AZ-kvíz vás nyní proslavil. Proč jste zvolil tak neefektivní taktiku?

„Nechtěl jsem vyhrát, a proto jsem volil pole nejvzdálenější těm již získaným, nebo alespoň ta nejzbytečnější. Stačí mi, že se nad tím lidi zasmáli a pobavili. Dělám spoustu takových věcí a něco je vidět, něco ne.“

Byl jste vždycky takový šprýmař?

„Vždy jsem se snažil nebrat se moc vážně. Pokud tím navíc někomu zlepším den, je to dobře.“

Co jste si pomyslel, když se vás moderátorka zeptala na Chalupáře?

„Usmál jsem se, protože mi došlo, že na otázky z popkultury vůbec neznám odpověď. Jediný herec, kterého si pamatuji, je Marek Eben. A to je vlastně moderátor.“

Čím si vysvětlujete takovou odezvu vašeho vystoupení?

„Popravdě si myslím, že to je docela důležité poselství o tom, že když máme čas se zabývat těmito věcmi, máme se docela dobře.“

Dětství je období, kdy se formuje osobnost. Byl jste dobrý žák?

„Na základní škole jsem byl neoblíbený a tlustý, tak jsem jenom četl knížky. Možná i díky tomu jsem měl jedničky. Se samými jedničkami jsem i maturoval. Až teď jsem trochu špatným studentem, protože píšu knihu, dělám projekce a cestuji, tak nestíhám psát bakalářku.“

Ď je poslední písmeno slova teď. Žijete tím, co je teď, nebo hodně řešíte minulost a budoucnost?

„Spousta lidí se topí ve svých minulých a budoucích problémech. Já se snažím žít přítomností. Například jsem šel do Jeruzaléma 1400 km pěšky a zjistil jsem, že na každém místě se děje něco úžasného.“

Evidentně máte rád dlouhé poutě. Proč jste se rozhodl jít pěšky do Jeruzaléma?

„Myslím si, že svět nemůžeme pochopit, pokud ho nevidíme na vlastní oči. Vždycky, když jsem šel na pouť, zjistil jsem, že je všechno úplně jinak, než mi bylo předkládáno v médiích. Snažím se svět prozkoumat sám, a když jdu pěšky, vidím každý jeho metr. Ať jsem procházel muslimské Turecko nebo židovský Izrael, všechno bylo jinak. Tamější obyvatelé ke mně byli nesmírně milí.“

Fetujete na takové pouti?

„Piju hodně kafe, v Turecku jsem se naučil pít čaj. Když jsem se potkal s autobusovým řidičem, který zrovna kouřil trávu, tak jsem si dal s ním.“

Glamour neboli půvab není asi správný výraz pro to, jak působíte svým vzhledem na okolí po týdnech putování. Jak dbáte o svou hygienu?

„Je to komplikované, ale člověk si uvědomí, že když se umyjete jednou za tři dny, tak to taky jde. Sice trochu páchnete, ale tělo si zvykne. Když jsem šel z Českých Budějovic do Říma, myl jsem se v řece, ve fontánkách nebo v kašnách.“

Holek jistě na výpravách potkáte tucty. Prožil jste s některou z nich románek?

„To jsem vždycky hrozně chtěl, ale přišlo mi to komplikované. Strašně se mi líbí holky z Turecka, černé oči, černé vlasy, ale ty románky si nechávám na jiné příležitosti.“

Chtěla nějaká dívka z cest být vaší ženou?

„Stalo se to. Myslím ale, že to říkaly z legrace.“

Ilegálních činů jste se někdy dopustil?

„Když jsem šel do Říma, prošel jsem pár tunelů pro auta. Jednou jsem šel pěšky po dálnici nebo jsem jel na kole v odstavném pruhu.“

Jak jste řešil na cestách nocleh?

„Když mě večer potkali muslimové, ptali se, jestli mám kde spát. Já jsem řekl, že ne, a tak mě vždy pozvali k sobě domů. Dali mi najíst a někdy nabídli svoji postel, zatímco oni spali na zemi.“

Kolik kilometrů jste byl schopen ujít za den?

„I padesát.“

Lhal jste někdy na své pouti?

„Jednou v Turecku. Všichni tam věří v Boha, tak jsem říkal, že jsem křesťan, i když nejsem.“

Měl jste někdy při putování strach?

„Ano. Třeba když se setmělo a toulaví psi byli agresivnější. Nebo jsem zažil raketový poplach v Tel Avivu v Izraeli.“

Nejnebezpečnější situace byla jaká?

„Když mě srazilo auto kousek od Říma. Myslel jsem, že mi řidič dává přednost, ale on mě neviděl a nabral na kapotu. Naštěstí se mi nic nestalo.“

Onanie je přirozená. Měl jste na ni při putování pomyšlení?

