Markéta Dobiášová přišla do 168 hodin z týmu Marka Wollnera (48) a jeho Reportérů ČT, kde dělala reportérku. Nyní se stala moderátorkou zaběhnutého pořadu, který mají diváci spojený nejen s Norou Fridrichovou, ale i určitým stylem. A ukázalo se, že to není tak jednoduché, jak si možná představovala. Pro mě, coby pravidelného diváka, je totiž cizím prvkem! Podle mého názoru není dobře, že přišla z jiného týmu. Pro diváka by bylo lépe, kdyby se nový moderátor vybral z týmu reportérů 168 hodin.

Pro mě jsou ale horší ještě jiné věci. Markéta se mnou nemluví jako s divákem, ale hovoří do éteru. Její věty nemají logiku, nevím, kde je začátek a kde konec, kolísá nahoru a dolů – takzvaně zpívá. Nedodržuje důraz na předložky a dělá podivné pauzy. Její projev pro mě není projevem moderátorky, protože na tu práci nebyla zvyklá, je školená na redaktorskou práci. Chybí jí proto moderátorské základy, a to nemluvím o tom, že neví, co s rukama nebo hlavou. Není to profesionální.

Na Noru si divák ale také musel zvyknout a zvyk je v kontinuálním pořadu velmi důležitý. Markéta má proto šanci zdomácnět, ale musí se vydat ve šlépějích týmu 168 hodin. Zatím mám z jejího projevu pocit, že je jednou nohou v Reportérech.

Fotogalerie
6 fotografií