnera Šárek, roli panice Ctirada, a hrajete ho dodnes. Nepřipadáte si na panice už starý?
„Nepřipadám, je to jenom role a záleží jen na mně, kdo to bude hrát, tak to hraju pořád já. Jenom jednou jsem byl nemocný a zaskakoval za mě můj syn.“
Na vaše představení chodí v hojném počtu muži i ženy. Kdo se směje více?
„Všichni. My prožíváme několikátou renesanci té hry. Vždycky jsme měli plno a vždycky se lidi smáli. Míváme vyprodáno i k stání. Je to neuvěřitelné po tolika letech. Přitom lidská závist je tak velká, že organizátoři divadelních festivalů zakazují ochotníkům účastnit se jich s Dívčí válkou. Prý to není hra. Ani to však ochotníky neodrazuje. V současnosti ji hraje osm souborů v republice a dva v Kanadě. Jeden za polárním kruhem v Saskačevanu a další krajanské divadlo Za rohem ve Vancouveru. Ti to přetvořili do veršů.“
Jak se vám to líbilo?
„Vůbec jsem to nepoznal.“
Pak je ještě Dívčí válka nová éra.
„To je třetí liga. Nejspíš v opilosti jsem jim podepsal licenci. Myslel jsem, že jde o ochotníky, a oni to byli lidi, kteří na tom chtěli vydělávat, ale v květnu jim skončila licence, takže už s tím nebudou moci dále vystupovat. Já jsem napsal celkově šest her a třeba Titanic mi přijde mnohem lepší komedie, než je Dívčí válka, akorát na něj chodí méně lidí.“
Kolikrát měsíčně hrajete?
„Hrávali jsme 380 představení ročně. Živil jsem herce a oni ke mně chodili jako do zaměstnání. Do dobře placeného zaměstnání, ale teď už je to jenom potěšení. Dneska se herci mají z finančního hlediska poměrně dobře. Mají možnost hrát v seriálech, dabovat, moderovat, hrát ve filmech. Jsou časově mnohem vytíženější. Sehnat dobrou sestavu na představení Dívčí válka je tedy mnohem těžší než dříve, a to hrajeme už jen pětkrát do měsíce.“
Asi už tu hru znáte nazpaměť. Jak si ji oživujete, aby vás to stále bavilo?
„Já tu hru pořád více a více zapomínám. Teď už jsem ve stavu, kdy mi kolegové musejí říkat, kdy mám jít na scénu, což je problém, protože to diváci znají nazpaměť a každou chybu poznají. Andreu Čundrlíkovou, když u mě hrála, rozčilovalo, že ji publikum opravovalo.“
Dovolujete improvizaci?
„Někteří si to dovolí. Třeba Mojmír Maděrič nebo Petr Martiňák. Herci mají dovoleno improvizovat nebo si přidávat něco nového. Pokud se tomu lidi zasmějí, pak to mohou zopakovat i v dalším představení, pokud ne, tak nesmí. Jeden z mých nejlepších Přemyslů Oldřich Navrátil je zase divadelní profesionál, který se drží vždycky přesně toho, jak má text být.“
Je představení vhodné pro mládež?
„No je to tak na hraně. Jsou tam sprostá slova, ale myslím si, že závadné to není.“
Jak vnímají hru Dívčí válka odborníci?
„Opovrhují námi. Nepovažují ji za umění, ale za lacinou lidovou zábavu. Přitom mi jeden divadelní vědec řekl, že Dívčí válka je třetí nejhranější a nejslavnější hra v historii českého divadla.“
Třetí? Které jsou před vámi?
„První je Strakonický dudák a druhá Lucerna. Překonali jsme tedy i hry Voskovce a Wericha.“
Napadlo vás někdy, že byste napsal druhý díl?
„Je to naprosto výjimečná hra, a kdybych věděl, v čem je její kouzlo, napíšu druhý díl. Napadlo mě, že bych mohl popsat příchod dvou věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří přicházejí s novou vírou, a zobrazit tak jejich boj s Perunovými kněžími. To by mohla být legrace.“
Očima Nedělního Blesku
„Chlapci, doufám, že zůstanete na představení,“ ujišťuje se Ringo v divadle v Havlíčkově Brodě. Zůstáváme rádi. Uvelebujeme se do sedaček, sál se plní lidmi, zhasínají světla a vychází Čech s kolegou, který ho schovává za plachtu. „Mám tak krásný kostým, že vám ho nemohu ukázat hned,“ vtipkuje Ringo. Hra začíná.
O čem hra je?
Po smrti kněžny Libuše dívky z její družiny zjistily, že již nepožívají takové vážnosti, a počaly připravovat ozbrojený boj proti mužům, vedeny Vlastou, a založily hrad Děvín. Vlasta poslala dívky, aby muže svými půvaby okouzlily, a sama vedla útok proti mužům, kteří přitáhli k Děvínu.
Jednoho léta během války se vydal mladý vladyka Ctirad se svou čeledí k Pražskému hradu. Nalezl dívku přivázanou. Ostatní ženy měly chytit Ctirada a umučit ho, jenže do sporu zasáhne láska a válečný konflikt končí.