„Člověk stále zůstává člověkem. To je, jako kdybych nechodil na záchod.“

Peníze v civilizovaném světě vyřeší téměř vše. Jak moc jste je na cestách potřeboval?

„Když jsem procházel Turecko, lidi mě na všechno zvali. A hostili mne i Izraelci i Palestinci, za 11 dnů jsem si ani jednou nevybíral peníze.“

Queen je kapela, jejíž písničky jste asi na cestách moc neslyšel.

„Nejvíce hudby jsem slyšel ze svých sluchátek. K putování se hodí Dvořákovy Slovanské tance nebo Beethovenovy symfonie. Je to hudba, na kterou se člověk může soustředit. Také jsem poslouchal Johnnyho Cashe, Beatles, Queeny.“

Riziko máte rád?

„Ne. Raději než riziko mám dobrodružství. Proto jsem například nešel pěšky přes Sýrii.“

Řekl jste si někdy, že už na pouť kašlete a sedáte na první autobus směr domov?

„Ano, ale takové nálady vás velice rychle přejdou. Představte si, že jste v nějaké vesnici na jihu Turecka a chcete najednou domů. To je těžší, než dostat se domů ze Sydney.“

Sám jste se někdy cítil?

„Je rozdíl cítit se sám a osamělý. Byl jsem obklopený lidmi. Bavil jsem se s náhodnými lidmi, se kterými bych se vůbec nebavil. Já jsem na poutích dohromady strávil 120 dnů sám, ale neměl jsem pocit osamělosti. Věřil jsem v dobro lidí okolo.“

Šlépěje svých rodičů asi nekopírujete. Co říkají na vaše výpravy?

„Oni kopírují šlépěje moje. Byli tak nadšení z toho, co jsem jim říkal o svých poutích, že vyrazili podle mého vzoru do Santiaga de Compostela a pak se mi svěřili, že už chápou, proč mě to tak nadchlo. A bratr, ten vyrazil loni.“

Typ pro založení rodiny zřejmě zatím nejste. Nebo se pletu?

„Člověk má různá období, kdy je dobrý v něčem. Od patnácti do dvaceti jsem byl ochotný dělat práci, o které ostatní pochybovali, tak jsem dělal festival. Teď už mám nějaké peníze a můžu poznávat svět, a až mi bude třicet, bude to ideální doba, abych mohl vychovávat děti. Pro mě je teď skvělé, že mi vyjde knížka.“

Ťapka pro štěstí je takový talisman. Vy jste měl na cestách nějaký talisman?

„Ne. Když zjistíte, že se můžete spolehnout na sebe, už talismany nepotřebujete.“

Už máte vymyšlenou příští cestu?

„Skoro jistě vyjdu v březnu. Buď bych chtěl jít za polární kruh z Budějovic, protože tam je hezká trasa přes Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Rusko, Finsko, Norsko, Švédsko. Ale láká mě i Afrika.“

Věříte v Boha?

„V této chvíli spíš ano.“

WC nenajdete všude. Jak jste řešil velkou potřebu na výpravě?

„Nejprve jsem seděl na bobku, pak jsem vymyslel, že si budu sedat na větev padlého stromu, ale jednou ta větev praskla a já spadl, naštěstí před zahájením výkonu. No a teď mám nejoblíbenější způsob, že si najdu svah, v něm strom, obejmu ho oběma rukama a můžu konat.“

XXL je velikost některých dívek. Jakou vy preferujete velikost?

„Některým holkám sluší, když jsou silnější, raději mám ale hubenější.“

Ypsilon je tvrdé Y. Stál jste někdy zaraženě jako tvrdé Y?

„Druhý den, co jsem byl v Turecku. Šel jsem si koupit chleba a mléko a paní prodavačka mě chytla za ruku, odvedla ke stolu, žena z vedlejšího bistra mi začala nosit večeři, zdarma mi donesla ještě krabici tyčinek, tak jsem tam seděl jako tvrdé Y a nechápal jejich pohostinnost.“

Zranil jste se někdy na cestách?

„Stalo se mi, že jsem byl na závěrečné oslavě ramadánu. Na konci tohoto svátku lidé střílí do vzduchu, a jak jsem se tam okolo motal, začalo mně pískat v uchu. Říká se tomu tinitus. V noci, když usínám, vzpomenu si tak vždycky na ramadán.“

Bonusová otázka na Ž: Žijete rád v ČR?

„Ano, ale myslím, že se zaobíráme problémy, které tady máme, a neuvědomujeme si, že žijeme v zemi, která má nejmenší míru chudoby na světě. To je úžasný primát. Máme tu dobrý sociální systém. Žijeme v míru a zapomínáme na to kvůli malicherným šarvátkám. Žiju tady rád a ještě raději tu budu žít, až si to všechno krásné, co tady máme, začneme uvědomovat.“

Fotogalerie
8 fotografií