8°C
Co jsem to před chvílí zaslechl? Že skvěle vaříte?
„Skvěle asi úplně ještě ne, ale ráda, to jo. Začala jsem teprve nedávno, předtím, když jsem studovala ve Varšavě, jsem na to vůbec neměla čas.“
Co vaříte?
Mám ráda dobré jídlo. Třeba dneska budu dělat steak z tuňáka se salátem.
Kdo vás to učí?
Život sám. Hledám si recepty, nebo když jím v restauraci, tak zkoumám, co v tom všechno je, jak bych to pak doma mohla udělat. Koukám se na internet, na Pohlreichovy nebo Paulusovy recepty.
A na Láďu Hrušku?
Taky občas, samozřejmě, ale to jen v rámci legrace. (směje se)
Vaříte jen pro sebe?
Máme i kamarády, se kterými jídlo považujeme za společenskou záležitost. Bavíme se o něm, vaříme si. Udělat dobré jídlo je umění.
Co vám zatím vyšlo nejlíp?
Francouzská cibulačka se sýrem Grana Padano, ta mi fakt jde.
Řekněte Pohlreichovi, ať vás vezme k sobě do kurzu.
Dostala jsem ho letos k narozeninám, jeden kurz vaření u Pohlreicha. Jdu tam inkognito. Hrozně se těším, i když se trochu stydím. A bojím se, že na mě bude řvát jako v tom svém pořadu. (směje se)
Máte ve vaření nějakou metu?
Těch je hodně, i když česká jídla mezi ně nepatří. Že bych chtěla dělat svíčkovou nebo kachnu, kterou budu péct osm hodin v troubě, to opravdu ne. Spíš mě zajímá moderní kuchyně.
Tu kachnu kvůli postavě celkem chápu.
Ale s tím to vůbec nesouvisí! Zajímá mě to proto, abych jedla zdravé jídlo, po kterém se budu cítit dobře. A aby mi to zdravé jídlo také hodně chutnalo. Vzhledem k tomu si na některá z nich vůbec netroufám a jdu si je dát někam do restaurace.
Přesto mi připadá, že jste tu postavu řešit začala.
Ale to už tak před rokem, když jsem začala vařit.
A předtím jste přibrala?
To asi před dvěma, třemi lety. Zajídala jsem stres. Čekala mě maturita, přijímačky na práva… Když jsem ve stresu, tak jím. A protože jsem v podstatě pořád na cestách, byla jsem odkázaná na restaurace v malých městech u silnice a benzínky, kde na opravdu zdravé jídlo moc nenarazíte. Teď to řeším tak, že si vezmu něco dobrého s sebou.
Nevěřím, že nehřešíte.
Když mám extrémní chuť dát si něco opravdu dobrého, tak jdu do oblíbené restaurace na ananasové taštičky. Ananas, v něm lžička mascarpone a jahoda. Bomba. Nelákají mě nějaké čokoládové tyčinky nebo chipsy, ale když jde o takhle dokonalý dezert, tak neodolám.
Asi si je teď moc často nedopřáváte. Zhubla jste.
Nevím, nemám doma váhu. Ale cítím se tak, aniž bych držela nějaké drastické diety.
Tváříte se, že vás to, co se o vaší postavě píše, moc netrápí. Co by se muselo stát, aby vás to trápit začalo?
Kdyby mi moje máma řekla, že vypadám nezdravě.
To mi ta moje říká pořád.
Mojí spíš přijde líto, že něco o mojí váze poslouchá od známých a od sousedů, kteří o ní neustále něco čtou v novinách a na internetu.
Když ztloustnete, nemůžete se také stát o něco méně atraktivní pro fanoušky?
Tak to nejsou fanoušci! Je to jako v nějakém vztahu: Pokud ve chvíli, kdy si změníte barvu vlasů, ostříháte se, nebo přiberete pár kilo, pro někoho kvůli tomu ztrácí vaše hudba na hodnotě, potom pro mě není důležitý. Jak zpívám na nové desce: Nebudu jiná, nejsem tím vinná, a budu radši, když mě budeš nenávidět za to, jaká jsem, než abys mě miloval takovou, jaká nejsem. A toho se držím.
Není to naivní?
Jasně, že vím, že to všechno není jenom o hudbě. Zvlášť u holek. U Kollera nebo Krajča nikdo nebude řešit to, že mají nějakou bundu potřetí na sobě.
To jo. Jenže na rozdíl od nich na vašem koncertě čekám i to, že to bude hezká podívaná.
Lepší je nemít očekávání. Ale já se necítím míň sexy, když mám tři kila navíc. Přijdu si pořád stejně dobrá. Nechci, aby to znělo namyšleně, ale mám se ráda. A že mám teď pár kilo navíc, to podle mě na sexappealu neubírá. Když mám zadek, tak se za něj chytím a řeknu: Jo, mám zadek! A na koncertech vidím, že to lidi berou.
