9°C
Na přelomu roku stáhla televize Prima pořad Partička a vy jste tehdy působili trochu zhrzeně. Jak to vnímáte s odstupem času? Je ta zášť už pryč?
„Mrzí nás to pořád, protože si myslíme, že je to pořad, který mohl ještě nějakou dobu růst a zlepšovat se. Podle mě to byl takový fenomén, že nebyl dobrý nápad přestat ho vysílat. My jsme Partičku úplně původně připravovali na Nově. A tam byl tehdy šéfem programu Miloš Zahradník, který tvrdil, že je to blbost, co se nikdy nechytne. Takže jsme odešli na Primu, dvakrát jsme s tím vyhráli TýTý, no a Miloš Zahradník přišel na Primu…“
Takže si myslíte, že za tím byly spíš osobní důvody než profesionální rozhodnutí?
„Bohužel to bylo osobní a nikdo tam tomu neuměl zabránit. Chápu, že někoho asi naštve, když se ukáže, že se svým hodnocením neměl až tak úplně pravdu.“
Prima to tehdy komentovala docela diplomaticky. Tedy ne, že Partičku ruší, ale že ji pozastavuje. Vypadá to, že by se mohla opět rozjet?
„Já myslím, že v tom budeme pokračovat, ale na jiné televizi. Už to tak téměř stoprocentně vypadá.“
Jak vás zrušení Partičky zasáhlo po finanční stránce? Pocítil jste to, nebo to vykompenzovaly jiné aktivity?
„My jezdíme dodnes s Partičkou na zájezdy po republice. Lidi to pořád baví a nás taky. A když si to vezmete, my jsme měli za sezonu asi dvacet natáčení. A teď uděláme třeba padesát šedesát zájezdů. Takže se to téměř neprojevilo, nijak nás to nezasáhlo. Opravdu jen tím, že nám to bylo líto.“
Jde vám vlastně víc o peníze, nebo o popularitu?
„Jasně, peníze jsou příjemné, dávají ohromnou svobodu. Ale popularita je v téhle práci hodně důležitá, protože díky ní dostáváte práci, kterou člověk, co populární není, prostě nedostane. Takže je to v podstatě nutnost. Ale my jsme to opravdu vždycky dělali a děláme především proto, že nás to neskutečně baví. A řekl bych, že to byl i důvod, proč to bylo, jaké to bylo. My jsme se fakt nescházeli pro prachy.“
A co odliv fanynek? Ten se poté, co nejste každý týden vidět na obrazovce, neprojevil?
„Zatím jsem žádný odliv opravdu nezpozoroval.“
Vám prý ženské dokonce věšely kalhotky na dveře od bytu. To už mi přijde docela úchylné…
„No, tak to musím říct, že mně taky.“ (směje se)
Zažil jste víc takových bizarních situací?
„Tohle byl docela extrém. Ale jinak je té pozornosti pořád hodně. Což je samozřejmě pro tu práci dobře, ale já mám občas chvíle, kdy chci být prostě sám. Jsem introvert. Že bych si třeba řekl, že si vyrazím do města a schválně, kolik lidí mě zase pozná, to teda fakt ne.“
A opravdu se na vás na ulici lidi tak věší?
„To se děje pořád. Když tomu chci zabránit, musím si vzít sluneční brýle a čepici, jinak se tomu nevyhnu. Je toho hodně, ale v zásadě je to většinou příjemné, lidi jsou nadšení a milí a je na nich vidět, že to, co děláme, milují. Takže nemůžu říct, že mi to vadí. Na druhou stranu už mě nebaví pořád cokoliv dělat a vědět, že mě u toho pozoruje dvacet lidí.“
Občas se ale odvážete, ne? Mluvil jste na začátku o zájezdech s Partičkou. Jak to probíhá? A teď nemám na mysli pořad samotný, ale spíš ty večírky po něm.
„My už jsme dneska o dost klidnější. Asi jsme se unavili nebo co. Ono to svého času bylo v lecčems podobné životu nějaké rockové kapely. Zažili jsme si poměrně dost legračních historek.“
Například?
„To už je pryč…“
Nepovídejte.
„Tak bývali jsme do rána vzhůru a dělali jsme různé věci. Třeba jsme vykrádali benzínky…“
Cože?
„Nebo ne vykrádali, přepadali. Unášeli jsme taxikáře a tak podobně.“
A ničili hotelové pokoje, ne? To prý rockové hvězdy dělají.
