Podstatou vzniku lymfomu je genetická změna buněk, v tomto případě lymfocytů (jednoho druhu bílých krvinek), která vede k nekontrolovanému množení takto nádorově změněných lymfocytů. Zhoubné buňky vytlačují ty zdravé a usazují se v lymfatických uzlinách, kostní dřeni, slezině či v jiných částech těla.
Příčiny vzniku lymfomů
- oslabení imunitního systému
- virové infekce
- AIDS
Non-Hodgkinovy lymfony
Jde o skupinu lymfomů, které vznikají v různé fázi vývoje lymfocytu. Ty začínají svůj vývoj v kostní dřeni a částečně v brzlíku a osídlují mízní uzliny, slezinu a další lymfatickou tkáň v celém těle (zažívací trakt, sliznice orgánů, kůži). Proto existuje několik desítek různých podtypů Non-Hodgkinových lymfomů, které se liší nejen svým původem, ale také chováním: některé jsou agresivní, u jiných je zase vývoj tzv. tichý (pomalý). Riziko jejich vzniku stoupá s věkem a nejvíce pacientů je ve věku kolem 65 let.
Další projevy onemocnění
- horečky bez zjevné infekční příčiny
- únava
- hubnutí
- noční pocení
- ztráta chuti k jídlu
- ztížené dýchání až dušnost
- trávicí obtíže
Jak se nemoc diagnostikuje
Diagnózu musí provést vysoce specializované pracoviště. Ke zjištění rozsahu onemocnění se využívá vyšetření pomocí např. „cétéčka“ a dalších zobrazovacích metod, dále vyšetření kostní dřeně, případně dalších orgánů.
Léčba
- Chemoterapie
- Chemoterapie v kombinaci s radioterapií (většinou u Hodgkinova lymfomu)
- Biologická léčba (většinou u Non-Hodgkinova lymfomu)
- Chemoterapie v kombinaci s transplantací vlastních krvetvorných buněk
Prognóza po léčbě
Prognóza závisí na typu, rozsahu a stadiu onemocnění, proto je u každého pacienta jiná. Obecně se dá říct, že celkové přežití pacientů bez ohledu na typ a rozsah onemocnění se pohybuje v rozmezí 70–85 %. Je však třeba neustále myslet na možnost znovuobjevení onemocnění, často do jednoho roku od ukončení léčby, někdy i později. Na Non-Hodgkinův lymfom ročně zemře víc než 500 lidí!