Co máte kromě očí ještě po tátovi?

„Jednou se mě ptali, co jsem zdědil po otci. A já ve snaze být vtipný odpověděl: ‚Cukrovku!‘ No a potom se rozkřiklo, že Hrušínský nedorazí bez injekce na jeviště, musí si píchat denně inzulín a ohrožuje Ulici. Takže po tátovi mám právě ty modrý oči, jak říkáte.”

A po mámě?

„To obočí nad nima.“ (smích)

Co po vás zdědil syn Rudolf?

„To se musíte zeptat jeho. Já o něm nemohu mluvit. To by mi dal! Když jsme teď točili Decibely lásky, ženil se a zapřísahal mě, abych o něm s nikým nemluvil.“

Ve filmu hrajete poprvé tátu a syna. Jak jste si to užívali?

„Jo, dobrý to bylo. Ale na place jsem k němu přistupoval, jako by to byl kdokoli jiný. Jsem profesionál.“

Kdy jste se vůbec poprvé sešli ve filmu?

„V Menzelově Vesničce mé střediskové, kde hrál i můj táta. S Rudlou, kterýmu tehdy bylo čtrnáct let, jsme se při natáčení ale ani jednou nesetkali. No a potom jsme hráli v jedničce i dvojce Byl jednou jeden polda. To už je ale dvacet let.“

V divadle jste se všichni tři také sešli.

„Ano. V Činoherním klubu jsme hráli v adaptaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále v úpravě a režii Ivo Krobota. Hráli jsme postavu Jana Dítěte. Rudla v nejmladším věku, já ve středním a táta samozřejmě v nejstarším věku. Moc rád na to vzpomínám.“

A dával vám táta při natáčení rady?

„Ale vůbec ne! Bylo by přece směšný, kdyby mi říkal něco jiného než pan režisér. A já jsem se ho vlastně nikdy na nic ani neptal. Nikdy nedošlo k tomu, že bychom seděli a on by mě učil třeba abecedu. A na vysoké byli mými profesory Miloš Nedbal a František Laurin a to táta patrně považoval za dostatečné, než aby mi dával soukromé lekce. Navíc já chodil na jeho představení už jako malej, tak jsem tomu pomalu, ale jistě přičuchl.“

Takže synovi také neradíte?

„Ne. Nechávám ho plavat, jako nechával táta mě.“

Současně s filmem Decibely lásky jste točil šesté pokračování ságy Jak básníci čekají na zázrak.

„Patrně bych do toho nešel, kdyby mě neoslovil sám režisér Dušan Klein. S ním jsem dělal spoustu filmů ještě před Ulicí, kde mi nabídl roli Peška a já jsem za ni dodnes vděčný. Tak proto jsem to vzal. A produkce se naštěstí dohodly, že nejdřív se točí Decibely a potom Básníci.“

A co budete v Básnících hrát?

„S Pepou Abrhámem a Jirkou Lábusem hrajeme tři dědky, kteří prochází dějem. Jsem v dobré společnosti. Velkou radost mám z Pepy, protože s ním jsem na prknech Činoherního klubu stál dvacet let.“

V nekonečném seriálu Ulice jste přesně deset let. Nenudí vás už ten dobrotivý domácí Pešek?

„A víte, že ne? Pořád mě baví! A jak to vydržím? Když jsem u divadla vydržel padesát let a padesát let točím televizi a filmy, tak snad vydržím ještě dalších pár let v Ulici.“

Točíte ji denně?

„Téměř. Začíná se většinou v šest sedm ráno, končí se tak kolem sedmnácté hodiny, potom jedu do divadla. Tam, když je čas, se učím ještě před představením jiné texty.“