9°C
Od loňského léta působíte v Los Angeles a zdá se, že vaše hvězda stoupá. Jak to nese vaše maminka? Vím, že jste si hodně blízké a že jste ji podržela, když byla nemocná…
„Moje maminka to nese výborně, ačkoliv se nám oběma moc stýská. Ona je ta, kdo mi říkal, že starosti musím přečkat a vydržet. Máma je pro mě obrovskou oporou, věří ve mě, což mi dodává sílu. Povídáme si po skypu, kdykoliv to je možné. Byla tu za mnou a já dvakrát do roka letím do Česka.“
Takže to opravdu ze začátku bylo hodně těžké?
„Popravdě řečeno, bylo to totálně nahoru a dolů. Pár dnů paráda a pak totální obrat… Mockrát se mi chtělo utéct.“
Co bylo nejhorší?
„Určitě v první řadě kulturní šok. Myslím tím všechno. Životní styl, chování lidí, komunikace. K tomu obrovské vzdálenosti, které každý denně najezdí za prací a zpět. Taky jsem tu měla jen pár známých a žádné skutečné přátele.“
Ve kterém z oborů jste se uchytila?
„Dělám tak nějak všechno, jako doma. Zpívám se svou jazzovou kapelou The Jazz Masters, jsem také frontmanka kapely Jazz West, spolupracuji s indie-pop kapelou Father Tiger. S electro-rock kapelou Public Jones pracuji na novém audiovizuálním projektu jako zpěvačka a skladatelka. Zazpívala jsem si tady jednu z hlavních rolí v novém muzikálu Charming, zahrála si hlavní roli v dramatu Tomahawk a taky roli Věry v Havlově Trilogii o Vaňkovi.“
Taky jste prý hrála v magickém představení?
„A od léta do konce roku jsem vystupovala v představení Smoke and Mirrors, kde jsem byla kouzelnou Bessie Houdini. To představení mi otevřelo dveře do světa magie. Naučila jsem se levitovat i vykouzlit živou hrdličku z hedvábného šátku… Magie mě začala moc bavit.“
Takže vystupujete jako kouzelnice?
„V současnosti spolupracuji s mágem, který se jmenuje Georges Robert. Minulý měsíc jsme měli týden vystoupení v nejslavnějším klubu magie a kouzel na světě, Magic Castle Hollywood. Byl to úžasný zážitek. Do toho mě taky v Hollywoodu brzo čeká premiéra představení Kill Me s divadelní společností, která se do L. A. přemístila z New Yorku. Věnují se hororovým a sci-fi tématům, pracují s úžasnými světelnými efekty, kostýmy a režií. V tomto představení hraju Paranoiu, bytost, která v podstatě rozbourá psychiku komukoliv. Je to takový kříženec Vetřelce a krásné neuchopitelné dívky. No a bych se nenudila, občas chodím přehlídky jako modelka…“
Je toho moc, ale co z toho považujete za největší úspěch?
„Fakt, že po roce a půl v podstatě nestíhám, pro mě znamená největší úspěch. Nemám a nikdy jsem neměla na růžích ustláno, makám jako kůň, ale pro mě je divadlo, film a hudba láska, vášeň. Největší překvapení ale bylo, když mi volala produkce soutěže America’s Got Talent. Řekli, že viděli mé jazzové video Your Footprints a že by mě chtěli pozvat na casting.“
A film? Nechcete se v něm prosadit?
„Film mě vždycky lákal a směřovala jsem záměrně studium herectví i k tomu fi lmovému. Takže jistě, že chci, kdo by nechtěl! Dělám na tom. Zatím jsem natočila cca patnáct různých projektů, menší role od celovečerních nezávislých filmů po reklamy, TV pořady, webseriály či studentské filmy. Je to dlouhá, ale úžasně zajímavá cesta.“
Mimochodem, jací jsou tam chlapi? „Upřímně?
Úžasní, zdvořilí, ale komplikovaní. Jsou laskavější, citlivější než muži, co jsem potkávala v Česku. Ale o to je těžší se jim přiblížit. Mě se tady chlapi tak nějak bojí, nevím… Co jsem tady, nemám štěstí na lásku, jsem celkem plachá, zdejší muži taky. Žiju sama.“
Říkáte, že to byl nejdřív kulturní šok. Jak se tam vůbec žije?
„Ze začátku to bylo opravdu divoké. Bydlela jsem v nebezpečné čtvrti, kde se v noci střílelo, nad hlavou mi noc co noc kroužily helikoptéry. Za rok a půl jsem se čtyřikrát stěhovala.“
Teď už je to lepší?
„Už jsem konečně našla hezký podnájem v klidné, čisté čtvrti, kde můžu se svým pejskem Ušim, kterého jsem si sem přivezla z Česka, v pohodě žít. Lidé se tady k sobě chovají slušně. Nikdo nikomu nepodráží nohy. Uvědomují si, že tyhle negativní projevy jsou jen ztráta času a energie. Každý raději pracuje sám na sobě, užívá si život, než aby plival na ostatní.“