Na internetu ale lidé vaše fotky komentují hláškami, že jste tlustá.
Mně stačí, že jsem hezká pro mého kluka a pro mé nejbližší. Ten, kdo přijde na koncert, vidí moji sebejistotu, že se ve svém těle cítím dobře.
Co si člověk pomyslí, když si něco podobného o sobě přečte?
Dřív jsem se cítila jako nejtlustší dítě na světě. Nejošklivější otylá holka. Dneska vím, že nejsem hubená, ale ani obří. Jsem normální.
Budete mít dost vůle na to, abyste dál jedla zdravě a nechodila na ty vaše ananasové taštičky moc často?
Myslím že jo. Zároveň ale nejsem tak striktní. Třeba když půjdu k někomu na návštěvu, tak tam při obědě nebudu říkat: Pardon, já tohle nejím. Jenom si toho třeba dám o trochu míň.
Kromě vašeho pozadí se před časem také hodně mluvilo o vaší bouračce. K té jste se ale na rozdíl od váhy tolik nevyjadřovala.
Nechci se o tom bavit, protože je to moje osobní věc. Moje osobní prohra. Taková, ze které se radši vyzpívám a tím je to pro mě uzavřené.
Napsala jste si o tom písničku?
Ano, je na nové desce. Jmenuje se Promilte mi. A v ní zpívám, jak to všechno cítím. Jinak se k tomu už nevracím, nechci být spojovaná s něčím, na co nejsem pyšná, a co se navíc stalo už před dvěma lety.
Co vám tehdy řekla vaše máma?
Ať hodí kamenem, kdo je bez viny. To na řadu lidí tehdy opravdu sedělo.
Chtěla byste to vrátit?
Ne. Ničeho v životě nelituju. A i když to třeba není příjemná věc, tak vím, že to k něčemu bylo. Tady konkrétně k tomu, že se ze mě stala lepší řidička. Jsem opatrnější, protože už vím, jaké to je být blízko smrti, jakkoliv to zní pateticky. Víc si některých věcí vážím. Špatné věci se občas dějí proto, abyste si uvědomil, jaké jsou ty dobré. A právě proto toho nelituji. Stydím se, to ano, ale nelituji.
Opravdu nikdy nelitujete? Třeba času stráveného s někým, s kým už dnes nežijete?
I tady mi připadá, že to tak mělo být. Vždyť to bylo krasné období! Minimálně to jsou zkušenosti, které vás posouvají pořád dál.
Co jste při rozchodech řešila nejvíc?
Jestli jsme spolu v té chvíli byli ještě z lásky, nebo spíš ze zvyku. Že z lásky se vzpamatovat nepůjde, ze zvyku jo.
A ty vaše dvě velké lásky, Marcus Tran a Tomáš Klus, to byla ke konci láska nebo zvyk?
Láska, oba dva kluky jsem milovala. Oba mi chyběli, když jsem je opouštěla. Ale tak to mělo asi být, i když s každým jsem do toho šla, že to bude, když ne napořád, tak určitě na dlouho.
Jste mladá, možná byste si měla víc užívat.
Krátkodobé vztahy mě odrazují, podobně jako ty nefunkční dlouhodobé. Důležité je, aby se člověk nebál být sám. A toho se já nebojím.
To asi ani nemusíte. Vždyť se současným přítelem Martinem Chobotem už plánujete rodinu!
Ale to jsem řešila vždycky... Pokaždé si toho chlapa otestuju, zda by chtěl rodinu a děti. Bylo by trochu blbý, kdybych s ním byla od šestnácti a on mi ve dvaceti řekl, že nic takového nikdy nechce. Připadá mi to důležité. Ale to neznamená, že bych to už nějak plánovala.
Takže to s vaší třetí láskou už máte ujasněné? Jen nevíte kdy.
„Přesně tak. S Martinem bych si jednou velkou rodinu přála, ale zatím se sama cítím jako dítě.
Ewino Leporelo
Písnička pro mámu i pro ségru, o lásce i o vlastní autonehodě, nebo píseň o jejím manažerovi Lešku Wronkovi, v níž si dělá legraci z něj i ze šoubyznysu. Taková je nová deska Ewy Farne nazvaná Leporelo, kterou představí přesně za týden a na niž už pár týdnů z rádií upozorňuje stejnojmenný hit. „Většinu textů nebo námětů na písničky jsem si napsala sama,“ říká zpěvačka. Psala je většinou v polštině – u sousedů se už nějaký čas novinka úspěšně prodává.
Očima autora
Nejradši by si povídala jenom o muzice, do témat kolem její postavy, autonehody nebo lásek se jí moc nechce. Nakonec se ale i k nim postaví čelem a její odpovědi dávají smysl – v jedenadvaceti má svůj názor na řadu věcí poměrně srovnaný.
to se cení 
