Uplynul rok od smrti Jiřiny Jiráskové. Vzpomínáte na ni?

„Samozřejmě. Myslím na ni jako na přítelkyni a nikdy na ni nezapomenu. Často na ni myslím.“

Sledovala jste na Nový rok film Vrásky z lásky?

„Ano, viděla jsem ho. Tam už byla Jiřinka nemocná. Poplakala jsem si u televize. Hlavně když přišla ta scéna, jak ji na hřbitově pochovávají. Všechno se mi vrátilo.“

Loni vyšla kniha o posledních dnech paní Jiráskové od Zdeny Šírové. Co jste na to říkala?

„Přišlo mi to postavené na hlavu. Lidi jdou po senzacích a je to smutné. Na tohle jsem nebyla připravená. Jiřina by to zvládala líp, ta v tom žila. Celý život o sobě četla články. Od paní Šírové byla nehoráznost něco takového napsat, a to jí nikdy neodpustím.“

Paní Jirásková prý byla podle knihy na konci života hodně zlá a těžce snášela příchod smrti. Nezanechalo to ve vás pocit trpkosti?

„Vy byste to snad nesl lehce? (rozzlobeně) Vůbec žádný pocit trpkosti jsem necítila. Když odešla, neměla jsem jí co odpouštět. My jsme si byly velice blízké. Po těch letech jsme měly i stejné myšlenkové pochody.“

Takže to Zdeně Šírové zazlíváte?

„Vůbec jsem ji nepochopila. Kdykoliv vznikl mezi mnou a Jiřinou jakýkoliv problém, tak jsme si ho vyříkaly a šlo se dál. A její konec – to byl konec velice statečné ženské, která se tak rozhodla.“

Jak to myslíte, která se tak rozhodla? Chcete tím říct, že odešla dobrovolně z tohoto světa?

„Ne, Jiřina odešla z tohoto světa přirozeně a nebyla to sebevražda.“

Jak jste se s paní Jiráskovou vlastně poznaly?

„Mé dceři byly dva roky. Pan Podskalský tehdy potřeboval servis pro svou malou sestřenici Jindřišku a oslovil mě. Začala jsem se o ni starat a nějak se stalo, že jsem tam zůstala jako inventář. Tak to říkal s oblibou pan Podskalský. Trvalo to 32 let. Za hluboké totality jsem u nich byla zaměstnaná. Měla jsem dokonce pana Podskalského jako zaměstnavatele v občanském průkazu.“

Jak reagovalo okolí, když se ukázalo, že jste univerzální dědičkou po paní Jiráskové?

„To se neukázalo, já jsem to věděla už dávno! Tady v Malenicích mi to nikdo nezávidí, protože všichni vědí, jak jsem se o ni starala. Ať si to někdo zkusí.“

Jaké máte vztahy se synem Zdeňka Podskalského?

„My jsme byli vždy spíše kamarádi. Oni s Jiřinou ale ne. On ji rád neměl, asi si k sobě nenašli cestu. Pronesl, že on se před ní nesklonil, zatímco já ano, ale tak to nebylo. Prošla jsem si s ní dobu, kdy nemohla hrát, i dobu velké euforie a na závěr její ředitelování ve vinohradském divadle.“

Máte napůl dům, jak to budete řešit?

„Zdeněk má půlku vily od svého tatínka a druhou půlku od něj měla Jiřina. Nepoznala jsem férovějšího člověka, než byl Zdeněk Podskalský, zachoval se skvěle. I když s Jiřinou nebyli manželé, odkázal jí půlku. A ona do toho domu celý život vrážela peníze. Přece pak nemohla odejít s tím, že jí tam nic nepatří. Je to všechno jinak, než dnes prezentuje mladý pan Podskalský. To ani nemůžu vykládat.“

A jak to tedy je?

„Jiřina nikdy Zdeňka od nikoho neodvedla, ani od jeho ženy Tamary Ševčenko. Našla si ho dlouho poté, co byl už od manželky pryč. A protože byl Zdeněk pohodlný, nerozvedl se.“

Paní Jiráskové to nevadilo?

„Jiřina o to nestála, aby se kvůli ní rozváděl. Byla dost slavná na to, aby věděla, že k sobě patří. Podle mě to byla pravá osudová láska. Ti dva lidi si měli neustále spolu co říct a to, co vykládá mladý o tom, že se hádali, je prostě lež. Kde byl on, když jeho tatínek umíral? To nikdo neví. A na tohle téma už mlčím, protože nechci říct něco, co by mě mrzelo.“

Takže jejich vztah byl harmonický?

„Sama Jiřina už kdysi řekla veřejně, že byl Zdeněk hodně na ženský. A bylo by i divné, kdyby takovýhle krásný chlap nebyl. Ona to prostě tiše tolerovala a věděla, že je ta jediná, ke které se vždy vrátí domů.“

Fotogalerie

11 fotografií

Sousedé u hereččina hrobu pravidelně zapalují svíčky.

Autor: Blesk - David Malík