Kdy jste se rozhodla, že se budete živit zpěvem?

Jiřina: „Někdy kolem puberty. Začalo to tím, že jsem si složila hudbu k pár písním a rozhodla se, že chci být zpěvačka. Táta si ale moc nepřál, abych se věnovala umělecké kariéře.“
Dalibor: „Jako malá sice zpívala ve školce nebo o Vánocích, ale pořád jsem v skrytu duše doufal, že se zhlédne v jiném povolání.“
Jiřina: „Kromě zpěvu jsem od druhé třídy začala hrát na piano. Později na kytaru. Jinak jsem byla docela stydlivé dítě.“
Dalibor: „To je pravda. Ani mluvit s nikým nechtěla.“
Jiřina: „Vždycky, když jsem vyšla mezi cizí lidi, zarytě jsem mlčela.“
Dalibor: „Musela si každého oťuknout. Už jako malá se mnou chodila na koncerty, na různé odpolední párty a večírky a tam se pomalu otrkávala. Jednou se tak odvázala, že se mi dokonce ztratila v davu.“

Co jste dělal?

Dalibor: „Chvíli jsem ji hledal a nakonec našel v objetí jedné hodné milé slečny, která marně hledala, komu ta vystrašená mlčenlivá holčička patří. Jako holčička byla Jířa roztomilá blondýnka a už v dětství dostávala nabídky, aby někde vystupovala. Já jsem si to nepřál.“

Byl jste na ni přísný?

Jiřina: „Vůbec na mě nebyl přísný.“
Dalibor: „Jiřinka si mohla dovolit i to, co si nedovolila moje žena. Často jsem se vrátil utahaný z koncertů a doma jsem chtěl mít klid. Odpoledne jsem si chodíval lehnout, a jakmile jsem zavřel oči, napochodovala Jířa s kufříkem, který byl plný různých prošlých mastiček a krémů.“ (smích)
Jiřina: „Tehdy mi bylo asi pět let a už jsem byla doktorka, kosmetička, všechno…“
Dalibor: „S kufříkem si mi sedla na břicho a začala mi krémy patlat po obličeji a já jsem u toho samozřejmě spal.“
 Proto máte dodnes tak mladistvou pleť?
Dalibor: „To jo. Po letech se divila, že jsem z toho nedostal žádnou vyrážku.“
Jiřina: „Dělala jsem i kadeřnici.“
Dalibor: „Jednou jsem se probudil a měl jsem ve vlasech šestnáct gumiček. Potom přišla s katalogem účesů, abych si vybral.“
Jiřina: „Po proceduře jsem mu vystavila i účet.“

Kolik to stálo?

Jiřina: „Bylo to drahé.“
Dalibor: „Dodneška na koncertech vyřizuje faktury nebo přebírá peníze, když je to v hotovosti. Má na to ekonomickou školu, což je vlastně i moje zásluha. Řekl jsem ji, že pokud odmaturuje s vyznamenáním, tak jí pomůžu rozjet kariéru. Ona to splnila.“
Jiřina: „Sice těžce, ale splnila.“

A teď se vám ekonomické vzdělání hodí…

Jiřina: „No jo, manažerka. Když jedeme na koncert, tak mi všichni říkají z legrace vedoucí zájezdu.“
Dalibor: „Všichni si myslí, že jí velice pomáhám, ale ona mi kolikrát zavolá a ptá se mě, jestli nechci udělat nějaký článek, rádio či televizi, takže mi pracovní záležitosti organizuje spíše ona než já jí. Jířa je pro mě takovým hnacím motorem a možná že nebýt jí, tak bych už nezpíval.“

Takhle to může pokračovat třeba jen do doby, než se vdá. Už jste domů přivedla kluka?

Jiřina: „Nepovažuji za nejdůležitější ho hned vodit domů.“
Dalibor: „Narodila se ve znamení Vah. To k ní pasuje se vším všudy.“

Co to znamená?

Jiřina: „Že vždycky dlouho vše v životě zvažuji a také to,   zda to je ten správný muž. Už mi ale přibývají roky, takže bych se měla naučit rozhodovat rychleji.“

A je to pro vás těžší někoho vybírat, když jste dcera slavného otce?

Jiřina: „Možná trochu ano, ale tím, že jsem dcera slavného otce už dvacet pět let, tak docela dokážu poznat, jestli se někdo se mnou baví jenom proto, že jsem Jandová, nebo proto, že si se mnou rozumí. Mám skvělé přátele, kteří mi zůstávají (povětšinou nejsou z umělecké branže), a to platí i u mužských „kamarádů“. Ale ani se mnou to není rozhodně jednoduché. Navíc, čím jsem starší, tím mám větší požadavky na to, jaký by měl můj partner být.“

A jaký by měl být?

Jiřna: „Rozhodně bych si přála muže, který dokáže být tolerantní a přející a hlavně musí být vtipný. To je u mě základ života–prostě žádný drsňák.“ (smích)

V čem si navzájem radíte?

Dalibor: „Jířa mi radí s oblékáním. Někdy si prohlížím nějaké triko, o kterém si myslím, že je hezké a Jířa mi řekne, že to si kupovat nemám, protože mi nebude slušet, a vybere mi nějaké jiné.“
Jiřina: „Já se s tátou radím hlavně o muzice a konzultuji s ním komunikaci s publikem. Teď už se docela těším na pódium, ale i když už nějaké zkušenosti mám, pořád se může stát něco, co mě vykolejí, a v tu chvíli je třeba zachovat chladnou hlavu “

Co vás vykolejilo naposled?

