Jak se herec a muzikant bez předchozích zkušeností dostane k moderování tak velké show, jako je Česko Slovensko má talent?

„Úplnou náhodou. Žádnou takovou ambici jsem neměl, protože je to velmi těžká disciplína, kterou ani po čtyřech letech absolutně neovládám. Jako zlepšilo se to, ale že bych se cítil jako moderátor, to se fakt říct nedá. Když přišla tahle nabídka poprvé, hrozně jsem se toho bál.“

Hodně »nemoderátorů« už si na podobných projektech vylámalo zuby…

„No právě! A já jsem vždycky razil teorii, že herec by neměl moderovat. Tuhle svou teorii jsem ale dost porušil. Když mi to bylo před lety nabídnuto, měl jsem před sebou zrovna několik koncertů s kapelou. Tím pádem jsem věděl, že to nemůžu vzít. Říkal jsem si, že to sice vysloveně neodmítnu, ale že mám dobrej argument, proč to nedělat. Nakonec se to ale všechno tak sesypalo, že jsem to dělat začal. No a musím říct, že jsem za to dneska rád.“

Co vás nakonec přesvědčilo do toho jít?

„Volal jsem tehdy Janu Krausovi, kterej v první řadě účinkoval, a ten mi říkal, ať nejsem blbej, že není moc pořadů, kde si můžu říct, co chci, a že to je určitě dobrá nabídka. Tak ať se vyprdnu na koncert v Pelhřimově a vezmu to.“

Řekla bych, že finanční stránka věci je taky zajímavější než koncert v Pelhřimově, ne?

„To mi bylo tak nějak jedno.“

Vy jste takhle nezištný?

„Já když něco dělat nechci, tak je mi fuk, kolik za to dostanu peněz. To fakt neřeším.“

Nebudete letos přece jen nervóznější, když v porotě sedí Leoš Mareš, který patří mezi moderátorskou špičku?

„To určitě ne. Před Leošem Marešem nemám ostych. Takže se vůbec nebojím, že tam bude sedět.“

Co vaše ostatní aktivity? Ty asi musí jít trochu bokem.

„Ani ne. Ono to zas tak časově náročný není, v podstatě jde o třicet dní. S kapelou Nightwork teď doděláváme desku, ta vyjde v září. A jinak, co já vlastně dělám? No, teď budu ještě točit celovečerní film. Ale to se všechno dá skloubit. Já už jsem na to zvyklej. Buď člověk nemá do čeho píchnout, nebo se to naopak sejde všechno najednou, což se teď stalo. Do prosince budu pořád makat, pak všechno ukončím a na příští rok nemám žádnou práci, tak budu mít klid.“

Není tohle na práci v showbyznysu trochu stresující, že někdy nemáte co dělat?

„Je to trochu nejistota. Takže se řídím jednoduchým pravidlem: Když vyděláš nějaký peníze, nikdy si za všechny nekup rychlý vůz.“ (směje se)

Tuhle zodpovědnost jste v sobě měl vždycky, nebo jste v mladším věku zvládnul všechno rozházet?

„Co myslíte?“

No, že zvládnul.

„No… Já jsem nikdy nevydělal tolik peněz, aby mi nějaký zůstaly. Neumím moc přemýšlet do budoucna. Ale tak udělal jsem pár věcí, jako každej slušnej člověk. Třeba že jsem si vzal hypotéku, abych ty peníze někde smysluplně ukládal, a až budu jednou starej a nemocnej, tak odkážu dětem byt a můžu v klidu umřít.“

Máte takovou tu klasickou českou hypotéku na třicet let?

