7°C
Čtvrtým dnem se na alkohol koukám pouze přes skla výloh, zamlžené brýle od horkého čaje a na internetu v kontextové reklamě. Ani ve snu mě nenapadlo – vlastně tam ano – si loknout nějakého alkoholického nápoje.
Bývalí kamarádi
Spíš, než nervózní poklepávání nohou, zmatené chování, rozklepaný hlas a pošilhávání po únikové cestě z práce mě trápí jiný problém. Jsou to mí kamarádi. Tedy už ti bývalí.
Haló, Honzo, jsi tam?
Problémy začaly už včera, kdy mi jeden kamarád volal a říkal mi, že jsem asi zešílel, když jsem do něčeho takového šel. Nevím, jestli mi tím chtěl říct, že to nevydržím, to jsem se už nedozvěděl. Hovor skončil tehdy, když jsem ho přestal bavit a on se začal s přítelkyní raději vybavovat o tom, kdo večer uvaří. Pak mi slíbil, že zavolá, ale nezavolal. Snad se opět spřátelíme, až si za dva týdny dáme panáka.
Raději nejezdi
Odvracet se začali i další kamarádi. Večer mě jeden pozval na menší večerní vínové sezení, kam jsem se těšil, neb je tam vždycky příjemná atmosféra. Nejspíš se ale budu muset spokojit maximálně s pár atmosférami ve svém jízdním kole. Když jsem odmítl panáka na tajňáka, řekl mi, ať nejezdím...
SMSky bez odpovědi
Po víkendu bývám zpravidla unavený. Kdo ne. Většinou je totiž program nabitější, než v pracovním týdnu. Já se probudil brzy ráno, svěží, plný energie. Nicméně poté, co jsem si uvědomil, že mě opustili dva ze tří kamarádů, šla křivka nálady do záporných hodnot. Jal jsem se proto napsat textovku té slečně ze čtvrtka s pozvánkou na zmrzlinu. Půl dne jsem přemýšlel, jestli jsem přišel i o ni. Po několika hodinách napětí zavtipkovala a místo zmrzliny mi slíbila večerní vodu, zatímco ona se bude napájet něčím tvrdším. Tak aspoň něco...