„My jsme je většinou spíš přestavovali. Je pravda, že pár hotelů máme zakázaných, tam už nesmíme. A možná i proto jsme si řekli, že bychom se měli uklidnit, abychom ještě měli kde bydlet.“ (směje se)
Vy jste prý obecně před nějakou dobou přešel na takový zdravý životní styl.
„Přestal jsem kalit. A začal jsem jezdit na kole. Ale to hlavně proto, že mě to baví a chci mít pocit, že se sebou něco dělám. Taky už mi není málo, že. Ale zas nějakej ultra vyznavač zdravýho životního stylu se ze mě nestal. Kouřím třeba pořád. Člověk musí mít aspoň něco.“
To jste to takhle přehodnotil po čtyřicítce?
„To nebylo tím. Spíš to přišlo v době těch čachrů na Primě. Mě hrozně štvalo, jak s náma zacházejí, tak jsem se rozhodl, že chci být naprosto při síle. Abych s tou spoustou idiotů v tomhle byznyse mohl bojovat. Došlo mi, že prostě nemůžu mít kocovinu, když mám s těmahle lidma jednat, že musím být ve formě.“
A fakt to dodržujete? Jakože nikdy nejdete nikam na večírek?
„Ale já jsem nikdy moc nikam nechodil. Nás to bavilo jenom s klukama. Já nejsem a nikdy jsem nebyl večírkový typ. Všechny kalby jsem si zažil jen na zájezdech s Partičkou. A to jen proto, že nám je prostě spolu výtečně a bavilo nás to. A to je tak pořád, akorát se teď už seberu dřív a jdu spát.“
V televizi už tak často vidět nejste, zato jste ale čím dál víc vidět na filmovém plátně. Vím, že sám o sobě říkáte, že jste nejlepší režisér u nás, ale jste i nejlepší herec?
„Tak samozřejmě. (směje se) Všichni herci musí mít pocit, že jsou nejlepší, jinak by na jeviště nebo před kameru prostě nevylezli. Musíte mít pocit, že to děláte dobře, jinak byste se z toho po... Takže bych řekl, že každý herec o sobě má trochu nadhodnocený mínění.“
Jeden z těch filmů, kde jste si zahrál, byl váš celovečerní debut i coby režiséra. Krásno má ale rozporuplné kritiky, mnozí se do něj dost naváží. Čtete ty komentáře na internetu?
„Takhle… Já než jsem začal dělat Partičku, tak jsem byl známý spíš jako divadelní režisér, dělal jsem vážné věci a sbíral divadelní ceny. Takže Partičku pak všichni brali hrozně pozitivně, protože ode mě takovouhle legraci nečekali. Ale s Krásnem je to opačně, protože většina těch pseudointelektuálů nás zná jen z Partičky a myslí si, že jsme banda čtyř debilů, která nic jinýho neumí. Přitom nevědí nic o tom, co jsem dělal dřív. To jsou strašné předsudky. A spousta lidí prostě úspěch neodpouští. Tudíž už dopředu nemůžou připustit, že by ten film za něco stál. Myslí si, že jsem jen srandista, který dostal pocit, že může natočit film.“
Takže se vás to nedotýká?
„Já vím dobře, jaký ten film je. Takže mě vůbec nezajímá, co si o tom lidi myslí. Jasně, jsem strašně rád, když se to někomu líbí, to je skvělé. Ale nějaké zamindrákované žvásty jdou mimo mě.“
Mě zaujala jedna věc, když jsem ty názory četla. A to, že i lidi, kteří film chválí, se často shodují, že jste arogantní a sebestředný.
„To je blbost. Myslím, že si to ti diváci dost spojují s tím, jakou roli jsem v Krásnu hrál. Já jsem tam nehrál sám sebe. Měl to být arogantní a sebestředný týpek. Takže je vlastně dobře, že to tak lidem přišlo, ale dneska se hodně zapomíná, že herec nehraje sám sebe, ale nějakou postavu.“
A nenapadlo vás, že si třeba myslí, že jste arogantní, protože o sobě bez ostychu prohlašujete, že jste nejlepší? To se tady moc nenosí, všichni hrají na falešnou skromnost.
„A to mě právě strašně vytáčí, to úplně nesnáším. Falešná skromnost mi přijde mnohem arogantnější a sebestřednější, tak proto se to snažím bourat tím, že to se svým hodnocením někdy trochu přeháním.“
Arogantní ani sebestředný tedy nejste. Ale sám sebe označujete za »komplikovaného pablba«…
„Ano, s tím souhlasím. Nejsem úplně jednoduchá osobnost. Dost věcí se ve mně bije. Moje extrovertní rysy s tím, že jsem naopak často zas naprostý introvert a vyžaduju samotu.“
Pořád míváte stavy, kdy se na několik dní zavřete doma a nekomunikujete se světem?
