Texty k většině vašich hitů vám napsal bývalý manžel Karel Šíp. Jak se vám dnes zpívají?

„Dneska jsem už nad věcí, ale přiznám se, že když to bylo čerstvé, nebylo to vůbec snadné. Spousta těch textů je z našeho života. Chápete, že mi napsal i takové texty jako Já jsem tvá stálá nebo To zvládnem jen s láskou? S jeho odchodem ty texty dostaly jistou pachuť, ale už jsem si zvykla. Je to stejné, jako když přestanete sladit kafe. Nakonec si člověk zvykne na všechno. Už pár let nad tím nebrečím. Když zpívám Šípa, myslím jen na to dobré. Tedy, snažím se.“ 

Rozešli jste se asi před jedenácti lety. To vás to stále bere?

„Bere nebere, to vlastně ani není podstatné. Pravda je, že mi nedávno zkusil udělat text na melodii od italské zpěvačky Laury Pausini. Krásná písnička to je a on přinesl pěkný text. O  nás. Ale bylo to tak na tělo, že jsem to opravdu zpívat nemohla. Karel mi říkal: A  proč ne?! Jseš profík! Tak jsem mu vysvětlovala, že se v té písni dostanu do určitého bodu – a končím. Asi je to tak špatně, asi bych to opravdu jako ostřílená zpěvačka měla zvládnout a neplést do toho své city. Ale nedaří se mi to.“  

Z toho, co říkáte, jsem pochopil, že i teď spolu občas spolupracujete! To je dobré, ne...?

„No my jsme spolu prožili kus krásného života. Já na něj nevzpomínám ve  zlém. A ty jeho texty jsou krásné a líbí se lidem. Já proti němu pracovně vůbec nic nemám, ba právě naopak.“ 

V jednom časopise jsem viděl fotku »otrhaného« Karla Šípa. Byl to jeho fór – prý jste ho takhle oškubala vy! Tváří se tak Šíp právem? Jak to je s tím vaším problematickým dělením majetku po rozvodu?

„Pořád to není uzavřené. Ale stěžovat si na mne rozhodně nemůže. On se tváří, že nic vlastně nemá a že ho chci do krve odřít. Ale to vůbec není pravda. Já jen bohužel vím dost dobře, kolik tehdy vydělával. A považuji za hrozně nefér, když mě chce odbýt tím, že mi nechá chalupu, kterou jsem kdysi koupila já sama – za své peníze. Syn měl tehdy totiž potíže s průduškami a já nutně potřebovala místo, kde s ním mohu být na čerstvém vzduchu. Tak jsem sehnala tenhle dům a ze svých úspor jsem ho zaplatila. Karel se toho tehdy neúčastnil. Jen se mi zapřísahal, že to je a vždycky bude moje. Že to není součást společného majetku. Ale teď mi tu mou chalupu chce dát jako majetkové vypořádání manželství a diví se, že mi to nestačí. Možná bych se měla taky nechat vtipně vyfotit. Nemáte nějaký nápad?“ 

Takhle jak to říkáte, tak to vypadá skutečně dost nefér...

„Já mu nemám za zlé, že si místo mě našel mladší ženu, to se stává. Ale mrzí mě, že se teď tváří, jako kdybych neexistovala. Dokonce se tváří, jako by se mnou neměl dítě – na svých webových stránkách v poslední době uvádí jen, že má syna Karla, ale kdo je jeho matka, vymazal. Ale s kým ho tedy má – s Uhlířem?“

Rozvod je většinou dost drsné období. Není na vás Šíp vysazený, protože jste mu na konci manželství dělala peklo?

„Ale ne, tak to nebylo. Když jsem zjistila, že má milenku, dokonce jsem to přes rok držela pod pokličkou. Čekala jsem, že ho to přejde. Jenže nepřešlo. Navíc ta jeho milenka pracovala jako asistentka na Nově, a tak měla přístup na natáčení. Provokativně se na mě chodila dívat. To mi samozřejmě žádnou radost nedělalo a během natáčení bych dala přednost neutrálnějšímu publiku. Ale dneska je to už za mnou a nemá smysl oživovat staré příběhy. Pojďme se raději bavit o něčem jiném. Všiml jste si, že venku začalo svítit sluníčko? To mě vždycky pozitivně naladí. Tak se nedivte, že jsem mnohem smířlivější, než byste čekal.“ 

Pak jste měla skupinu Arytmie Band. Proč ten název? Neudrželi rytmus?

