7°C
Jak se vám vůbec podařilo přesvědčit slavné americké producenty, aby přijali českého režiséra?
„Po Kajínkovi, vlastně ještě než jsem ho dodělal, jsem pustil na internet ukázku. Týden nato mi volal z Ameriky nějaký scout s tím, že vyhledává talenty a že by mě chtěl zastupovat. To mě dost překvapilo. Pak jsem mu poslal i celý film. Zjistil jsem, že je z jedné z nejvlivnějších filmových společností, která například zastupuje herce Samuela Jacksona, slavné režiséry, scenáristy i herce. Naznačil jsem, že připravuju další film, ale neřekl, o co půjde.“
Takže jste čtyři roky natáčel film, aniž by váš manažer věděl, o co jde?
„On mi dokonce během té doby nabízel různou jinou práci, kterou jsem odmítal. Po nějaké době jsem musel ale s pravdou ven a jeho to nadchlo tak, že je spoluproducentem.“
Proč jste byl tak tajuplný?
„Viděl jsem v tom tématu možnost dostat se někam, ale bylo to tak málo pravděpodobné, že se to povede, protože natočit film v angličtině o ruském kanibalovi a doufat, že to Američani vezmou do distribuce, to je sci-fi. Takže jsem s tím nepočítal, ale udělal jsem maximum. O to lepší je teď říct: vyšlo to, můj film bude mít premiéru v amerických kinech!“
Nikdo vás neprozradil?
„Všichni herci a štáb podepsali, že o tom nesmí nikde mluvit. Nikam jsem v Praze nechodil, všechno jsem odmítal, jen jsem jezdil po světě, byl jsem Americe a na Ukrajině, kde jsme natáčeli. Udržoval jsem to v tajnosti i proto, že jsem musel koupit práva na filmové materiály s reálným Čikatilem, abych je mohl použít ve filmu. Byla to dost komplikovaná záležitost. Všechno to vedlo k tomu, že jsem to musel tajit.“
Kanibalové na Ukrajině? První opravdu strašidelný český horor! abl
Jak jste vlastně ty čtyři roky strávil?
„Ještě když byl Kajínek v kinech, jsem to vymyslel, druhý rok jsme začali natáčet. V roce 2012 jsem měl natočeno a odvezl jsem film poprvé do Ameriky. Tam díky manažerovi jsem měl možnost ukázat film producentům. Ty to zaujalo tak, že řekli, že by se dal promítat v USA. Nešetřili superlativy – říkali, že je to něco tajemného a temného, co zaujme...“
Jestli tomu dobře rozumím, vy jste do toho vrazil svoje peníze…
„Přesně tak, celé jsem to musel na začátku zafinancovat. Ti producenti do toho začali vstupovat až po dvou letech. Vsadil jsem na to, že jim ukážu už hotovou věc. Rozhodli se, že do toho půjdou, s tím, že by bylo dobré něco upravit. Takže jsem ještě dělal nějakou dotáčku a upravoval ve stylu, jak jsme se domluvili. Přestříhal jsem to, znovu se vrátil do L. A. a znovu se to testovalo. Ukázaly se pozitivní výsledky a já se mohl nakonec rozhodnout mezi producenty. Vybral jsem si Roba Cohena, režiséra filmu Rychle a zběsile, do kterého mě taky obsadil. Díky tomu jsem ho znal lépe než ostatní. Film jsem měnil a měním dodnes, ještě měsíc před premiérou. Včetně muziky a střihu. Těsně před Vánocemi jsem podepsal smlouvu s distributorem v USA.“
Za tu dobu bylo podle vás neuvěřitelné množství verzí, proč jste se nespokojil s tou, kterou vám tolik na začátku chválili?
„Musím uspokojit všechny, včetně distributorů, navíc ten zbytek světa musí pochopit to, co my tady běžně víme. Musí to být všem srozumitelné.“
Vy jste natáčeli v místech, kde masový vrah a kanibal Čikatilo žil, byla to děsivá záležitost?
„Především musím říct, že štáb byl celý český, ale obsazení zahraniční. Byli tam herci z Ameriky, ale také Ukrajiny, z Londýna jedna herečka. Při castingu jsme viděli s koproducentkou Nancy Bishop asi 1500 herců, mezi nimi i české, ale ve finále jsem si vybral kvůli autentičnosti právě tyhle. Odvezl jsem je na Ukrajinu a už přílet na tamější letiště byl pro Amíky šok.“
A to se tam ještě nebojovalo.
„Nebojovalo, ale když jsem tam přijel, říkal jsem si, jestli bude někde válka, tak tady. Bohužel se to stalo skutečností. Amíci vyjeveně koukali i tak, měli jsme zkoušky a pak jsme jeli na natáčení. Začínali jsme v Kyjevě a postupovali jsme k ruským hranicím do oblasti, kde Čikatilo žil. Tam to bylo takové tajemnější. Jezdili jsme i přes hranice rusko-ukrajinské, kde nás taky varovali – nechoďte do lesa, jsou tam vlci a medvědi. My tam ale museli. Byli jsme hodinu od civilizace a na místech, kde o kanibalovi všichni věděli. To samozřejmě vzbuzovalo strach.“
Byli tam svědci, lidi, kteří ho znali?
