Maminka malého Quentina od začátku tvrdila, že je její prvorozený potomek malý génius. Která matka si ale tohle o svém dítěti nemyslí, říkali jsme si a brali to s rezervou.

Když jsme se s Ornellou Štikovou domluvili, že Quentina vyfotíme těsně před jeho prvními narozeninami, měli jsme na mysli klasická zátiší – miminko na kožešině, miminko mezi plyšáky, miminko hrající si se stavebnicí… Quentin se však na focení choval tak, jako by jeho otcem nebyl Josef Kokta, ale Chuck Norris! Dokonale nám vytřel zrak: Všechny naše návrhy striktně zamítl a rozhodl se nám představit všechny své záliby a koníčky. Zírali jsme a vy budete taky!

Do bubnů řežu jako Ringo

Hudební sluch má malý Kokta absolutní. Ornellu to poprvé napadlo, když z dětského řevu po několika měsících přešel v krásný čistý zpěv. Pak už chtěl rychle začít s nějakým hudebním nástrojem, a když si na DVD pustil záznam koncertu kapely The Beatles, na kterém mu učaroval bubeník Ringo Starr. Bylo rozhodnuto. Do bubnů se Quentin pustil hlava nehlava a zvěsti o jeho talentu se brzy rozšířily v celé hudební branži. Dnes má za sebou jednání o angažmá s několika kapelami, tatínek mu prý doporučuje, aby si vybral Olympic.

Nechtěj mě naštvat!

Quentin je zvyklý na polední šlofíček, neodpustil si ho ani s námi. Probuzení ovšem bylo jako z akčního filmu. Okamžitě z postýlky vyskočil na nohy, oblékl si koženou bundu a na ruce navlékl boxerské rukavice. Na boxovací pytel se vrhnul, jako by to byla zlá teta Gabriela. Sázel jí jeden přesný pravý hák za druhým. Za chvilku bylo jasno: Talent, účes i výraz slavného boxera Mika Tysona už má. Tetování na obličej mu Ornella schovává k druhým narozeninám.

Karel Janeček? Pche…

Při pauze mezi focením si vzal Quentin fixu a na tabuli vypočítal nějakou matematickou rovnici. Chtěli jsme posoudit, zda je to správně, ale v redakci se nenašel nikdo, kdo by úlohu uměl přepočítat. Quentin nám pak prozradil, že do roka překoná matematický algoritmus, který Karlu Janečkovi vydělává jeho miliardy. Poté nám citoval ze světových klasiků, včetně J. R. R. Tolkiena a jeho Pána prstenů, kterého minulý týden dočetl.

Ukrajina, má láska

Dětem zbraně do rukou nepatří, ale Quentin už vlastně žádné dítě není, takže je všechno v pořádku. Sám říká, že chce být připraven na všechno. A kdyby mu to máma s tátou nezakázali (a to on respektuje), rozjel by se okamžitě na východ. Při svých cestách po bývalých zemích Sovětského svazu si zamiloval Ukrajinu a velmi nelibě nese, co se v ní dnes odehrává. Ze srdce by chtěl ukrajinskému lidu pomoci.

Fotím líp, než Saudek

Řada umělců je doceněna až po své smrti, Quentin Kokta dávno před svými prvními narozeninami. Quentin si bere svůj fotoaparát všude s sebou, a úchvatné jsou jeho snímky krajiny, architektury nebo aktů, na které přemluvil svoje rodiče i prarodiče. Právě z těchto fotek by chtěl v co nejbližší době uspořádat velkou putovní výstavu.

Chodce (zatím) pouštím

Jezdí rychle, ale Ornella tvrdí, že bezpečně. Je to trochu její zásluha, protože mu v sedmi měsících, kdy začal po rodinném BMW pošilhávat, zaplatila školu smyku. Dnes je Quentin jejím instruktorem. Vzhledem ke svým dovednostem, které v nejbližší době vrchovatě zaplní jeho bankovní účty, nemá Quentin problém vybrat si jakýkoliv vůz. Mercedes? Porsche? Maserati? Ferrari? „Žádné není dost dobré,“ kontruje Quentin. Doma už má návrh na vlastní vůz, pracovně mu říká Q Koncept.

Jak se fotí malý Chuck Norris

Nafotit Quentina Koktu jako zázračného syna Chucka Norrise, tedy všestranné dítě, které nic nezaskočí, vypadalo jako skvělý a vtipný nápad. V praxi to ale bylo o něco náročnější, než jak to znělo při plánování v redakci. Zkuste ročnímu dítěti vysvětlit, že musí držet v ruce paličky, že musí sedět rovně, že musí koukat do objektivu nebo že musí… prostě cokoliv.

Je to takřka nemožné. Na druhou stranu, i když Quentin není génius, ale normální roční chlapeček, je naštěstí mimořádně hodný a klidný. Takže ani příliš neprotestoval, když jsme ho několik hodin převlékali, nutili pózovat a usmívat se do foťáku. Občas si sice decentně uslintnul na tričko, ale jinak vše ustál se ctí. Jen jeho odpolední spánek byl ten den dvakrát tak dlouhý než obvykle.