Z herce Josefa Abrháma se stal aktivní důchodce, ovšem s celou řadou koníčků. Svůj současný životní styl si nemůže vynachválit. Tu a tam si sice ještě zahraje, ale dělá jenom to, co ho skutečně baví. Většinu filmových rolí odmítá a na divadelní prkna už se vrátit nechce.

 

„Takhle jsem spokojený,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro Blesk Abrhám, který začal fotografovat a usadil se k pianu. Jeden film ale vloni přece natočil. Jmenuje se Přijde letos Ježíšek?, a Abrhám je v něm za prudce elegantního starce, který se po třiceti letech vrátí z Mexika do rodné Prahy, kde se potká se svojí láskou z mládí. Tu si ve filmu střihla Abrhámova manželka Libuška Šafránková.

Jak to vypadá u vás doma krátce před natáčením. Zkoušíte spolu?
„Ale jistě. Je to výhoda, když natáčíme spolu. Zkoušíme doma a často tak přímo u nás v obýváku vzniknou humorné scény, které původně ve scénáři ani nebyly.“

 

Vidět vás ve filmu je vzácné. Čím si vás snímek Přijde letos Ježíšek získal?
„Mám rád příběh, který je trochu pohádka, je v něm trochu dobra, špetka zla a někde uprostřed úsměv. Nevtíravý humor je na filmu nejtěžší a tady se to povedlo a mě to moc baví. Líbí se mi pestré příběhy. Jakmile je něco jenom černé nebo jenom bílé, nebaví mě to. Takových filmů je mnoho, ale v tom já přece nemusím hrát.“

 

Ve filmu mluvíte španělsky. Kde jste se to naučil?
„Nikdy předtím jsem španělsky nemluvil. Učil jsem se ji jen kvůli tomuto filmu a snažil jsem se předstírat, že moje španělština je dokonalá. Naštěstí jsem neměl moc španělských promluv. Bylo to ale kuriózní natáčení.“

 

Jak jste se domlouval s mexickými herečkami, které vám hrály manželku a dceru?
„Anglicky, no spíš takovou mojí angličtinou. Bylo to kuriózní natáčení. Holky byly statečné, přijely z tepla do pražské zimy, točili jsme i šestnáct hodin denně a často i v noci. Ale stálo to za to.“

 

Vrátíte se ještě někdy na divadelní pódia?
„Ne, už určitě ne. Ale neměl bych se rouhat, třeba se objeví role a já změním názor. Teď to ale nepřichází v úvahu. „

 

Proč?
„Měl jsem veliké štěstí na mnoho krásných divadelních rolí. Ale teď už mám dojem, že už bych neměl co nového říct. Vracím se k věcem, které jsem řadu let neměl možnost dělat. Hraju na klavír, fotografuju.“

 

Takže se spíše než na divadelní premiéru můžeme těšit na výstavu fotografií?
„To jsem neřekl, ale když nad tím tak přemýšlím, měl bych co nabídnout. Fotil jsem mnoho let, mám velkou sbírku. A myslím si, že mám docela dobré fotky. „

 

Prozraďte, přijde letos Ježíšek i k vám? Jaké budou vaše letošní Vánoce?
„Moje vánoce budou jako vždycky výborné. Vánoce slavíme s celou rodinou. Se synem a s vnuky. Děláme je hlavně pro ně a snažíme se jim připravit stejně tak hezké svátky, jako jsme měli my v dětství?“

 

Pamatujete je?
„No ovšem. Když mi bylo deset dní, moji rodiče si mě položili pod stromeček. To byly moje první Vánoce, ale to už je hodně dávno. V dětství jsme mívali na Moravě krásné Vánoce, i když pochopitelně skromnější než dnes.“