Při nedělní premiéře pod padajícím lustrem, který je největší atrakcí světově nejproslulejšího muzikálu, seděl dokonce Karel Gott (75) s manželkou Ivanou (38). Mistr měl ale pro strach uděláno. „Vím, jak je František precizní,“ obracel Gott s důvěrou zrak na svého dlouholetého spolupracovníka a producenta české verze »fantoma« Františka Janečka (70).

Producent sice ujišťuje, že je obří světelné těleso jištěno hned z několika stran, ale stejně po zádech diváků premiér v pražské GoJa Music Hall běhal mráz, když se ve výšce sunul až do poloviny hlediště. „Bezpečnost diváků je mi nadevše, “ ujistil Janeček Blesk.

„Lustr má několik brzd a rychlostí, kromě základního lana jsou tam čtyři další. Dbám na to, aby všechny efekty, které se v muzikálu objeví, byly v pořádku,“ dodává.

Sanitka v akci

Právě obří lustr byl to poslední, co na nedělní premiéře viděl muzikant Jan Neckář (65). Pak ztratil vědomí a přijela pro něj sanitka. „V nemocnici mě vyšetřili, naštěstí řekli, že mi nic není a pustili mě zpátky,“ řekl Blesku bratr zpěváka Václava Neckáře (70). Vrátil se až na raut. 

Jako harmonika

Padající lustr je stejně jako celá monumentální scéna dílem architekta Daniela Dvořáka. „Jeho pohyb zajišťuje soustava ocelových lan. Kromě nosných jsou tam i bezpečnostní – pro případ, že by se dal samovolně do pohybu,“ prozradil scénograf Blesku. Lustr je nejen padací, ale hlavně skládací. „Při vytažení nahoru se roztáhne jako harmonika a při dopadu na zem se zhroutí do sebe, takže to vypadá, že se opravdu rozbil,“ dodává Dvořák.

Inspirací napřed knihy a posléze muzikálu Fantom opery byla skutečná událost. Lustr spadl v Opeře Garnier v roce 1896. Vážil úctyhodných 7 tun, zabil jednu ženu a spoustu lidí poranil.

Ten český má tři patra, pět metrů v průměru, váží 250 kilogramů, je vyrobený z mosazi a pozlacených řetězů a má na sobě 100 osvětlovacích těles. Navrhl ho jako celou výpravnou scénu architekt Daniel Dvořák.