Jak se projeví neprůchodné cévy?

„Začal jsem mít neskutečné bolesti nohou. Šel jsem třeba 200 metrů do hospody a tak mě rozbolely, že jsem tam málem nedošel, začaly mi odmítat poslušnost. Ukrutný. Cévy byly už téměř neprůchodné.“

Takže jste šel, jak se říká, pod kudlu?

„Přesně, ale než jsem šel na Homolku, musel jsem se zbavit zánětu v zubech. Odvrtali mi a vyčistili tři zuby. Bylo mi blbě, bolely mě nohy a ještě ke všemu jsem měl rozvrtanou hubu... Člověk si v takových chvílích uvědomí, že je smrtelný. Podíval jsem se zubaté do očí.“

Potom vás operovali?

„Rozřezali mě a voperovali mi v tříslech do každé nohy jeden tepenný bypass, což je plastová trubička překlenující ucpanou cévu.“

Ta se nedá vyčistit a zprůchodnit?

„Podle lékařů – a já jim věřím, to bylo nejlepší řešení. Naštěstí to šlo robotickou operací, takže jsem strávil v nemocnici jen 10 dní, z toho dva dny na jipce.“

Ty trubičky ve vás zůstanou?

„Jo, připadám si trochu jako robocop. Po operaci mi pak vyndavali 30 stehů a svorek.“

Jak probíhá taková robotická operace?

„Udělají člověku do břicha čtyři díry, nafouknou jimi břicho, nacpou tam kamery a instrumenty a všechno na dálku řídí joysticky. Když pak přišel primář na vizitu a viděl ty moje čtyři díry, řekl: Vypadáš, jako by tě někdo propálil z brokovnice… Dost mě tím potěšil, vtipálek. Ale jinak musím říct, že na mě byli všichni hodní, doktoři i sestřičky.“

Chodili se na vás dívat ostatní pacienti?

„Naštěstí jsem si nepřipadal jako cvičená opice, na kterou se chodí lidi dívat, měl jsem svůj pokoj. Horší ale bylo, jak jsem se styděl před sestřičkami…“

Proč, nebyl jste soběstačný?

„Bažanta jsem nepotřeboval, ale než jsem šel na sál, musel jsem se vyholit od krku po kolena. Sestra mi přinesla takový strojek s žiletkou snad z první republiky a okamžitě jsem se fiknul. Tak jsem poprosil sestřičku. No a představte si, jak stojíte nahý ve sprše a mladá holka vám holí… no víte co…“

Ona se nestyděla?

„Ani ne, zvládla to dobře, a když skončila, řekla: Hotovo. A požádala mě o autogram. Já se tak styděl!“

Zakázali vám doktoři kouření i alkohol?

„Samozřejmě mě nejprve varovali, že nesmím vůbec kouřit. Pak mi ale řekl přednosta: Hele, když hulíš 60 denně, tak kdybys teď přestal, nic to nevyřeší a možná tě to zabije. Ale počítej také s tím, že kdybys takhle hulil dál, tak se ti to během tří let vrátí a robotická operace se už nedá opakovat. Kuř maximálně dvacítku denně, a vydrží ti to 20 let. Tak se snažím dávat maximálně krabičku na den a ještě to postupně snižovat.“

Jakou metodu omezování jste zvolil?

„Velice prostou a přitom účinnou. Doma se neustále válím v pelechu, což je moje nejoblíbenější činnost, čumím na televizi a přepínám programy. Tak jsem přestal v ložnici kouřit a strašně to pomohlo. Než bych zvedl zadek a šel do obýváku nebo na záchod, tak si radši nezapálím.“

Nařídili vám doktoři zdravou výživu?

„To by mě zabilo! Ale já vlastně docela zdravě jím, i zeleninu, nesnáším sice vařenou, která nechrochtá, ale mám rád syrovou. Do sebe bych ale třeba nedostal špenát nebo dušený kedlubny. Proč do sebe cpát nějakej jetel?! Já si vždycky vzpomenu, jak jsme měli u babky slepice a ty sr*ly zeleně. Ani to železo špenát nemá. To byl tenkrát podvod, když to počítali, spletli se o desetinnou čárku.“

Přišli vám doktoři i na jiné neduhy?

„Naštěstí ne, srdce mám v pořádku, udělali mi všechna možná vyšetření, sona, RTG, rozbory krve. A řekli mi: Pane Brichto, na to, jakou máte životosprávu, jste úplně v pořádku! Ale jak už jsem řekl, omezil jsem kouření, nechci, aby mě za tři roky kuchali znovu.“

Jak jste teď zhubnul, někoho mi připomínáte, že by Ozzyho?

