9°C
Jak se z holky, co v Brně předcvičovala aerobik, stala úspěšná moderátorka?
„Od malička jsem chtěla být zpěvačka nebo krasobruslařka. To byl můj cíl. Naši mě proto přihlásili na hodiny zpěvu a klavíru. Ten klavír mi šel dost dobře. Dokonce mi řekli, že kdybych na sobě hodně dřela, tak by ze mě mohla být klavírní virtuoska.“
Co se s kariérou klavíristky stalo?
„Přestalo mě to bavit. Ráda jsem si něco zabrnkala, ale víc mě lákalo zpívání. Tak jsem toho drilu asi po dvou letech nechala. Když mi bylo devět, měli jsme na sídlišti sousedku, co dělala produkční v dabingu a jednou nás s kamarádkami všechny nahnala na konkurz na hlavní roli v nějakém seriálu. Vyhrála jsem, a tak moje první dabingová role byla husa v seriálu Klementýn a Klementýnka.“
U husy jste ale očividně neskončila.
„Pak jsem dabovala i Fantoma opery nebo třeba populární seriál Dallas. Bylo to hodně dabingové období, dostávala jsem na to i omluvenky do školy. Ale zpívání ve mně pořád dřímalo, tak jsem se připravovala na zkoušky na konzervatoř. Jenže jsem chodila k paní profesorce, která mi hrozně nakládala. A protože hlasivky jsou jenom sval, tak jsem je přetáhla. Musela jsem k doktorovi a ten mi předepsal půlroční hlasový klid. Proto jsem šla rychle dělat přijímačky na gympl a tam jsem skončila.“
To muselo být zklamání.
„Ničeho nelituju, i když zklamání té mladé holky bylo veliké. Já ale přistupuju odjakživa k životu pozitivně. Když člověk dostane nakopáno na zadek, tak si pak víc váží toho, když je dobře. Gympl jsem dodělala a během něj jsem se přihlásila do soutěže Jak se rodí hvězdy. Jsem totiž konkurzovej maniak. Vždycky, když se někde něco mihlo, šla jsem se předvádět.“
Jste exhibicionistka?
„Stoprocentně. Tu pěveckou soutěž jsem nakonec vyhrála. Tehdy si mě všimnul Pavel Vaculík, který psal první písničky pro duo Sepéši – Bartošová. Viděl ve mně talent a dotáhnul mě do vydavatelství Monitor EMI. Díky tomu jsem v sedmnácti letech vydala první album. Tenkrát se ještě prodávaly desk,i když té mé se moc neprodalo.“ (směje se)
To vás muselo mrzet.
„Ne, já jsem si úplně lítala. Vysnila jsem si desku a měla jsem ji.“
Úspěch ale neměla. Jak jste o něj bojovala dál?
„Na Nově běžela na to moje CD reklama a já tam v souvislosti s tím musela poslat životopis. V tom bylo i to, že jsem předcvičovala v Brně aerobik. Oni zrovna pořádali akci, kde známé osobnosti cvičily s Hankou Kynychovou v Řecku. Měla tam jet i Lucka Výborná, ale tři dny předtím to odvolala. Nova pak narychlo někoho hledala a tehdy si na mě vzpomněli. Tak jsem jela a v letadle jsem se potkala s Lenkou Hornovou.“
Takže ona vám potom nabídla práci?
„Uváděla na Nově pořad Prásk a nabídla mi, jestli bych nechtěla dělat reportérku. Já jsem oponovala, že jsem to nikdy nedělala, ale Lenka mě přesvědčila, že mě to naučí praxe. Pokud prý budu úplně levá, tak se to pozná. V Prásku jsem nakonec byla sedm let. Mezitím jsem ale také točila desky a realizovala se v muzice.“
Vydělala jste si těmi reportážemi?
„Prásk mě živil. Několikrát jsem se stěhovala, byla jsem ráda, že jsem poplatila nájmy. Lítala jsem po pronajatých bytech, užívala jsem si života ve velkém městě, mužů a prostě všeho, co k tomu patří.“
Kolik jste vlastně měla mužů před svatbou?
„Nebylo to nic zásadního. Měla jsem tři asi roční vztahy, takové první lásky. Jednu v sedmnácti, pak ve dvaceti a ve dvaadvaceti.“
Jak jste potkala Pepu?
„Na koncertě Heleny Vondráčkové v Českých Budějovicích. Seznámil mě s ním švagr. Pepa byl tenkrát ženatý, ale už s rodinou nežil. Nebo právě odcházel, tak nějak. My jsme spolu začali randit ale asi až za dva roky. A žít dokonce až po čtyřech letech. Odešel z devatenáctiletého manželství, a to pak chlapi nemají zrovna chuť ihned naskočit do další zodpovědnosti. A já jsem rozhodně nechtěla s žádným chlapem žít a dělat všechny ty věci, které se musí. Takže jsem si držela svoje soukromí.“
Kdy jste se rozhodla to změnit?
„První rok, co jsme spolu randili, jsme oba randili i s jinými lidmi. Pak jsme zjistili, že nám je spolu opravdu dobře, hodně jsme cestovali. Pepa měl hudební vydavatelství, takže plnil i moje pěvecké sny. Platil mi nahrávací studia, mohla jsem nazpívat další desky. No a tak šel čas…“
…a byla svatba!
„Po pěti letech jsme byli na Jamajce a on mě požádal o ruku. Tehdy se o mně všude psalo jako o zlatokopce, milence a jeho tohle vnitřně štvalo. Chtěl to tím změnit.“
Byl o dost starší. Čím si vás získal?
