9°C
Kdyby byl Alfred Hitchcock ještě na světě, měl by co dělat, aby natočil lepší horor, než já v současné době prožívám. Včera jsem se v redakci ve chvilce volna posadil na stůl a se starším a moudřejším kolegou jsem to probíral – jaké to je. To jsem asi neměl dělat, protože jsem si uvědomil, co doopravdy prožívám.
Protože abstinenční dny trávím prací a ve volném čase jsem buď venku, v baru, nebo s gummy-lady (která mě naštěstí dokopala k porušení té pro mě nejzásadnější abstinence – díky Bohu, tedy jí), moc na důsledky nemyslím, protože program je většinou dost našlapaný (asi jako krajnice na E55).
Sevřený žaludek
Když jsem tak začal povídat o tom, jaké to vlastně je, uvědomil jsem si, že je to strašné. V baru koukáte na všechny ty šťastlivce, kteří si dopřávají, a vy jenom stojíte, koukáte, držíte v ruce vodu, od které je vám zima. Zjistil jsem, že mam často sevřený žaludek, že jsem roztěkaný, nervózní a dostavují se návaly horka, které střídá chlad a celé to doprovází zbytečný hyperaktivita, kvůli které jsem nervóznější než jindy.
Těžko všechny ty pocity vystihnout jedním slovem nebo přirovnáním. Snad ani nikdo nevymyslel žádné přísloví, protože asi nikdo nebyl takový blázen, aby ho vůbec napadlo něco takového dělat. Jedině mě napadá upravit přísloví o lásce: „Smít pít a vodku na baru neochutnat, je jako u vody stát a nevykoupat (se; to se mi nerýmuje, proto v závorce). Mácha by ze mě měl radost.
Slavní a mrtví
Teď jsem si uvědomil, že mnoho scének připodobňuji k slavným mrtvým autorům – legendám. Asi o tom taky věděli svoje, protože ač to nenapsali otevřeně do blogu, určitě s tím taky měli problém. Takže už si tolik divně nepřipadám. Sláva Bohu. Tak pěkný víkend všem!
