Každý muž je už ze své biologické podstaty polygamním živočichem - tíhne k mnohoženství. Zatímco žena je schopna v životě porodit asi 12 - 14 dětí, muž může mít potomků tisíce - potřebuje k tomu ale více žen. Židovsko-křesťanská morálka zákonem předepisuje každému muži jednu ženu. Není to opatření biologické, ale sociální, politické a ekonomické. Většina světa umožňuje mnohoženství, vede to však k neblahým politickým důsledkům. Muži, na které se nedostanou partnerky, se radikalizují, jsou iniciátory revolucí a propadají terorizmu. Víceženství kvete také lépe v zemích větších ekonomických rozdílů mezi muži. Pro ženu je výhodnější být druhou nebo třetí partnerkou boháče než jedinou manželkou chudáka. 

Také u nás by naprostá většina mužů toužila po víceženství. Skrytou touhu vlastnit harém má většina mužů, mnozí to však jen neochotně před svou jedinou partnerkou přiznávají. Někteří pěstují pouze následné mnohoženství (střídají partnerky postupně). Pokud si někdo dovolí více partnerek současně, bývá obyčejně ekonomicky silnějším jedincem - takový špás zkrátka stojí peníze. Takovým legálním mnohoženstvím někdy prosluli slavní a bohatí politici (Miroslav Macek, David Rath). Někdy to vede k neblahým politickým důsledkům, zejména pokud je druhá žena placena ze státních prostředků (Petr Nečas). 

Miliardář Karel Janečekzase narazil na situaci, že se jeho partnerka Jana Doleželová odmítá s existencí té druhé smířit. Důvody budou asi opět ekonomické. Pokud se však jedná o jedince vskutku enormně bohatého, jistě se brzy vrátí. Argument "vychování v tradiční rodině" je jenom zástěrkou.

 Pro Blesk.cz sexuolog Radim Uzel