8°C
Jak jste vyřazení prožívala?
„Vyřazení přišlo nečekaně a ještě chvíli jsem tomu nemohla věřit. Moje reakce, která následovala, mluvila jistě za vše. Marek se velmi těšil na další tanec, který ho velmi motivoval. To mi bylo v dané chvíli také líto. Vyřazení neznamenalo jen to, že si již před kamerou nezatančíme čaču, ale i to, že jsme zůstali vyřazeni z tak milého a energického kolektivu, se kterým trávíte tolik času, sdílíte strach, trému, ale i radost a nadšení. To mi jistě bude chybět. Je to konec jedné milé životní kapitoly, která byla sice velmi krátká, za to velmi intenzivní a osobní.“
Bavila jste se s Markem o tom, proč tak rychle odešel a nechal vám tam jenom své taneční boty?
„Celá aféra s úprkem a zanecháním bot byla jedním velkým vtipným nedorozuměním. Marka celá situace jistě velmi mrzela. Dostala jsem od něj dokonce i velmi krásnou děkovnou zprávu ještě tentýž večer. Marek, ač se to nezdá, je introvert, a když může, drží si ve stresových situacích svůj odstup a soukromí. Po skončení 5. dílu se Marek odebral do své šatny jako obvykle. Na jeden z tanců měl od mého bratra půjčené taneční boty. Ty mi vrátil a jel se domů osprchovat. Já se s nimi vracela přes taneční parket, kde mě zachytili paparazzi, a vznikl tak titulek: Po Markovi zbyly jen boty.“
Budete se s Markem ještě potkávat a učit se další tance, nebo už Marek s tancem končí?
„Již první Taclíkovy kroky byly natolik divácky přitažlivé, že jsme dostali nabídky k tanečním ukázkám na několika akcích. Marka jsem motivovala slovy: Tanec si můžeš vybrat sám. Byla jsem velmi zvědavá, co tedy z Marka vypadne. Marek instinktivně a rychle rozhodl: Těšil jsem se na čaču, tak tedy ČAČA!” Tak trochu jsem to od něj čekala…“
Jak vypadaly vaše poslední tréninky?
„Na naučení nového tance jsem neměla připravenou žádnou choreografii. Zkoušeli jsme na Markovi různé figury. U některých jsem zjistila, že mu příliš nesedí, do těch jsem ho tedy netlačila, a u jiných jsem viděla, že je zvládá skvěle, takže jsem je využila v dané choreografii, akorát třeba v jiném rytmu. Často dokázal intuitivně zatančit různé figury lépe, než když jsem mu dopředu předvedla, jak mají být.“
Byl na takový přístup čas?
„Na naučení salsy jsme měli jenom čtyři dny, a ještě jsme jeden den dali volno. Někdy je totiž odpočinek moudřejší než hodně trénovat. Tentokrát to ale nevyšlo.“
Vy jste Marka učila tanec, učil vás on něco z herecké profese?
„Často jsme v tanci chtěli něco hrát, takže jsem se ho zeptala: Jak mám ukázat, že mi to tady patří? On mi řekl: Dej povel muzice. Nebo: Jak mám zahrát šestnáctiletého fracka? On mi napověděl, že mu mám třeba bouchnout do novin apod.“
Vy jste herečkou nikdy nechtěla být?
„Když jsem byla malá, chtěla jsem spíše boxovat.“
Proč?
„Asi v deseti letech jsem viděla film o ženském boxu Million Dollar Baby, a tak mě to uchvátilo, že jsem chtěla boxovat, ale to mi rodiče nedovolili. Tehdy jsem hrála na klavír, flétnu, zpívala v dětském sboru Bambini di Praga, proto se rodiče rozhodli, že mě dají na tanec. Při příležitosti mého zápisu zapsali i bratra jakožto mého tanečního partnera. Pak z toho vzniklo devět let spolupráce a pět mistrovských titulů.“
To je úžasné, ale vy jste s bratrem tančila také hodně vášnivé a kontaktní tance. Nebylo to pro vás trochu zvláštní?
„Když tančíte, je to herectví, nevnímáte toho člověka jako někoho konkrétního.“
Myslíte, že to byla výhoda tancovat s bratrem?
