Nakonec jsem ho udolala a opatrně se pustila do vyptávání. Mluvil velmi pomalu a s rozvahou, občas zapomněl mou otázku, ale stále si dokázal zachovat osobitý smysl pro humor. I když to byl tak trochu „porod“, jak on sám označoval proces vzniku svých písní, jsem ráda, že jsem měla tu čest, byl totiž jedním z těch, kterých je opravdu za co si vážit.

Písnička Kocour se schoulil na tvůj klín patří mezi mé nejoblíbenější…

„Vážně? To mě těší. A ona se přitom tvářila, že to žádný velký hit nebude. Proto mě pak tak překvapilo, jak o ní začali lidi hezky mluvit a jak začala žít. Nebyl jsem na to vůbec připravený, takže jsem byl zřejmě udivenější než posluchači. Tedy mile udivený, samozřejmě.“

Vy sám ji máte rád?

„Já už ji teď naprosto miluju, nechal jsem se strhnout davem.“ (smích)

Které ještě patří k vašim oblíbeným?

„Těžko říct… Někdy se do nich tak zaposlouchám, že ani nemůžu uvěřit, že jsem to psal já, jak je to dobré. (smích) Nebo jak je to špatné.“

Copak vy máte i nějaké špatné?

„No samozřejmě. Každý máme svá lepší a horší místa.“

Posloucháte i současné interprety?

„Ne. Já vlastně hudbu neposlouchám vůbec.“

Počkejte, já myslela, že jste milovník hudby!

„Vůbec ne. Mám rád hudbu, kterou dělám já.“ (smích)

Snad ještě nějakou složíte.

„Já bych teď hlavně hrozně rád vydal některé písničky, které jsem napsal s Petrem Radou, který už je bohužel po smrti. Nedávno jsem objevil sešit, kam jsme si před nějakými třiceti lety psali svoje nápady. Vždycky jsme se sešli v kavárně a buď nějaká inspirace přišla, nebo ne. Ale když přišla, tak to bylo krásný.“

Fotogalerie
5 fotografií

Takže jde o dosud nevydané věci?

„Přesně tak. Jen je ještě musím dodělat, protože ta hudba není úplně hotová. Snad i Horáčkovi něco spadne od ruky. (smích) Je přede mnou ještě troška hledání a pak snad přijde něco, co mi bude dělat radost.“

Vy a Michal Horáček jste vytvořili úžasnou autorskou dvojici. Jste i přátelé nebo jen kolegové?

„Střídavě. Když spolu pracujeme, tak se máme samozřejmě rádi a naplno se věnujeme práci. Ale když nepracujeme, žijeme si každý svůj život. Pravidelně se rozhodně nevídáme.“

Na mě působíte jako dvě dost odlišné osobnosti.

„Ano. Já jsem krásný a on chytrý.“ (smích)

Tak to se báječně doplňujete! Vždycky jste skládal po kavárnách?

„U každé písničky je ten proces jiný, pokaždé je to úplně odlišný porod. Některá je ze vzteku, některá vznikne jen proto, že prostě musí být hotová, některá proto, že nad něčím koumám… Jediný společný jmenovatel je to, že pracuju naprosto nepravidelně. Pokud mě tedy nežene termín.“

Co vás dokáže inspirovat?

„Všechno. Že jsem potkal starého kamaráda, že někam přišla krásná ženská… Všechno může být inspirativní.“

Krásná ženská… Vy máte asi ženy vůbec hodně rád, viďte?

„Je to tak vidět?“ (smích)

No rozhodně jste tím proslulý!

„To jsou jen takové řeči.“

A to, že neuznáváte monogamii, to je taky legenda?

„Monogamie je pro lidi bez inspirace.“

Co musí mít žena, aby zaujala Petra Hapku?

„Hlavně musí mít ráda zvířata.“

A ještě něco by měla mít?

„Správná odpověď je k*ndu, ale to bych asi říkat neměl.“ (smích)

Teda vy jste poeta! Radši změňme téma. Co vaše zdraví? Poslední dobou se o něm hodně spekuluje.

„Nejsem nemocný. To jsem se asi jen poslední dobou víc opíjel.“ (smích)

No jo, to je ten bohémský život umělců.

„Já a bohém? Ale ano, hodně se tak o mně píše. Vlastně i já si to o sobě myslím. I když v podstatě přesně nevím, co to znamená.“