Bělovlasý Menzel v bílé košili a černém saku přišel na pohřeb sám a už při příchodu vypadal velmi zarmouceně. Rukama si nenápadně otíral vlhké oči. Obřad, který začal v jednu hodinu po poledni, byl pro něj však příliš emotivní a silný, že nevydržel a ještě před jeho koncem musel ze síně odejít.

Dojemné proslovy střídaly Chytilové oblíbené písně včetně například slavného songu od Edith Piaf – Ničeno nelituji. Mrazivá byla scénka Milana Šteindlera, Davida Vávry a Tomáše Hanáka, jejichž proslov nad rakví slavné herečky do uplakaného ticha prořízl výkřik neopakovatelného hlasu režisérky. „Nečti to. Řekni, co si myslíš,“ ozvalo se a všichni v síni strnuli. Opovážil se snad někdo narušit nevychovaností tuto pietu? Pak přítomní pochopili. Byl to skeč, byl to hlas Věry Chytilové. Jako by sama dohlížela na to, jak jí její příbuzní zrežírovali pohřeb…

Zda právě tento moment byl tím okamžikem, který Jiřího Menzela doslova vyhnal ze síně, se asi nedovíme. Ze síně utekl rovnou do auta. Chtěl být se svým smutkem sám…

Pohřeb režisérky Věry Chytilové (†85): Tajemný křik nad rakví!