„My jsme spíš hledali lidi, kteří si pamatovali dobu, kdy byl na Ukrajině hladomor a kanibalismus. V roce 1932 se tu lidské maso prodávalo na trhu... Ptal jsem se na věci z té doby – a oni to zažili. Vyprávěli, jak jako děti jedli lidské maso. Brali to úplně jako běžnou záležitost. Ti Amíci byli úplně hotoví. Báli se jít vyčurat do lesa.“
Myslíte, že Čikatilo vycházel z této »tradice«?
„Ono se říká, že když byl malý, tak mu zabili a snědli bratra lidi z vedlejší vesnice. On o tom i mluvil. Pak měl sexuální problémy, měl orgasmus, jen když zabíjel, ale dětství ho asi ovlivnilo nejvíc. Jenže tyhle zkušenosti tam mělo mnoho lidí...“
Ukrajina je zajímavá i tím, že tu žije spoustu jasnovidných lidí.
„To mě strašně zajímalo. Vědmám tam věří tak, že se třeba kvůli byznysu běžně s nimi chodí poradit. Většinou jsou to mladé holky mezi 25–35 lety. Berou to zcela samozřejmě. Ve filmu máme také jednu vědmu. Tajemství je právě i v této rovině.“
Ptali jste se vědmy na úspěch filmu?
„Zkoušel jsem se ptát na různé věci, jakoby jsem je zkoušel, pak se ukázalo, že měly pravdu. Tak jsem si říkal, že na tom asi něco je.“
Film bude mít premiéru v Praze a pak v L. A.?
„Jelikož jsme pro ně malý trh, tak mi dovolili mít premiéru v Praze a v Bratislavě. Chci, aby to brali jako český film českého režiséra. Američani reagují tak, že se jim líbí ta evropská syrovost a spojení hraného filmu a dokumentu. Možná i to, že tam krev neteče proudem, i když je to takové téma.“
Máte od nich nějaké podmínky?
„Ano, nesmím o filmu mluvit do hloubky pod milionovou pokutou (směje se). Paradoxně jsem čtyři roky nutil lidi kolem mě a ze štábu pod milionovýma pokutama, aby o tom nemluvili. Všichni to vydrželi, včetně mojí ženy. Teď jsem pod pokutou já, ale musím přitom dělat propagaci.“
Mimochodem, jak to s vámi žena takové čtyři roky vydržela?
„Nebylo to jednoduché, ale mám výhodu, že Romča je tolerantní a dala mi obrovskou volnost. Byl jsem třeba tři týdny v Americe a volal domů, že se asi nevrátím, že jsem to ještě nevyřídil. A ona říkala, když musíš, zůstaň tam a vyřiď, co potřebuješ. Takže já tam byl další dva měsíce. Šlo o to dát dva slavné producenty dohromady na jednu projekci. Při jejich vytíženosti to byl téměř zázrak. Už jsem byl na nervy, že to nedopadne. Když ale film nakonec viděli, byli nadšení. Myslím, že láká tím reálným příběhem a také proto, že jde o temný thriller, který využívá víc tajemství, než je zvykem...“
Zahrál jste si ve filmu?
„To je právě to tajemství, které nemůžu zatím říct, snad později...“
A proč Ghoul?
„Je to označení pro neživou bytost živící se lidským masem. V Americe je to známý termín, u nás prý ho znají hráči videoher.“
Kdo byl Andrej Čikatilo?
V historii nejen ruské to byl asi největší masový vrah se sklony ke kanibalismu. Narodil se v roce 1936 na Ukrajině, v obci Jabločnoje.
V letech 1978–90 zavraždil nejméně 53 lidí, dvě třetiny z nich byly mladší 17 let. Části svých obětí jedl. Měl traumatizující dětství, kdy byl často bit za pomočování, jeho starší bratr Stěpan se údajně stal obětí kanibalismu.
Čikatilo byl původně opravářem telefonů, ale dálkově vystudoval ruštinu a stal se učitelem. Za jeho činy byl omylem popraven jiný člověk. Spravedlnost ho dostihla až v roce 1994, kdy byl popraven.
Kajínek
Prvním filmem Petra Jákla byl Kajínek, příběh slavného českého vězně. Jak sám říká, režie se ujal proto, že se nenašel nikdo jiný.
Zúročil tak zkušenosti, které měl jako herec v zahraničních filmech. Podle hodnocení kritiků i diváků se mu debut povedl. Dokonce měl film skvělou návštěvnost – kolem milionu diváků.
Hlavní roli Kajínka si zahrál ruský herec Konstantin Lavroněnko (a do češtiny namluvil Jan Šťastný). Byla to také poslední herecká příležitost pro Vladimíra Dlouhého (†52), který dostal cenu Český lev za nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli in memoriam.
Teď už sem chvíli myslel, že to myslíš vážně