„No, přesně. Ta je skvělá, tu doporučuju, hrozně výhodnej kurz. Navíc to člověku dodá hroznýho klidu, protože ta představa, že musím žít ještě minimálně třicet let, je fakt dobrá. Navíc ty úroky, co tam jsou, jsou strašně supr. Člověk to za těch třicet let nepřeplatí snad ani o sto procent.“ (směje se)

Vraťme se k té chystané desce s kapelou. Jak vy to vlastně máte? Po novém CD a koncertě v O2 areně jste ohlásili pauzu…

„My fungujeme šest let. A ne že by to člověka nebavilo, ale po takové době už si fakt potřebujete odpočinout. Ono se to všechno hrozně opakuje. Letos už jsme byli popátý na stejným festivalu, pošestý zas jinde… Do toho nový desky, protože u nás, když dva roky nevydáte desku, tak zmizíte. A teď jsme se dostali do fáze, kdy jsme všichni zestárli, a musíme vymyslet, co s tím dál. Takže asi nikomu z nás neuškodí, když si dáme pauzičku.“

Takže je to opravdu pauza, ne konec?

„Ne, to určitě ne. Bude to roční pauza.“

Mluvilo se o tom, že už si navzájem lezete dost na nervy… Není to ten důvod?

„Není. Myslím, že si na nervy nelezeme, jen mám pocit, že má každý z nás nějakou touhu a drobně se zapomnělo na to, co to bylo. Je tedy nejvyšší čas si odpočinout a nějaké věci si třeba uvědomit.“

Váš poslední klip k písničce Panáčky je takový návod, jak sbalit ženskou. Jak jste balil ženské vy?

„Na to si vůbec nevzpomínám, omlouvám se.“

Koncerty Nightwork jsou vždy tak trochu šílená šou
Koncerty Nightwork jsou vždy tak trochu šílená šou
Autor: Profimedia.cz, archiv Blesku

Jak jste třeba sbalil Agátu?

„To si taky nevzpomínám. V určitých částech svýho života mám prostě prázdno.“ (směje se)

O vaší nečekané svatbě se letos psalo víc než o vaší práci. Vzali jste se po sedmi měsících, není to trochu rychlovka?

„Není. Myslím, že to je nejlepší čas, dýl by to nemělo být. Sedm měsíců je prostě takovej hraniční čas.“

Normálně se říká, že sedm let.

„Doba se ale hrozně zrychluje. Takže všem doporučuju po sedmi měsících svatbu. Jinak už je to vlastně trochu přechozený.“

Pořád trváte na verzi, že byla ta svatba tak spontánní? Že jste se ráno rozhodli a prostě se vzali?

„Fakt byla. Ten den jsme se rozhodli. Jde to zrealizovat ve Vegas nebo v Mariánských Lázních, kde jsme se vzali my. Když člověk hodně chce, tak to prostě jde.“

To spojení vás a Agáty je pro hodně lidí nepochopitelné. Aspoň navenek působíte dost odlišně…

„Ona jedna věc je, jak člověk působí na veřejnosti, a druhá, jakej doopravdy je.“

Cítíte se jinak jako ženatý muž?

„Ne. Cítím se pořád stejně dobře. Všechno je skvělý.“

Nepociťujete třeba ani nějakou zodpovědnost?

„Není to větší zodpovědnost. Jenom když se chcete rozejít, tak se musíte zároveň i rozvést, což je drobná komplikace. Ale to já nechystám. Myslím, že je dobrý to manželství udržet. I když jak se říká, to jenom Bůh ví… Může se stát cokoliv, ale určitě se o to s mou ženou pokusíme.“

Vy věříte na lásku na celý život? Přece jen jste oba z rozvedených rodin.

„Takhle… Já nevím, jestli na ni věřím, to zjistím postupem času. To teď nemůžu říct, jelikož jsem ji ještě neabsolvoval.“

Vám bylo devětadvacet, když jste se oženil, to je v dnešní době na chlapa docela málo. To jste takový rodinný typ?

„Já nad některýma věcma moc nepřemýšlím, spíš je konám v určitých manických záchvatech. Takže ani o tomhle jsem nějak nepřemýšlel, prostě se to stalo. Neměl jsem to rozhodně od malička nalinkovaný.“

Stihli jste vůbec nějaké zásnuby, když to byla taková rychloakce?

„Stihli jsme je v den svatby ráno.“

Měli jste vůbec prstýnky?