„Jasně, mívám.“
Řešil jste to někdy s odborníkem? To je přece příznak depresí.
„No, ty jsem taky míval… s odborníkem jsem to samozřejmě řešil. Já prostě některé věci nesu dost těžce a ty si pak musím vyřešit sám se sebou. Nejsem holt žádný rozesmátý klučík.“
Partička, divadlo, filmy… A do toho bude mít zanedlouho premiéru vaše stand-up comedy Celebrity ve Studiu Dva. Jste nervózní? To totiž může být skvělé, nebo taky totální průšvih.
„Já se hrozně těším, protože miluju některé americké stand-up komiky. U nás tohle nikdo moc nedělá, takže je to docela risk. Ale já to vždycky chtěl zkusit. Člověk nemůže pořád dokola dělat jen věci, které už jsou vyzkoušené. Myslím, že vždycky všechno, co jsem dělal, bylo nějakým způsobem kontroverzní – a nové.“
Jen v žádném seriálu zrovna nehrajete. Přitom jste se proslavil díky Ordinaci v růžové zahradě. Nemáte chuť zas na něco takového?
„Já proti seriálům nic nemám. Do Ordinace jsem šel tehdy s tím, že jsem vědomě chtěl zvýšit svoji cenu. Říkal jsem si, proč by měli být známí jen ti, co třeba ani nic neumí. Takže to byl můj důvod, potřeboval jsem, aby mě diváci znali. Díky tomu jsem pak taky mohl dělat Partičku. Jinak by mě do té čtveřice nevzali, protože bych byl nikdo.“
Takže jste dosáhl toho, čeho jste chtěl, a dál nemáte potřebu v seriálech hrát?
„V tuto chvíli mám věci, co mě naplňují víc, takže ne. Točím filmy, s klukama – Richardem, Igorem, Michalem a Martinem Fingerem – budeme mít v České televizi novou show, kterou píšu a budu režírovat.“
Nová Partička?
„Je to něco trochu jiného. Jde o skečovou show z hlavního nádraží, my hrajeme všechny postavy, co se tam vyskytují, ale máme už fakt dobré kostýmy, ne jen nějaké paruky jako v Partičce.“
Taky jste dotočil film Dvojníci, kde jde o záměnu dvou úplně odlišných charakterů, které ale stejně vypadají. Říkal jste, že děláte kontroverzní věci, tohle je ale trochu omleté téma, ne?
„Jasně, to je úplná klasika. Ale bylo skvělé si zahrát dvojroli a ten scénář se mi líbil, je to zábavné a přitom tam není takový ten nucený humor. Jakože hláška za hláškou, což se teď často dělá. Takže to bylo hrozně příjemné.“
Takže nabídku z Kameňáku byste asi nevzal…
„No, to asi ani kvůli dvojroli. (směje se) Já jsem mimochodem dostal nabídku z prvních Babovřesk, měl jsem tam hrát toho faráře, volal mi sám Zdeněk Troška. Tak to jsem odmítl, no… Ale musím uznat, že to, co Zdeněk dělá, dělá dobře. Akorát já to úplně dělat nechci.“
Máte dvě děti, obě už pomalu přichází do puberty. Ještě se jim líbí, co děláte, nebo už začíná fáze, kdy jim připadáte trapnej?
„Zatím mají mou práci rády. To mě bude asi dost mrzet, až jim začnu připadat trapnej. A snad nedělám věci, kterými bych si o to říkal. Samozřejmě na Ordinaci je koukat nenutím. (směje se) Ale to byly naštěstí ještě dost malé, za tu bych to asi slíznul.“
No a musí přijít otázka, na kterou spousta čtenářek čeká. Máte ženskou?
„Já jsem ale nikdy neměl problém s tím, že bych neměl nějaké děvče…“
Já si taky nemyslím, že žijete jako mnich. Ale oficiální partnerku nemáte, ne?
„To nechci pouštět do světa, je to věc, kterou bych fakt chtěl zachovat jako soukromou.“
Očima autorky
Jak sám říká, je Ondřejintrovert. Protože šlo ale už o náš druhý rozhovor, vysmátého komika z Partičky jsem ani nečekala. Trochu mu trvá, než se rozmluví, občas z něj něco leze jako z »chlupaté deky«.
Má ale skvělý suchý smysl pro humor, kterým mě vždy dostane. Takže mu odpouštím i to, že mě nechal hodinu čekat, protože prý na hodinkách sledoval jen minutovou ručičku a nedošlo mu, že už je tolik.