„Šli jsme na večeři a prokecali celou noc. Bez toho, abychom spolu něco měli. Zjistila jsem, že je mi s ním dobře, že si s ním mám co říct. Předtím jsem si chlapů jen užívala. V pětadvaceti jsem ale už hledala trošku něco víc než jen krátkodobou lásku.“
Tlačila jste na něj kvůli rozvodu?
„Naopak, já ho tím nedusila. Věděla jsem, že je ženatý, taky proto jsem se do toho vztahu nehrnula po hlavě. Než se rozvedl, ani jsem nevěřila, že spolu zůstaneme. Brala jsem ho jako fajn chlapa v mém životě, ale neplánovala jsem, že s ním chci mít děti a tak.“
Pak jste změnila názor. Nebála jste se, že ani vaše manželství pro něj nemuselo být poslední? „Nezabývala jsem se tím. Podle mě, když se žena pořád klepe, aby ji chlap nikdy neopustil, tak to přivolává. Navíc věřím na osud.“
Myslíte, že krach vašeho manželství byl osud?
„Myslím, že osud můžeme ovlivňovat, ale tomu, co je dané, se nevyhneme. Podle mě to ani Pepa takhle neplánoval. Ty naše poslední dva roky byly ovlivněné tím, že jsem hodně pracovala. Dělila jsem život na syna a na práci. A není to tak, že bych nemusela. Psalo se, že pracuju hodně a přitom nemusím. My sice nějaký majetek máme, ale i na naši rodinu došlápla krize.“
Umíte šetřit?
„Dnes už je to lepší. Ale dřív? Byla jsem mladá a měla jsem chlapa, který peníze měl a měl jich hodně. Nedokážu si představit, že bych tehdy střádala peníze na nějakém kontu. Díky Pepovi jsem si v pětadvaceti zažila období, kdy jsem se do televize vozila v porsche a do Paříže jsme létali nakupovat drahé šaty.“
To vás v tom věku muselo hodně okouzlit…
„Je to hezké, každé holce bych to přála zažít. Ještě tím způsobem, jakým to dělal můj muž: neokázale, přirozeně, prostě to dělal rád. Ale upřímně řečeno, když s takovým mužem žijete dýl a víte, že si takové věci můžete dovolit, tak vám to zevšední. Proč jet podesáté do Paříže pro desáté šaty? Ale období to bylo krásné.“
Vašeho manžela zasáhla ekonomická krize, a rodinu jste finančně táhla vy. Jaké to bylo období?
„Já jsem v tomhle trošku ten babochlap. Nikdy jsem svou práci nedělala primárně pro peníze, mě to prostě baví. Nevnímala jsem to tak, že se mi doma někdo válí u počítače a já musím dřít. Spíš jsem pak měla intenzivní pocit, že by měl začít něco dělat. Začal si ujíždět na sociálních sítích a tehdy započal konec našeho vztahu. Žil ve virtuální realitě, nereálný život. Já ten svůj žila naopak velmi reálně. Pak už jsme si neměli co říct. A na tom byl náš vztah přitom založený.“
Měli jste s Pepou volný vztah?
„Ne, to určitě ne. My jsme se nikdy neomezovali v tom, že bychom nemohli s přáteli opačného pohlaví zajít třeba na kafe. Ale žádný free vztah jsme opravdu neměli.“
Byla jste mu věrná?
„Celých deset let jsem ho nepodvedla. Mně stačí, když mám chlapa na sex doma. Taky je ve mně strašná zodpovědnost. Nechtěla jsem ničit něco pěkného, ačkoliv mě muži balili a občas naznačovali, že na mě mají chuť. Bylo to fajn pro moje ego, ale víc jsem nepotřebovala. Nějaká jedna noc mi za to nestála, i když nevím, jak by to dopadlo, kdybych nebyla známá. Hrozba provalení pro mě totiž byla tak obrovská, že jsem tomu nikdy nešla vstříc.“
Jaký byl po deseti letech váš sexuální život?
„V tomhle jsme problém neměli. Samozřejmě ta intenzita není po deseti letech taková, ale to je normální. Zvlášť když se narodí dítě, spí s vámi v posteli… Já jsem navíc chodila spát pozdě, ráno brzy vstávala, takže jsem pak byla dost unavená. Takže je možné, že mu sex chyběl.“
Kdyby jeho nevěra nezašla tak daleko, odpustila byste Pepovi?
„Kdybych se o ní nedozvěděla, tak jo. (směje se) Já nevím. Myslím, že fyzickou nevěru bych dokázala nějak přejít. Já se ale s Pepou nerozcházím jako s člověkem. Zradil mě a zranil jako ženu, ale jako lidi si pořád rozumíme. Není to chlap, kterému bych se neuměla podívat do očí.“
Necítíte vztek?
„Vůbec. Naopak, je mi ho v některých momentech až líto. Možná proto, že mezi námi už tak úplně nefunguje ta chemie žena – muž. Medializování tak intimních věcí, jako jakého ho má, je opravdu otřesné. Pro mě to, co udělala Ornella, je mnohem horší než to, co udělal Pepa.“
Jak jste vysvětlila synovi, že tatínek odešel?
„V tomhle jsme opatrní, úplně to za sebou ještě nemáme. Kristiánek je odjakživa zvyklý být s jedním nebo s druhým z nás. My s ním i dál chceme být oba, můžeme spolu fungovat, zajít třeba do zoo. Dítě je předurčené mít oba rodiče, mámu a tátu. Ne žádné strejdy. “
Je už někdo jiný ve vašem životě?
„Nemám na to čas. Občas s někým zajdu na kafe. Ale opravdu se teď do ničeho nehrnu.“
Existuje možnost, že byste se s Pepou k sobě někdy vrátili? „Myslím si, že ne.“