„Měli. Ale protože v Mariánských Lázních v žádným zlatnictví nešly sehnat takový ty klasický kroužky, tak nám někdo z Prahy přivezl ne prstýnky, ale takový ty vzorky, podle kterých se určuje velikost prstu. Takže většina lidí má na prstýnku vyrytý datum svatby, já tam měl číslo čtyřicet osm. Pak jsme je ale samozřejmě vyměnili.“

Teď ale žádný prstýnek na ruce nemáte…

„Já ho nenosím, vadí mi mít cokoliv na prstech.“

Nevadí to Agátě?

„Myslím, že nevadí. Ona je velkorysá.“

Agáta už má syna z předchozího vztahu, ale co vy? Chtěl byste děti?

„Někdy asi jo. Ale to je zase věc, kterou neřeším, nikdy jsem nad tím vlastně nepřemýšlel, jako kdy bych je chtěl mít.“

Agáta se synem Kryšpínem
Agáta se synem Kryšpínem
Autor: Blesk - Marek Pátek, herminapress.cz

Hodně se psalo o tom, že jste Agátu vlastně uháněl spoustu let.

„Známe se spoustu let, ale nikdy jsem neuvažoval nad tím, že bych s ní žil nebo si ji vzal. To mě ani ve snu nenapadlo. To prostě tak nějak vyšlo… A vyšlo to dobře!“

Čím vás dostala?

„Je to prostě dobrá žena. Má dobré srdce a krásnou velkou duši. Tak tím.“

Je i taková ta manželka, co se stará o domácnost a rodinný krb?

„To dělá. Vytváří mi domov. To umíte jen vy ženy, my chlapi ne. Ale vařím já, protože mě to baví. Dokonce i peču.“

Stíháte spolu vůbec trávit čas? Oba máte asi docela nacpaný program.

„Stíháme. My se vždycky v pondělí sejdem s diářema a naplánujem si to. Já jsem nikdy nic neplánoval, a teď to dělám.“

Jakože: Ve středu tady mám okýnko, tak bychom se mohli vidět? Nepostrádá to trochu romantiku?

„Přesně tak to probíhá. Ale romantiku to nepostrádá. Musíme to řešit takhle, protože žádný pravidelný společný snídaně nebo večeře u nás nehrozí.“

Agáta si vzala vaše příjmení, což u modelek není tak úplně standard. Potěšilo vás to?

„Já jsem jí to hrozně rozmlouval. Říkal jsem jí, ať neblázní, že s tím bude mít spoustu starostí, přepisovat všechny karty a tak. Teď to vypadá hnusně, chudinka má takový příjmení, co se k ní vůbec nehodí. No ale byla statečná.“ (směje se)

Vy jste ji od toho odrazoval?

„No jasně. Ještě teď ji furt přemlouvám, ať si to jméno vrátí. Lidi nevědí, jak se vlastně jmenuje. Vždyť ona se neumí podepsat, teď se naučila velký P, dalo mi to hroznou práci. Uměla jenom ty písmena, který obsahuje její jméno – Agáta Hanychová, tam žádný P není.“ (směje se)

Před pár dny vám bylo třicet, cítíte nějakou změnu?

„Necítím. Já narozeniny neslavím už od osmnácti. Letos jsem je oslavil prací. Teda Agáta mi nachystala malou tajnou oslavu, bylo to moc hezký. Upekla mi dort, pozvala všechny moje kamarády… No ale to trvalo asi dvě a půl hodiny, protože jsem přišel o půl jedné a ráno jsem zase vstával.“

Proč neslavíte narozeniny?

„Pro mě je to trochu odstrašující. Jedinej, kdo to tady dělá, že slaví svoje narozeniny opravdu vehementně, je Sámer Issa. A já bych fakt velmi nerad někdy sklouznul k tomu, že jediná společenská akce, na který se během roku vyskytnu, je oslava mých vlastních narozenin. To je fakt blbý.“ (směje se)

Fotogalerie
13 fotografií