„Naopak, byli to samí skvělí muzikanti. Ale mě v té době opravdu trápila srdeční arytmie. Bylo to hrozně nepříjemné – nikdy jsem nevěděla, kdy přijde záchvat. Nejčastěji mě to přepadalo v klidu. Naštěstí mi pomohla operace. Dělali mi to při vědomí, byl to docela zajímavý zážitek. Ale raději bych to neopakovala. Skupina se bohužel rozpadla, když zemřel její člen a můj dobrý kamarád Aleš Makyta.“ 

Celý život zpíváte hlavně italské písničky. Čím to?

„V mládí jsem viděla koncert italské zpěvačky Miny. Je to v Itálii velká hvězda – asi jako u nás Karel Gott. Moc se mi líbilo, jak spojuje šanson a velké kantilénové melodie! V tom, co zpívá Mina, jsem objevila styl, který mi nejvíc vyhovoval. A od té doby mi to spojení s Itálií zůstalo. Nedávno si mě dokonce vybrali brněnští pořadatelé, abych udělala dvojkoncert s jinou italskou hvězdou, populární i u nás – se zpěvákem Drupim.“ 

Jaký byl?

„Je to moc fajn chlap, a navíc je na něm sympatické, že nestárne. Pořád je to ten stejný šarmantní chlapík jako kdysi.“ 

Chtěla byste žít v Itálii?

„Kdybych se tam mohla v příštím životě narodit, nebyla bych asi proti! V samotné Itálii jsem bohužel nikdy delší dobu nestrávila, ale nedávno jsem účinkovala tři měsíce ve  slovinské  Portoroži. To je město přímo na italské hranici. Zpívala jsem tam hlavně Minu. A jezdily na to mraky Italů! Takže jsem se s nimi trochu skamarádila a musím říci, že mi to jejich »dolce vita« vyhovovalo. Oni jsou vesměs milí, veselí, bezproblémoví. Pravda, trochu jsou fanatici na fotbal – ale i to jen potvrzuje, že to jsou sympaťáci. Hlavní je, že to nejsou leklé ryby a mají energii.“ 

Teď máte novou kapelu – hrajete staré písničky v novém, rockovém kabátě a podle kritiky vám to ohromně šlape. Jak to ale, že jste najednou rockerka?

„Kamarádi a můj manažer Ivan Rössler mě přesvědčili, že svým založením jsem rockerka dávno. A měl pravdu. Rocková energie mě nabíjí – s těmi mladými kluky za zády se mi zpívá moc dobře. A divákům se to také líbí – teď jsme nedávno měli s touto kapelou první pražský koncert. A lidi tleskali vestoje. Teď už připravujeme pár koncertů na podzim.“

Zahlédl jsem, že s vámi hraje také nějaký Mika Ronos. To je Řek?

„Mika je skvělý bubeník, vítěz několika soutěží. Ale Ronos je jen umělecké jméno. On totiž jednu z těch hudebních cen vyhrál s bicími značky Sonor. A  když pak hledal pseudonym, napadlo ho obrátit název svých bicích a najednou tu byl Ronos.“ 

Ještě se vás zeptám na trochu jiné hraní. Viděl jsem vaši fotku v bílém, na které jste s Martinou Navrátilovou. Vy jste se utkala s vítězkou Wimbledonu?!

„Ale ne, jen jsem hrála na jednom turnaji čtyřhru proti její mamince. Už si nevzpomínám, kdo s ní tenkrát hrál. Sama jsem byla ve dvojici s tenistkou Renatou Tomanovou. A vyhrály jsme! (Tedy spíš bych měla přiznat, že vyhrála Renata, já jsem k tomu moc nepřispěla.) Nicméně jsme díky ní získaly cenu, let balonem – a já ho obratem přenechala Markétě Muchové (kdysi zpívala ve skupině Františka Janečka), protože se létat bojím.“

Taky mám rád tenis - nepůjdeme si někdy zahrát?

„Já chodím jenom trénovat! Soupeřům se raději vyhýbám.“ 

Ale neříkejte, určitě hrajete líp než já!

„Já jsem dost sebekritická. Když už něco dělám, chtěla bych to vždycky umět na sto procent. A moc dobře vím, že v tenise mám velké rezervy. Takže já sice tenis miluji – ale zásadně chodím jen na tréninky! Snad až si zlepším ten svůj bekhend.“

Fotogalerie
4 fotografie