Jiřina: „Naposled přišel nějaký opilec až na jeviště, bral mi drze mikrofon a začal mě tam bezostyšně objímat.“
Dalibor: „Pořadatelé si mysleli, že je to nějaký známý, a nechali ho.“

Jak jste to vyřešila?

Dalibor: „Byla hrozně nabroušená. Čekal jsem, že mu dá facku.“
Jiřina: „Ale nakonec si po chvilce někdo všiml, že mi to není příjemné, a odtáhli ho.“

V dnešní době člověk musí být vděčný za každého fanouška, že?

Jiřina: „Všechno má své meze. Já se snažím si lidí považovat, vycházet jim vstříc a komunikovat s nimi.“
Dalibor: „Fanoušků si musí člověk vážit. Na autogramiádě se snažím podepsat každému, kdo má zájem, nebo se s ním vyfotím, i když je to někdy únavné. Populární muzika se dělá pro lidi a odměna za to je, že se líbí.“
Jiřina: „Někteří fanoušci svým způsobem bojují za vás u ostatních.“
Dalibor: „Češi jsou dost závistiví, a pokud se vám daří, tak se o vás mluví negativně, i když vás vůbec neznají. Já říkám, že jestli někdo někoho nezná osobně, nemá dělat soudy.“

Přichází mladé publikum na vaše koncerty?

Dalibor: „Padesát na padesát. Myslím, že už i mladí lidé poznali, že jsem napsal pár dobrých písniček.“

Které svoje písničky máte nejraději?

Dalibor: „Kde jsi, Ostrovy, Kouzelný kraj, Žít jako kaskadér a spoustu dalších, které ale na koncertech moc nehrajeme.“

Chodila jste na diskotéky?

Jiřina: „Chodila jsem spíše na koncerty. Nedávno jsem byla na Erosi Ramazzottim, kterého mám moc ráda. S tátou a s klukama z kapely jsme byli na Rogerovi Watersovi z Pink Floyd, což je pro mne vždy ten největší hudební zážitek. Letos jsem také byla poprvé na klasice, a to na koncertu Jonase Kaufmana, což byl úplně jiný zážitek. Ale jinak s tátou chodíme na hokej.“

Poznávají vás na hokeji fanoušci?

Dalibor: „Poznávají a hned nám nabízejí slivovici, kterou mají s sebou po kapsách.“ (smích)  

Slivovice se hodí spíše do domácího prostředí. Zpíváte si doma?

Dalibor: „Ne, ale když mě chytne rapl, zpívám operu.“
Jiřina: „Dělá to dobře.“
Dalibor: „Že bych něco zmodernizoval?“

Proč ne. Operní árie Dalibora Jandy. To by nikdo nečekal. Nedávno jste nazpívali duet Pátý perný den. Jaké je to dělat duet společně?

Dalibor: „Těžko se hledá správné téma, o kterém bychom měli zpívat. Jelikož je Jířa moje dcera, vyhýbali jsme se milostné písni, aby to nebylo zavádějící.“
Jiřina: „Proto zpíváme o životě. Pátý perný den je pátek, tedy čas, kdy už se většina lidí těší na volný víkend.“

Jak často vystupujete na pódiu společně?

Jiřina: „Vystupuji s tátou víceméně na všech velkých koncertech s kapelou.“
Dalibor: „Ve smlouvě mám uvedené, že pokud mám koncert já, tak se mnou musí vystoupit i Jiřinka a moji stálí muzikanti. Ti si ve svém volnu mohou jinak hrát kdekoliv. Jířa má sice také vlastní koncerty, ale zatím jich není tolik. Už se těším na dobu, až budu zpívat já u ní jako host.“

Bylo vám někdy za toho druhého trapně?

Jiřina: „Možná, v době když jsem začala s tátou zpívat, tak se on mohl cítit trochu trapně za mě nebo spíše za mě cítil trému.“
Dalibor: „Před třemi lety se mnou začala jezdit a postavit se bez zkušeností před vyprodanou Lucernu není jenom tak. Když jsem se jí tam dotkl, cítil jsem, jak se nervozitou chvěje.“

A dneska?

Dalibor: „Dneska mám takový pocit, že je ostřílená až moc. Už si s diváky mezi písničkami povídá a jde jí to dobře. Dostala dokonce nabídku na moderování a jeden kamarád ji lákal do seriálu Ulice.“
Jiřina: „Nechci fušovat do jiného řemesla.“

Máte herecké ambice?

Jiřina: „Nemám.“
Dalibor: „Ale má…“
Jiřina: „Ne, ne vážně nemám herecké ambice.“

Je vidět, že se shodnete…Tak jak to je?
Jiřina: „Já bych herečka být nechtěla. Myslím si, že muzika je daleko svobodnější. V herectví musíte hrát konkrétní roli, a to není nic pro mě. Jsem ráda sama za sebe a vždy jsem si přála být zpěvačka, a ne být slavná za každou cenu a dělat cokoliv – to je velký rozdíl.“
Dalibor: „Na muzice je dobré, že si člověk může zpívat, co chce.“

Skládáte písničky?

Jiřina: „Zatím si skládám pouze hudbu, ale texty si nepíšu. Zkoušela jsem to, nicméně moje pokusy nepovažuji za nic světoborného. Trochu se za ně vždycky stydím..“

Kam se chystáte na dovolenou?

Jiřina: „Pojedu do Bratislavy a pak do Řecka s přáteli, už se moc těším.“
Dalibor: „Já jsem nasadil šedesát keříků jahod, o které se budu starat a užívat si letní pohodu na zahradě. Ale třeba mě něco trkne a někam vyrazím. Rád bych se podíval do Vatikánu.“