„Měla úraz, je v nemocnici,“ dozvěděli jsme se od sousedky. „Je to čtrnáct dní, co jsem ráno zjistila na mobilu, že mi Libuška večer volala. A tak jsem tam letěla, mám klíče,“ popisovala Ivana Miřijovská, která Havelkovou našla na zemi v obýváku. Večer v koupelně spadla, nemohla vstát, a tak se plazila do pokoje pro telefon. „Chudák! Ležela tam celou noc... Byla samá modřina a něco měla s holenní kostí,“ říká sousedka. Okamžitě tedy zavolali hereččinu synovi Ondřejovi.

Přijel okamžitě, zavolal sanitku, která Havelkovou odvezla do pražské Nemocnice Na Bulovce. Tam ji zrentgenovali, zjistili, že naštěstí nic zlomeného nemá. Hýbat se ale nemohla, a tak ji Ondřej odvezl do rehabilitačního zařízení do pražských Ďáblic, kde ji rozpohybují. „Už tam jednou byla, když si zlomila loket,“ poznamenala sousedka.

Ztráta rovnováhy

Herečce ztěžuje život ztráta rovnováhy, kvůli které se pohybuje po bytě pouze s chodítkem. „Dalo to práci, ale nakonec mě poslechla a dala pryč všechny koberce. Zrušit prahy už ale odmítla,“ svěřuje sousedka, která se s ní kamarádí léta.

„Občas ji přinesu koláč, jinak je soběstačná. Dcery nebo syn jí nakupují taková ta jídla do mikrovlnky a ona se obslouží,“ říká sousedka. K Havelkové do bytu také chodí rehabilitační sestry a paní na úklid.

Sama žít nemůže

„Děti má skvělé, dceru i syna. Starají se a jezdí za ní. Když měla v květnu devadesátiny, pochvalovala si, jakou jí vystrojili se svými rodinami oslavu,“ komentuje sousedka.

„Libuška se sice z domu hnout nechce. Je ale rozumná a myslím, že jí teď dojde, že žít sama opravdu nemůže. Myslím, že by jí měl Ondřej najít nějaké slušné zařízení s pečovatelskou službou. V opačném případě by u ní v domě musel někdo být 24 hodin denně,“ uzavřela Miřijovská.

Víte, že?

V roce 1981 získala Libuše Havelková titul Zasloužilá umělkyně, který však po pádu komunistického režimu vrátila.

Porucha rovnováhy

Onemocnění, která ovlivňují řídící a koordinační centra se nazývají centrální vestibulární syndrom. Při jednostranném postižení si pacient stěžuje na rotační závrať spojenou s nevolností nebo zvracením. Současně bývá postižen i sluch.

Při oboustranném postižení si pacient stěžuje na poruchy chůze a na nejistotu při chůzi, tzv. ataxii. Obtíže se zhoršují ve tmě a na nerovném povrchu. Bývá i rozmazané vidění při rychlých pohybech hlavou, tzv. oscilopsie.