„Dejte pokoj! Ale možná trochu jo. Nedávno si ze mě kamarádi utahovali, že jsem teď strašně podobný Peťovi Novákovi.“

Jo, to je podoba, ten měl taky tak padesát kilo i s postelí…

„Já jsem za 10 dní zhubnul 13 kilo, vážím 67, normálně jsem vždycky míval kolem 80 kilo. Teď na mně všechno visí. Ale to doženu, jen musím zároveň trochu sportovat, abych nenabral jen sádlo. Takže například dělám speciální strečink. Lehnu si a nejméně pětkrát, šestkrát dám k sobě a od sebe palce na nohou. A to je pro začátek docela slušný, ne?“

Jdete si třeba zaběhat?

„Jéžiš, kdepak, nesnáším běhání, procházky, cyklistiku nebo plavání, to je strašná nuda, mě baví fotbal nebo tenis.“

Už jste začal?

„Trochu jsem už pinkal s dcerou a jejím přítelem. Bylo ale horko, byl jsem slabej jako moucha. Zatočila se mi šiška a bylo mi šíleně zle, půl hodiny jsem pak seděl bílej jako stěna a vzpamatovával se z toho. Měl jsem úplně stejné pocity jako před rokem a půl, když jsem zkolaboval na křtu Pilarky. Tehdy mi najednou klesnul tlak na 70/40, točihlav, bylo mi strašně blbě. Měl jsem to z vyčerpání.“

Máte doma někoho, kdo by vás zase vykrmil?

„Pokud narážíte na přítelkyni či manželku, tak nikoliv, jsem úplně volný muž. Počkám, až narazím na spřízněnou duši. Já dneska potřebuju spíš ošetřovatelku než přítelkyni. Užil jsem si dost. Mám teď raději kamarádky, se kterými mohu jít na pivo, a když potřebuju, tak se o mě postarají, uvaří mi. Teď na mě třeba doma čeká svíčková.“

Ta operace byla na dost choulostivém místě, neomezuje vaše mužské schopnosti?

(směje se) „V tomhle ohledu tam žádný problém není, průtok krve je v normálu, nic není neprůchodný.“

Takže celibát asi nedržíte?

„To ne, mám přece ty kamarádky. Ale nic se nemá přehánět, největší průšvih je, když se u mě za týden vystřídají třeba čtyři.“

Páni! Vy jste ale v podstatě nikdy nebyl sám a měl dlouhé vztahy...

„To je pravda. Čtyřiadvacet let jsem žil s Vlaďkou v manželství, potom s přítelkyní deset let, teď naposledy se zrzečkou přes tři roky.“

Je pravda, že váš poslední vztah ztroskotal na tom, že ona byla o dvacet let mladší a chtěla děti, zatímco vy už ne?

„Byla skoro o třicet. Ale to byla už spíš ponorková nemoc. Každopádně jsem měl dát na rady kamarádů, kteří mi radili: Když je to zrzavý, rychle od toho pryč! Já tomu nevěřil, a pak jsem jim dal za pravdu.“

Jak se vám daří pracovně? Bum Bar už jste prodal, musel zaplatit nějaké dluhy…

„Nestěžuju si, jsem skromnej, na pivo ještě mám a práci taky. Každý víkend vystupuju, buď s Aleš Brichta Project, což je tvrdá muzika, nebo Aleš Brichta Trio, což je komorní sestava. A s tou jsem nyní vydal desku Papírovej drak.“

Už jsem ji slyšel, melodické písničky, něco jako kdysi z Růže pro Algernon. Nebudou vám ale vaši fandové mít za zlé, že je to měkký?!

„Proč by mi to zazlívali? Dočkají se na podzim zase tvrdé muziky s AB Projektem. Já přece nemám povinnost dělat jen tvrďárny. To je, jako by někdo řekl, že Řepka nesmí hrát fotbal, ale jen lámat nohy a dostávat červený karty, to je kravina. Každému se nezavděčím, ale reakce na tohle album jsou dobrý, potěšily mě.“

Na CD se dnes už asi nezbohatne, co?

„To vůbec, deska je vlastně reklamní letáček, aby lidi přišli na koncert, nic víc. Člověk nevydělá ani ň, jen kolem toho lítám, šaškuju, starám se. A usmívám se, když lidí říkají, že si to stáhli a že se jim to líbí...“

Vy nestahujete?

„Stahuju, ale jen filmy. V tomhle ohledu jsem prase. Nevím totiž, kdy bych chodil do kina, a navíc mě to v kině strašně nebaví.“

Proč?

„Nezapálím si tam, nemůžu se dívat na film, kdy já chci, a za třetí nesnáším, když vedle mě sedí lidi a chroupají přiblblej popcorn.“