Ona sama oslavila 2. února neuvěřitelných 85 let. Brýle nosí, nějaké ty vrásky a šediny také má, ale mnohem důležitější je, že její filmy nestárnou vůbec. Důkazem toho je Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Panelstory či Šašek a královna. Přitom dlouho vůbec neuvažovala o tom, že by se filmu někdy mohla věnovat.

Modlení

Narodila se 2. 2. 1929 v Ostravě. Dětství prožila na severu Moravy ve Studénce mezi vlaky, protože bydlela v hostinci hned vedle kolejí. Její otec byl šéfem nádražní restaurace, původem pyšný a počestný legionář, a když mu kuchař vydal špatnou objednávku a on ji měl donést hostovi, tak s ní praštil o zem.

Prudkou povahu Chytilová zdědila po něm a vždycky dávala razantně najevo, když viděla, že něco není správně. Tehdy hodně kamarádila s cikánskými dětmi, se kterými si hrála, chodívala se s nimi koupat do řeky Odry, kde jí silný proud kolikrát odnesl šaty.

„Tenkrát nebyly žádné bariéry,“ vzpomíná Chytilová. Za války byla evakuovaná k babičce do Olomouce, kde ji vychovávaly sestry v klášterní škole. V té době brala náboženství hodně vážně a po návratu domů obracela na víru svou rodinu. Když zjistila, že se nemodlí, nutila je k tomu. Ve dvanácti letech ji to naštěstí pustilo.

Manekýna

Pří rozhodování, kam na vysokou školu, si vybrala architekturu v Brně. Odtud po dvou letech odešla a pracovala jako manekýna.

Fotila reklamy na knoflíky nebo na punčochy a na jedné přehlídce v Praze si jí všiml Jiří Brdečka, který v té době hledal pro film Císařův pekař dvorní dámy. Tam se seznámila se svým prvním mužem, Karlem Ludwigem, kterého si v roce 1950 vzala. Manželství bylo  plné flámů. Po třech letech se rozpadlo, protože Ludwig byl alkoholik.  

Klapka

Následně nastoupila na Barrandov jako klapka. Neposlušná klapka. Občas totiž sama zařvala: „Stop!“ To se velkým režisérům, jako byl Kadár a Klos, samozřejmě nelíbilo. „Chodila jsem jim radit. Je uráželo a ponižovalo, že klapka řekla něco, co by mohla být pravda, a nechtěli to slyšet,“ říká Chytilová. Chtěla mít větší slovo, a tak v roce 1957 začala sama studovat režii na FAMU. Vzali ji a nastoupila do ročníku, který vedl Otakar Vávra.

V roce 1964 si vzala kameramana Jaroslava Kučeru. Oba chtěli mít děti, což je spojilo.

Hysterie

Přesto se nevzdávala své úspěšně rozběhnuté kariéry. Točila do posledních okamžiků před porodem a po šestinedělí se hned vracela na plac. „Nemyslím si, že by děti mou prací trpěly, vždycky byly po ruce chůvy, babičky či kamarádi,“ obhajuje svoje pracovní nasazení Chytilová. Za komunistů měla často problémy prosadit své scénáře, a když už je prosadila a natočila film, tak jí ho zakázali.

Proto bojovala za to, aby ho povolili, a vždycky se jí to povedlo. „Chlapi nesnášejí hysterii, a tak jsem ječela či kopala do dveří,“ vysvětluje režisérka. Díky tomu ji ani nevyhodili z Barrandova.

Pedagožka

Po listopadu 1989 se angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu. Působila v zastupitelstvu hlavního města Prahy (1994–1998) a neúspěšně kandidovala do Senátu. Svůj poslední film Hezké chvilky bez záruky natočila v roce 2006. Jako profesorka učila na katedře režie na FAMU až do loňského roku, potom ale ze zdravotních důvodů odstoupila. Komplikace brání i její touze natočit ještě jeden film.