BLESK: Ten váš nezaměnitelný hlas, ten má pořád ale grády!

Jaroslava Hanušová: No jo, má. Ten mi ještě neuřízli, nevyoperovali...

A jak se vůbec máte?

Ale dobře. Horší by bylo, kdybych přišla o zrak. Tak to si nedovedu představit, co bych dělala. To by mi ty nohy potom byly k ničemu. Co s nima, když nevidí, kam šlápnou!

Jak se vám to vlastně přihodilo? Nebyly žádné varovné signály?

Nebyly. Já ani nevěděla, že mám cukrovku. Cítila jsem se dobře, takže jsem neměla potřebu vymetat čekárny, to nebyl můj koníček. A tak se stalo, že jsem u doktora nebyla deset let.

A to byla chyba.

Byla. Teď už to vím taky.

Takže problém s pravou nohou vznikl ze dne na den?

Dá se říct, že ano. Přestala jsem ji najednou cítit. Takové varování před tím bylo, že se mi na ní objevilo zranění, jako kdyby vás něco štíplo. Potom to prasklo, mokvalo a najednou jsem necítila nohu.

A jela jste do nemocnice?

Ano, a potom už si nic nepamatuji. Vzápětí jsem dostala zápal plic a měla vysoké horečky.

Takže jste ani nevěděla, že vám budou nohu amputovat?

To jsem matně věděla, musela jsem podepsat souhlas. Ale moc si to opravdu nepamatuji.

A kdybyste nepodepsala?

Tak už tu asi nejsem.

S jakými pocity jste se probudila po narkóze?

Tak jsem nohu vůbec nezkoumala. Byla jsem jen ráda, že mě vůbec nic nebolí. Dávali mi opravdu účinné utišující prostředky.

Po pár týdnech došlo k amputaci druhé nohy.

Ano. A já to nějak čekala. Měla jsem takové tušení. Cítila jsem, že noha, co mi zůstala, také není v pořádku.

Jak jste se s tím vším dokázala poprat, vyrovnat se?

Abych vám pravdu řekla, operace nohou na mě nějak nezapůsobila. Vzala jsem to jako osud.

Kdy vám došlo, že už nikdy nebudete chodit?

Až doma jsem si uvědomila, co se vlastně stalo, a začala jsem přemýšlet, co bude dál. No, co bude? Musí to jít! Dělám, co můžu.

A jak se cítíte teď?

Tak, až na to, že nemám nohy, jsem zdravá a žiju. A na ty dva ly se snažím nemyslet. Vlastně jsem je nikdy ani neviděla. Po tom opravdu netoužím. Proto mi je dcera Klárka pořád obvazuje, i když se to už nemusí. Já je ale opravdu vidět nechci.

Musíte posilovat ruce.

To je to nejdůležitější. Už teď cvičím s činkami.

A měla byste také jíst, dost jste zhubla!

Když já opravdu na nic nemám chuť. Chuť jsem prostě ztratila.

Ani na cigáro nebo rum?

Ani na tu cigaretu moc ne. Já jsem ale nebyla zase tak velký kuřák. A rum? Proč? Ano, servírovala jsem ho v pořadu VIP Prostřeno!, protože jsem vařila menu pro chudé. Nikdy jsem ho ale nepila. Neabstinovala jsem, to přiznávám, ale rum nikdy.

Těšíte se na léto?

Těším a moc. A když mi bude dobře fungovat druhá půlka mého těla, doufám, že ho strávím u Jirky Lábuse na chalupě ve Volyni.

Tam jste jezdila často?

Ano. S dětmi a potom i bez nich. Miluju tam volyňskou pouť, a tak se těším, že na ni i tohle léto půjdu A co na tom, že na vozíku, když už si ho budu umět řídit sama…