Do motolského krematoria dorazila asi padesátka smutečních hostů, která přišla vzdát hold Blance Hrubešové. „Jen láska zůstane, ta smrti nezná,“ stálo v parte, které oznamovalo smutnou zprávu.

Eduard Hrubeš dorazil v doprovodu svého zetě Ivana Jiříka se ženou krátce před 14. hodinou. Na populárním moderátorovi, kterému manželka dělala i manažerku, byl vidět zármutek, který ho naplno pohltil. Mezi smutečními hosty se objevil i zpěvák Karel Štědrý, Pavlína Filipovská a Blančini kolegové a kolegyně.

Kostýmní výtvarnice Marie Franková byla jednou z hostů, kteří se postavili k řečnickému pultíku a přednesli smuteční projev, který uvedla velice netradičně. „Byla to krásná blondýna s dlouhýma nohama, ale nikoliv hloupá, jak se o blondýnách říká.“ Zároveň ale na svoji kolegyni vzpomínala jako na všestranně nadanou umělkyni. „Známe se padesát let, byla všestranně nadaná, uměla zpívat i malovat, ale nakonec se své nadání rozhodla věnovat rodině. Dcera Blanka a Eda pro ni bylo všechno.“  

Nezapomněla připomenout zdravotní problémy, se kterými se Hrubešová poslední rok potýkala. Mrtvice ji totiž připravila o zrak a nemohla se dobře hýbat. „ Byla statečná a nestěžovala si. A ten poslední rok nepřiznala, že je slepá,“ dodala Franková. Mohla za to i výchova v dětství. Blanka totiž vyrůstala v pohraničí, kde lidé nepřiznávají vlastní slabost a svoje problémy drží v tajnosti.

Zavzpomínal na ni i zpěvák Karel Štědrý. "Chtěli jsme ji dát poslední sbohem od dětstkých pořadů až po ty zábavné." Promluvila i Pavlína Filipovská. "Známe se přes třicet let, obdivovala jsem na ní životní elán, lásku k vnoučatům. A nejen to. I její zahradu."

Poslední slovo si vzal manžel Eduard Hrubeš. "Já bych přál všem mužům, aby měli takový štěstí jako já." Zavzpomínal i na jejich první setkání. "Bylo to na FAMU. V pátek odpoledne vždy promítali filmy a my jsme si vedle sebe náhodou sedli. Promítali film A co dále, Baltazare a ona začala plakat již na začátku. Chytila mě za ruku a já už jí nepustil. Od té chvíle jsme se od sebe nehnuli." 

Na poslední cestu Blanku vyprovodily tóny písní jako Sbohem lásko od Waldemara Matušky, Motýl od Jiřího Šlitra nebo třeba I could have dance all night...