9°C
Jste šťastná?
„Ano, žiju hezky a po většinu času jsem spokojená. Moment štěstí jsem si uvědomila na soutěžní projekci v Karlových Varech, kde nám 1200 lidí bouřlivě tleskalo vestoje asi deset minut. Navíc jsem měla možnost mluvit s několika diváky, kteří mi řekli, že díky filmu Domácí péče si doma více říkají, že se mají rádi.“
Vaše postava ve snímku se teprve v okamžiku, kdy se dozví, že umírá, začne věnovat sama sobě. Jaký typ člověka jste vy?
„Musím říct, že když jsem četla scénář, tak jsem na hlavní hrdinku byla hrozně naštvaná ve chvílích, kdy se přehnaně stará o druhé. Pak mi došlo, že podobně jsem se chovala ještě před dvanácti lety i já, ale musela jsem dostat pořádnou životní ránu, abych si uvědomila, že bych se měla více starat o sebe. Najednou se však člověk ptá sám sebe: Jak na to?“
Jak jste na to šla?
„Vlasta ve filmu začala chodit tančit. Tancování mě také baví, chodila jsem na salsu. Pak jsem si vyzkoušela věci, které jsem chtěla zažít. Udělala jsem si potápěčský výcvik, skočila jsem s padákem v tandemu nebo řídila sportovní letadlo…“
Skutečně? Takové adrenalinové zážitky vás lákají?
„Baví mě pozorovat ryby deset metrů pod hladinou moře nebo se kochat krajinou při volném pádu. Já u toho neprožívám nějaký zvláštní adrenalin.“
Ale vždyť to jsou rizikové činnosti…
„Mám snížený pud sebezáchovy.“
Asi to vyplývá z toho, že se více bojíte o své blízké. Jak si rozumíte se svou dcerou Karolínou?
„Karolína je nejkrásnější dárek, který jsem dostala. Je milá, vlídná, srdečná, není jí zatěžko dát mi pusu a obejmout mě, ať jsme kdekoliv. Vypozorovala jsem, že když si potřebuje o něčem promluvit nebo se mi s něčím svěřit, přijde sama. Já nevyzvídám.“
Její otec Karel Kachyňa, když jste ho poznala, byl o 41 let starší než vy. Neviděli v tom vaši rodiče problém?
„Ne, moji rodiče byli Moraváci, a když viděli, že je jejich dcera šťastná, tak s tím neměli žádný problém. A to samé mám já. Jsem šťastná, když má dcera je šťastná.“
Ke štěstí vám jistě přispívá i váš nový vztah. Jak jste se poznala se svým současným partnerem Leem?
„Potkali jsme se někdy před tři a půl rokem na natáčení filmu, ale v podstatě jsem si ho ani nevšimla. Nebyl to žádný blesk z čistého nebe.“
Kdo koho první oslovil?
„On mě. Začali jsme si povídat o každodenních věcech, o mezilidských vztazích a cítili jsme se spolu celkem fajn. Tehdy toho napovídal více než teď. Postupem času jsme zjistili, že máme každý trochu jiný způsob, jak projevovat lásku a v jaké formě ji chceme přijímat od partnera, ale přesto to docela funguje.“
Co znamená jiný způsob lásky?
„Dokazuje lásku činy, grilováním, rekonstrukcí v bytě, postará se o zahradu, ale já bych raději slyšela, že mi to sluší.“
Nechválí vás?
„Nechválí, ale to jsem vyřešila tím, že se sama pochválím a pak se ho zeptám: Že jo? A on to potvrdí.“
To vám stačí?
„Raději bych, kdyby to z něho vypadlo samo.“
Jakým činem vám dokázal lásku?
„Několikrát se mi zdál sen, že řídím auto a nedokážu ho zastavit, protože nemám řidičák. Přítel o tom snu věděl a jednou mě takhle odvezl za Prahu, řekl, ať si sednu za volant, a když jsem si přesedla, nechal mě, asi půl hodiny, kroužit po louce. Od té doby se mi ta noční můra nezdá. Zbavil mě jí.“
Máte nějaké společné koníčky?
„Nemáme. Já ráda chodím tančit, jemu se nechce, on rád jezdí na kole, já ne, já se chci procházet v lese, ale on raději po Praze.“
Musíte mít docela problém najít vhodnou společnou dovolenou…
„On je něco podobného jako Kachyňa, který nejezdil na dovolené s tím, že už všechno projel, takže jsme jezdily s dcerou samy, ale pak jednou jel a byl nadšený. Se současným partnerem jsme byli na dovolené jen jednou. Procházela jsem se zrovna v centru Prahy, koukala na nějaké muzikanty a najednou mi zavolal, jestli jsem schopna si sbalit za tři hodiny věci na dovolenou. Souhlasila jsem a letěli jsme do Egypta. Bylo to tam krásné.“
Chtěla byste se ještě vdát?
„Nechtěla. Když už jsme se o tom bavili někdy ve společnosti, tak jsem měla pocit, že se mě to netýká.“
Přitom by z vás určitě byla hezká nevěsta, protože o sebe evidentně dbáte. Ve filmu Domácí péče jste nenamalovaná, neupravená. Nevadilo vám to?
„Trochu vadilo. Na ženu nejsem sice ten typ, který chce vypadat extrémně pěkně, ale teprve když jsem dotočila tento film, tak jsem o sebe začala dbát, lakovat si nehty a malovat se. Najednou jsem to více potřebovala. Asi jsem se vnitřně chtěla distancovat od toho o deset let staršího a utrápeného vzhledu.“
Proč vás dělali starší?
