7°C
O svých zážitcích z té doby teď napsala knihu. Vzpomíná v ní na to, jak se účastnila orgií v domě spisovatele Jiřího Muchy, jak jí záda masíroval legendární Pavel Landovský, a třeba i na to, jak se v paruce milovala s Karlem Gottem!
Váš dědeček byl z Toga. Jak k němu vaše babička, Holanďanka, přišla?
„Je to neuvěřitelná historie. Prababička, důstojná paní a věřící katolička, zasnoubila svou dceru s černochem z Toga. Zřejmě proto, že měl nějaké zlato. Černý mladík mou babičku přivedl do jiného stavu, měla být svatba. Ale prababička se s ním pár dnů před obřadem vyspala taky! To byl obrovský skandál, ale takové asi bývají bigotní ženy. Pořád jsou zdrženlivé, stále mluví o morálce. A pak se spustí!“
Vaše maminka si pak zase vzala českého krotitele.
„Mámu v dětství docela rozmazlovali. Dostala i slušné vzdělání, ale přece jen pro konzervativní holandský venkov byla příliš černá, a tak se jí tam nežilo moc dobře. A tak šla dělat sekretářku k německému cirkusu. Nevybrala si ale dobrou dobu, v Německu byli nacisti a život ovlivňovala válka. U cirkusu se ale zamilovala do tatínka. Dohromady se dali někdy po bombardování Drážďan.“
Jak jste se později dostala do bohémské party, která chodila do bytu Jiřího Muchy na Hradčanech?
„I když mi bylo jen patnáct, maminka mě vůbec nehlídala. Žila ve svém vlastním světě, nejvíc ji zajímaly drby v obrázkových časopisech. Jenže já byla zvědavá puberťačka, a tak, bez dozoru, jsem se brzy zapletla hned s dvěma muži – s Vráťou a Standou. Zvláště staršímu Vráťovi jsem přímo propadla. A právě Vráťa mě a Standu zavedl k Jiřímu Muchovi.“
Jaké to tam bylo?
„Ten byt byl jako z pohádky o Aladinovi a jeho kouzelné lampě. Byl plný nádherných věcí, které shromáždil jeho otec, světoznámý malíř Alfons Mucha, i sám Jiří Mucha, velký světoběžník. Ale nejvíc mě šokovali lidé, co se tam scházeli. Na jedné straně mě překvapilo, že si tam všichni vykali, jenže zároveň jsem tam poprvé viděla věci, které obvykle zůstávají za dveřmi ložnice.“
Jaké?
„Například chvíli poté, co jsme přišli, jsem musela sledovat milování svého přítele Standy s jednou z Muchových společnic Marií. Bylo mi z toho trapně. Poté se o podobnou veřejnou produkci, ale se mnou, pokusil Vráťa. To už na mě bylo ale moc. Naštěstí jsem spatřila, že je na zrcadle pověšený klobouk – vzala jsem ho a zakryla Vráťovo vzrušení.“
V knize tyhle večírky popisujete docela šťavnatě. Ale řekněte mi, proč někoho jmenujete naplno a jiné křestním jménem? Na jednu stranu píšete o Landovském, který vám masíroval záda, o svém hlavním příteli ale jen jako o Vráťovi…
„To je tím, že Landovskému se tak říkalo. A jiným spíš křestními jmény. Myslím ale, že jinak jsem skoro nic neutajila, napsala jsem to tak, jak to bylo. A to přesto, že se mi ty intimní scény nepsaly úplně lehce. Ale já si myslím, že se člověk nemá stydět. Měl by se přijmout takový, jaký je.“
A kdo to tedy byl, ten váš Vráťa?
„Vráťa Hlavatý, malíř, taky velký sportovec, průkopník létání balonem. Byl to můj velký kamarád. Nevím teda, jestli jím zůstane i po knize. Ale já to nemyslela špatně – a vlastně nevím, proč bych měla lhát.“
Čím se teď vlastně živíte?
„Stala jsem se zdravotní sestrou. V Německu, kde už třicet let žiju, teď pečuji o staré lidi.“
V knize ale přiznáváte, že jste si tam vydělávala také ve veřejném domě jako prostitutka.
„Do Německa jsem odešla za Ulim, otcem mého syna Davida. Aby můj syn mohl být se svým tatínkem, s nímž jsem prožila románek při předchozí návštěvě Berlína. Můj tatínek byl pro mě velmi důležitá postava, tak jsem si přála, aby to měl malý Davídek také tak. Jenže se ukázal zbabělec, otočil se ke mně i k synovi zády, a já se ocitla bez prostředků. A skutečně jsem si začala vydělávat v bordelu. Líto mi to není, byla to vlastně zajímavá zkušenost. Navíc jsem si zase mohla dovolit koupit Davídkovi třeba hračky.“
Prý tam byl jednou vaším zákazníkem i Karel Gott. Poznal vás?
„Ne, měla jsem naštěstí paruku. Když si mě, zřejmě kvůli tomu, že jsem měla nejdelší nohy, mezi ostatními slečnami vybral a leželi jsme v posteli, přemýšlela jsem, jestli mu nemám říct, že jsem ta pražská Venuše, o níž možná slyšel. Ale bylo to s ním tak pěkné, že jsem radši neřekla nic. Vlastně mi to setkání s ním hodně pomohlo! V tom bordelu jsem si totiž přece jen občas zoufala: Kam až jsem to klesla?! Ale když se tam objevil i Gott, najednou jsem si říkala: Když do takových míst chodí i Karel, tak asi nejsem tak špatná. Přestala jsem mít pocit oběti. Díky němu jsem pak získala chuť toho nechat a začít zase žít normální život.“
Jestlipak to Karel ví?
„Nevím, ráda bych mu to řekla. Nemáte na něj telefonní číslo?“
