7°C
Často se o vás píše jako o druhém nejoblíbenějším moderátorovi. Neštve vás být druhý?
„A kdo je první?“
To je snad jedno.
„Ale ne, neštve, vlastně je to dobrý. Jsem univerzální náhrada. Ať je ten první kdokoliv, když nemůže, tak zavolají mně. Já můžu furt. Je to geniální pozice.“
Vy asi nejste moc soutěživý…
„Já si spíš myslím, že v tomhle neexistuje žádný oficiální pořadí. Třeba podle ankety TýTý je nejoblíbenější kdo? Šíp.“
Tak pokud on je jednička, vy jste asi hned za ním.
„Jasně, já můžu kdykoliv naskočit. Být druhej je vlastně nejlepší. Jelikož nevíme, kdo je první, je lepší být stabilně druhej. Ale takovej žebříček platí v tenise, tam je to objektivní. V moderování ne. To má několik stylů a v každým je nejlepší někdo jinej.“
Být moderátorem ale není úplně klukovský sen.
„To ne. Tam je kosmonaut a potápěč a pak hned je moderátor. Já jsem začal moderovat proto, že když mi bylo asi dvanáct, tak mi rodiče říkali, že už bych měl se sebou něco dělat. Dali mi na výběr – buď volejbal, nebo Dismanův rozhlasový dětský soubor. A mně to přišlo výhodnější, protože se u toho člověk míň zpotí. Tak jsem šel na konkurz, vyhrál jsem a pak už nebyl týden, kdy bych v rádiu neměl pořad.“
Vy a dětská hvězda?
„Hvězda úplně ne, on ty pořady nikdo moc neposlouchal. Ale byl jsem tam. Dlouho jsem to bral jako dobrou práci ke studiu. Ale někdy v roce 2004 se z toho stal džob na plnej úvazek. A furt se toho držím, už devatenáct let.“
Plánujete u toho zůstat?
„Já moc neplánuju. Vždycky jsem plánoval tak v horizontu pěti let, ale dneska už žádnej konkrétní plán nemám. I když doufám, že za těch pět let to ještě dělat budu. Ale za deset let už snad ne.“
A jaký je plán B?
„To, co jsem vystudoval. Ono totiž pokud to půjde tímto tempem, tak za deset let dojde k faktoru okoukánía už na mě nikdo nebude zvědavej. Takže pak se vrhnu za kameru a budu jen psát scénáře."
Působíte jako exhibionista, nebude vám na té druhé straně kamery smutno?
"Nejsem exhibicionista. To je člověk, kterej to nemá pod kontrolou. Když s tím ale umíte nakládat, je to v pořádku. Což já snad umím. Mě se teď všichni ptají, kde jsem celý dva roky byl. Já jsem tady byl pořád, jen jsem nechodil na večírky. Teď přicházejí takový pracovní nabídky, že jsem díky nim víc na očích. Takže si myslím, že za těch deset let mi to chybět nebude."
Spíš se poslední dobou víc než o vaší práci mluvilo o vašem soukromí. Co vy a ženy? Na co je třeba balíte?
"No vzhledem k tomu, jak vypadám a jak jsem vždycky vypadal, tak jsem je musel vždycky ukecat. A už jsem za svůj život pochopil jednu věc, že ono to ukecání má jen dočasnej efekt. Pak to prokouknou."
Vy se necítíte sexy?
"Já mám doma zrcadlo. Takže zhruba tuším, jak vypadám. A zrovna dneska jsem si říkal: Dost špatný! Zase budeš muset ukecávat."
Jak je to efektivní?
„Jak kdy. Myslím, že jsem se v tom dost zlepšil. Naposledy to vydrželo pět let.“
Zato napoprvé jste byl zřejmě dost začátečník. První manželství, to ale byla rychlovka.
„To jo. To byla kosmická rychlost."
Nejste vy vůbec majitel titulu nejkratší manželský svazek?
"O tenhle prímát soupeřím s Richardem Krajčem. A tím, že soud
byl v mým případě asi míň obratnej,tak on vyhrál.“
Na čem ten první vztah ztroskotal?
"Podcenil jsem fakt, že moje žena bydlela v Bratislavě a já v Praze."
Toho jste si před svatbou nevšiml?
"No ono to bylo dost evidentní, že bydlí jinde, ale já jsem to nějak nevnímal. My jsme hlavně moc neplánovali, kde budeme tu společnou domácnost sdílet, a na tom to krachlo. Ale nevzpomínám na to ve zlým, mělo to spoustu hezkejch momentů."
Prý ani vaše druhé manželství moc nefunguje.
"Taky mám ten pocit."
Kde je chyba?
"Ve mně. Ale zcela vážně, není to úplně dobrej pocit probouzet se s pocitem, že se vám teoreticky rozpadá už druhý manželství. Protože už i pro případnej další vztah není úplně ideální být ve dvaatřiceti dvakrát rozvedenej.Není to zrovna dobrá vizitka. Zejména pro další potenciální maminky těch partnerek je to podle mě hrozný."
Takže třetí manželství nevylučujete?
"To je otázka..Ono to druhý manželství stále ještě probíhá, a to i po zákonné stránce. Ačkoliv je prokazatelně nefunkční. Ale zatím ještě nad dalším vztahem fakt neuvažuju."
