Producent Nevinných lží Jan Vrabel netají, že do role despotické matky o nikom jiném než o paní Preissové ani neuvažovali. „Když kývla, měli jsme obrovskou radost,“ potvrzuje jeho žena, spoluproducentka Tereza Vrabelová.

Nejvíc mě zajímal scénář

„Nejsem jako Petřina matka, její postava byl pro mě protiúkol, na který jsem se těšila,“ říká Jana Preissová (66). „Hrát jiný typ nebývá pro herce snazší, jak si lidé často myslí, ale daleko zajímavější. Se svou figurou se herec sžívá intenzivněji, protože se jí chce co nejvíce přiblížit. I kdyby šlo o vraha, musí ho odvést tak pravdivě, aby mu diváci věřili. Ale víc než moje postava mě zajímal scénář. Markéta Bidlasová dobře uchopila téma, které nutí lidi přemýšlet. Domácí násilí je jeden ze současných obrovských problémů. Je otřesné sledovat, jak jeden člověk manipuluje s druhým, aniž dojde na fyzickou sílu, jako třeba matka s dcerou, které s Haničkou Vagnerovou hrajeme. Rodiče manipulují se životy svých dětí, vnucují jim vlastní představy a zkušenosti. Leckdy tak činí s dobrým úmyslem pomoci a uznávám, že je občas těžké nepřekročit únosnou míru a nenarušit jejich soukromí. Moje postava panovačné ženy ztratila veškeré zábrany, slyší jen sebe,“ glosuje Jana Preissová svou hereckou příležitost.

Některé role nic neříkají

Před kameru se herečka vrací po několika letech, mnozí mluví o dlouhé herecké pauze. „Jsem především divadelní herečka,“ zdůrazňuje Jana Preissová. „Přicházejí ke mně televizní i filmové role, ale většinou mi nic neříkají, takové hrát nechci. Chápu své studenty, že berou role v seriálech, kde pomalu není co hrát. Musí se nějak živit, potřebují peníze. Já nejsem hamižná, hrát kvůli penězům nemám zapotřebí. Ale práce mě baví, a když dostanu kvalitní nabídku, ráda se jí chopím. Na luxus si nepotrpím, mám vlastně jen jediné přání – abychom byli zdraví,“ podotýká oblíbená herečka.

Přísaha z dětství

Ale ještě jedno přání přece jen vyřkne. Týká se právě lži, která je mottem televizního cyklu. „Neuznávám žádnou lež, ani milosrdnou, vše se dá nějak vysvětlit. Neberu ani tu nejmenší, protože i malinkatý podvod dokáže osudově změnit směr života. Jako holka jsem lhala ze strachu. Zahazovala jsem školní svačiny a mamince jsem přikyvovala, že jsem je snědla. Přitom jsem se strašně trápila, že podvádím. Tyhle malé, vlastně nevinné lži mě tak ovlivnily, že jsem se zařekla, že už nikdy nikomu lhát nebudu, a přísahám, ve svém dospělém životě jsem nikdy nelhala. Totéž vyžaduji od svých dětí a vůbec od všech lidí kolem mě. Kladu jim na srdce: Řekněte mi cokoliv, jenom mi nelžete,“ prosí Jana Preissová.