„Měli obavu, že budu vypadat jako dcera Bolka Polívky. Hraji tam jeho manželku, takže mu denně černili vousy, mně barvili šediny a malovali kruhy pod očima.“
Role, kterou hrajete, je napsaná podle režisérovy maminky Vlasty. Jaké to je, hrát skutečnou ženu?
„V průběhu natáčení jsem měla pocit, že jí stále něco dlužím, a snažila jsem se nemyslet na to, že hraji skutečnou ženu. Ve scénáři všechno bylo, do detailu propracovaná postava, krásná, živá, se vším všudy, takže už jsem nemusela nic domýšlet. Na kamerové zkoušky navíc přinesl režisér Slávek Horák blůzu, ve které jeho maminka chodila za pacienty.“
Už skutečná Vlasta viděla, jak jste ji zahrála?
„Viděla a líbilo se jí to. Před časem jsme spolu volaly a říkala mi, že mi dá nějakou věc, kterou si nechám na památku jako krásnou vzpomínku na natáčení.“
Je ve filmu něco, co jste si pro postavu vymyslela vy sama?
„To byla moje třetí sestřička v pořadí. První byla v Sestřičkách, druhá v Městem chodí Mikuláš a obě měly uniformy. V Domácí péči ale sestřička nemá uniformu a přišlo mi, že by potřebovala něco, co by ji charakterizovalo. Konzultovala jsem to s režisérem a vymysleli jsme jí dvě kožené brašny, kam si schovává potřebné věci ke své praxi a někdy si tam může dát i nákup, který její manžel Láďa nekoupí.“
Na kterou scénu ráda vzpomínáte?
„Asi nejzajímavější byla scéna s hrobem. Lezla jsem do něj, protože mi tam spadl telefon. Vždy jsem do toho hrobu nakročila a režisér to stopl. Když jsme to jeli po několikáté, tak mi ujely nohy a já jsem po zádech spadla do jámy hluboké dva metry. Naštěstí jsem si zvládla rukama ten pád přibrzdit. V tu chvíli jsem ocenila sama sebe, protože první myšlenka, která mě napadla, byla: Co ten kostým? Nebude moc špinavý? Samozřejmě šikovné kostymérky kostým od bahna očistily.“
Ve filmu kvůli onemocnění několikrát zvracíte a vypadá to velmi věrohodně. Jak jste tohoto efektu dosáhla?
„Měli jsme výborného rekvizitáře. Umělé zvratky vytvořil z lněných semínek zahuštěných s bylinkami, aby to mělo tu správnou barvu. Stál tam před záběrem s kelímkem, ve kterém bylo akorát takové množství, aby se mi vešlo do pusy.“
Mně se nejvíce líbila scéna s vykopáváním archivní slivovice ze země na vinohradu…
„Ta byla moc hezká, ale myslím si, že to je hlavně Bolkem, se kterým se mi úžasně hrálo. Neuvěřitelně jsme si sedli a musím říct, že jsem si přitom vzpomněla na Jiřinu Jiráskovou ve filmu Sestřičky.“
Rozuměli jste si s Bolkem, i když vypnuly kamery?
„Hned, jak jsme se potkali, stačilo si zazpívat Od Buchlova větr vane a bylo rozhodnuto, že si budeme rozumět. Proto byl i jako člověk pro mě velice příjemný. Já nyní s tím filmem prožívám už rok štěstí.“
Součástí toho štěstí je i cena za nejlepší herecký výkon na MFFKV. Kam jste si ji vystavila?
„Mám ji na poličce v obýváku. Dokonce jsem si s ní už povídala.“
Co jste jí řekla?
„Učila jsem se anglický scénář nového filmu Anthropoid, ve kterém hraji, a protože mi nešel vůbec do hlavy, tak jsem plakala a naříkala: K čemu mi je taková cena, když se nemůžu naučit ani anglický text.“
Odpověděla něco?
„Nic neříkala. Odpověděla jsem si sama pro sebe: Neřvi a pracuj!“
Film točí anglická produkce. Umíte anglicky?
„Učím se. Mám báječnou lektorku, sleduji ji, jak se správně anglicky vyslovuje, a snažím se ji napodobovat. Jde mi to zřejmě celkem obstojně, protože jsme minulý týden měli první čtenou zkoušku a Jamie Dornan, který je slavný z filmu 50 odstínů šedi, což je můj herecký partner ve filmu, mě strašně chválil.“
Jak dlouho jste zkoušeli?
„Třikrát jsme si to sjeli a oni začali balit. Řekli mi, že to je výborné a můžeme jít, ale já jsem je zastavila, abychom si to raději ještě zopakovali dvakrát, a oni souhlasili, že můžeme, když chci.“
Je to velká role?
„Co se týká důležitosti, asi pátá největší.“
A vy tam hrajete Češku mluvící anglicky?
„Vtipné je, že všichni tam představujeme Čechy a učíme vlastně i ty Angličany, aby se naučili český přízvuk. Jamie Dornan se mě ptal, jak říct slovo Marie, tak jsem ho to učila. Mě ale čeká ještě mnohem náročnější úkol, protože už mi přišel další anglický scénář.“
Jak je to možné?
„Nevím, nějak se o mně doslechli a musím se učit další velkou roli v cizím jazyce. Půjde o takovou bodrou, energickou ženu, takže se na to moc těším.“
Třeba se z vás nakonec stane hollywoodská hvězda…
„No to nevím, ale bylo by to hezké.“