„Určitě, protože jsme se dokonale znali. Pokud se s cizím mužem začnete hádat, bere to jinak než brácha. Pošlu-li do háje bráchu, stejně se s ním sejdu večer u večeře a můžu si to s ním ještě vyříkat. Myslím, že my jsme měli a máme velice pevný vztah, podporujeme se a kdykoli jsem se na bratra mohla spolehnout.“
Po devíti letech jste se s bráchou profesně rozešli. Proč?
„Já jsem se společně s ním stala v osmnácti letech nejmladší mistryní v ČR. Člověk by se nejdříve měl stát amatérem a teprve poté mistrem, ale jelikož bratr byl starší, mohla jsem s ním o titul bojovat dříve než ostatní. Po tomto úspěchu jsme se s bratrem rozešli a já šla do Polska, kde si mě vybral několikanásobný mistr Polska v profesionálech. To bylo neuvěřitelné.“
Proslavila jste se po celém světě. Tančila jste i v Hongkongu. Co vás tam přilákalo?
„Pokud chcete být nejlepší na světě, musíte se prosadit v Americe nebo Asii. Já jsem se dostala na 24. místo ve světovém žebříčku v profesionálech.“
Kromě tancování jste se stala nejmladší porotkyní na světě. Jak to?
„Tehdy jsme jeli na školení porotců. Já jsem veškeré zkoušky absolvovala, a když jsem je úspěšně zvládla, zjistilo se, že jsem moc mladá a že nemohu být porotcem, protože mi není 24 let. Bránila jsem se tím, že jsem zkoušky složila, navrhli mi tedy, abych napsala žádost na svaz o schválení licence, napsala jsem ji a stala se tak v devatenácti letech nejmladší porotkyní.“
Už jste hodnotila nějaké soutěže?
„Ano, a je potřeba hodně zkušeností. To, že člověk je dobrý tanečník, neznamená, že je dobrý porotce nebo trenér.“
Jste přísný porotce?
„Jsem takový mišmaš porotkyně, tanečnice a trenérky.“
Byla jste někdy jako porotkyně ovlivňována?
„No občas je to trochu svinstvo, když vám pořadatel řekne, že pár číslo 22 je od nich z klubu, takže pokud chcete být v porotě i další rok, pak by bylo dobré, kdybyste to při hodnocení zvážili.“
Jak se k takovým pobídkám stavíte?
„Tanec je pro mě srdeční záležitost, dělám ho pro radost, takže mě pár číslo 22 nezajímá, když netančí dobře. Takové věci se dějí a bohužel asi dít budou i v jiných sportech. Je tedy potřeba, aby člověk konal podle svého nejlepšího svědomí…“
Říká se, že podle toho, jak kdo tančí, se pozná, jaký je milenec. Co si o tom myslíte?
„V tanečním světě jsem se pohybovala 11 let. Tanečníci jsou lidé jako každý jiný. Mnohokrát se může stát, že i když je to skvělý tanečník, může být jinak poleno.“
A zamilovala jste se do někoho, s kým jste tancovala?
„Ono to trochu svádí, když s člověkem trávíte veškerý svůj čas. S mým druhým tanečním partnerem jsem žila a plánovala společnou budoucnost. Byli jsme spolu dva roky, pak se naše cesty rozešly.“
Odmítla jste někdy někomu tanec?
„Myslím, že by to nebylo slušné. I když se vám žadatel o tanec na první pohled třeba nezdá, nikdy nevíte, co se z něho může vyklubat.“
Co vlastně plánujete teď po StarDance?
„Teď se připravuji na soutěže ve fitness. Stravuji se krabičkovou dietou a změnila jsem svůj tréninkový režim. Také se věnuji své značce Bodyhunters, která byla nedávno teprve vypuštěna na trh. Takže se určitě nudit nebudu.“
Zápach mrtvol
Martina Marková tančila všude ve světě. Nejhorší zážitky má z Ruska. „To mi bylo šestnáct, když jsme jeli asi šest hodin lesem za trenérem. Vcházely jsme k němu do bytu přes troje dveře, jedny pancéřové, dvoje dřevěné a všechny na kód,“ popisuje nemilé překvapení Marková.
Nejhorší zážitek si ovšem odnesla, když šla s kamarádkou v Rusku na návštěvu. „Cítily jsme v jednom paneláku hrozný zápach, tak jsme se ptaly, co to je, a oni nám řekli, že tam ve sklepě měsíc ležely dvě mrtvoly.“
