„Prvotní reakce, pokud se rodina dozví závažnou diagnózu, nejdou příliš usměrnit. Smutek, pláč, lítost, ale i vztek, odmítání a popírání, to jsou všechno přirozené reakce ve stadiu prvotního šoku,“ vysvětluje psycholožka, která ale dodává, že ne vždy to tak musí být.

„Je ovšem také jiné, když taková nemoc přijde nečekaně, jako u mladých lidí, anebo když ji lze očekávat, v pokročilém věku. V případě hodně starých lidí, kterým se postupně zhoršuje zdraví, k šoku ani dojít nemusí, rodina může být smířená a připravená,“ připouští, ale dodává i jiný příklad.

Dcera Dominika: Bože, požehnej mému otci! Slavní jsou zdrceni zprávou o zdraví Karla Gotta

„Jsou ovšem i rodiny, které prožily šok a těžké smiřování s fatální diagnózou svého pětadevadesátiletého člena. Žádná z reakcí není špatná, jednoduše každý reaguje jinak a každý prožitek neštěstí jinak prožívá i projevuje navenek,“ říká Bachová, která nabízí i „návod“, jak na toto téma komunikovat s nejmenšími členy rodiny.  „K dětem je dobré být upřímný a odpovídat na jejich otázky. Nezacházet do detailů, na něž se neptají, nezatěžovat je zbytečnými podrobnostmi,“ doporučuje.

Magistra Bachová také zdůrazňuje, že v takové chvíli není žádnou ostudou požádat o pomoc okolí nebo odborníky. „Pokud příbuzní potřebují zvládnout situaci co nejlépe, aby dokázali operativně fungovat, je rozumné svěřit se do odborné péče, snažit se hodně času trávit s přáteli nebo mezi rodinou,“ říká psycholožka, která upozorňuje i na fakt, že situace bývá ještě mnohem dramatičtější v případě, že léčba nezabírá. „Prvotní šok ovšem nebývá tak drtivý a vyčerpávající jako třeba konečné fáze nemocí, odcházení, péče o člověka, který trpí dlouhodobě,“ uzavírá.

Stejnou rakovinu jako má Gott, přežil Bartoška a podlehl jí Jiří Grossmann