Myslíte, že se vaše současné manželství dá ještě zachránit?
„To nevím. Na to sám neumím odpovědět. Manželství je o dvou lidech, to málokdo ví. Takže já fakt nevím. Každopádně nesdílíme společnou domácnost.“
Nepramení ta krize z vašeho workoholismu?
„To jsem si dřív taky myslel. A prej ne. Podle mě je chyba v tom, že jsem se o to druhý manželství moc nestaral. Určitě ne tolik, jak by si zasloužilo.“
To vypadá, že vinu fakt kladete na sebe.
„Co mám dělat? Jasně, že by bylo nejjednodušší sedět doma a říct, že za všechno může ten druhej. Ale tak to nejde, člověk musí svý chyby analyzovat. A já jsem jich v tomhle směru udělal hodně. Navíc už je to podruhý, to už je opravdu vztyčenej ukazováček, že bych se nad sebou měl zamyslet.“
Dvě manželství, ale dítě žádné…
„Ne. Nebo takhle – nevím o něm.“ (směje se)
Vy dítě nechcete?
„Chci. To je jediný, po čem toužím. Kromě sošky TýTý. Ale vážně, děti jsou jedinej smysl života. Já se těším na to, až jednoho dne budu schopnej být tátou.“
To mě nepřekvapuje, jste evidentně dost rodinný typ. Aspoň do manželství se ženete hned.
„Jak hned? To je hrozná mediální zkratka. Dobře, poprvé to byla centrifuga, ale s Janičkou jsme se vzali po dvou a půl letech. To už bylo po nějaký rozvaze, byl to logickej krok. A já chci mít dítě s manželkou, ne s družkou. Teda chtěl jsem, teď už nevím. Teď jsem trošku zmatenej.“
Říkalo se, že vás manželka opustila kvůli vaší slabosti pro fanynky.
„To jsem taky slyšel. Ale když se na mě podíváte, tak zjistíte, že já mám určitě těch fanynek fakt hodně. (směje se) Ale ne, to je hrozně zjednodušující, píše se to lehce, ale můžu to směle vyvrátit.“
Copak vy nemáte fanynky?
„Nevím o nich. A rozhodně nebyly příčinou rozpadu něčeho tak cenného, jako je manželství.“
Takže vy trváte na svém – manželství se rozpadlo, protože jste se o něj nestaral?
„Ano. Bral jsem to hrozně automaticky, jako samozřejmost. Prostě totální jistota, kterou jsem měl na háku. To byla z mýho hlediska ta chyba.“
Trávil jste se ženou málo času?
„My se viděli denně, od prvního dne jsme spolu bydleli.“
Od prvního dne?
„Vlastně od třetího.“
Vy teda neztrácíte čas.
„Běžně to nedělám, ale tady to bylo hrozně fajn. A k tomu vídání… My se fakt vídali denně, ale ono je vídání a vídání. Když člověk dorazí domů a baví se jen o svý práci… Moje práce je hezká, je asi zábavnější než většina normálních profesí. Ale poslouchat pořád jen to, co se stalo mně, když se ani nezeptám, co zažila ona, to je hrozný.“
Já bych se ještě vrátila k tomu sestěhování po třech dnech…
„My jsme se viděli v pátek, pak v sobotu a v neděli jsem si říkal, že to bylo vlastně hrozně fajn. A volal jsem jí, co dělá. Ona řekla, že nedělá nic, tak jsem ji pozval na víno a na sýr. A ne že bychom si pak řekli: tak a teď tady budeš bydlet. Prostě to vyplynulo přirozeně a my jsme spolu byli. Bylo to krásný, to se podle mě stane jednou za život.“
Jste teď s manželkou v kontaktu?
„Jsme. Musíme být.“
Zítra moderujete Českou Miss. Co si najít případnou příští partnerku mezi finalistkami?
„Já na ty modelky nejsem. Toužím po zázemí a myslím si, že to nejsou zrovna holky, který ho vytvoří. Takže z těchto čistě egoistickejch důvodů říkám, že misska asi ne.“
Co ještě musí mít a umět vaše ideální žena?
„Musí si ze mě dělat legraci, nebrat mě příliš vážně a umět vytvořit domov. Hledám v ženské parťáka. Okouzlení za pár let zmizí, takže je potřeba mít v ní parťáka, to vydrží.“
Když teď žijete sám, zvládnete se o sebe postarat?
„Přišel jsem za váma docela učesanej, takže to nějak dávám. Teda nežehlím, to neumím. Ale zjistil jsem, že umím spoustu domácích prací, třeba jsem přibil obraz. Možná to je další věc, kterou jsem měl zjistit dřív.“
Vy jste v manželství takové věci nedělal?
„Ne. Já jsem byl za toho kreativního, přezaměstnanýho muže, kterej přece nebude dělat nějaký domácí práce. Na to někoho přece můžem zavolat.“
Takže to nemusela dělat manželka?
„No, občas právě musela. Nedivím se jí, že ji to štvalo, mně by to štvalo taky.“
Vy se teda nešetříte. Máte i nějaké dobré vlastnosti?
„Přemýšlím o tom… Asi jo. I když vlastně nevím. Ale jo, asi je se mnou zábava. Aspoň teda z mýho hlediska. Já se za břicho popadám.“ (směje se)
